České vysoké školství má nyní podstoupit změny, které jinde už dávno probíhají. Ve Spojených státech začaly na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Snahy přitáhnout do škol soukromý kapitál se však nesetkávají jen s nadšením. Berkeley se teď bouří proti „akademickému kapitalismu“.
Rozhodujícím rysem vysokoškolských reforem jak v USA, tak od druhé poloviny let devadesátých například v sousedním Rakousku a nyní možná i v České republice je komercializace univerzit. Profesor Sheldon Krimski z Tufts University tyto změny shrnuje do následujících sedmi bodů: 1. důraz na intelektuální vlastnictví; 2. silnější vazby mezi akademií a soukromým sektorem; 3. důraz na výzkum na úkor výuky; 4. menší důraz na ochranu tradičních akademických hodnot, jako svoboda slova a otevřená výměna myšlenek; 5. menší důraz na sdílení biologického materiálu, např. kmenových buněk; 6. větší důraz na nové zdroje příjmů bez ohledu na jejich původ; 7. institucionální účast na podnikatelských projektech, např. v podobě soukromých spin off firem, vzniklých odštěpením od univerzit.
Ve Spojených státech dramaticky narostl počet patentů, které univerzity ročně získají: z 96 v roce 1965 na 3200 v roce 2000. Financování univerzitního výzkumu ze strany průmyslu vzrostlo z necelých tří procent v roce 1966 na téměř osm procent v roce 2000, přičemž na některých univerzitách a v mnoha oborech je podíl takového financování ještě výrazně vyšší. Podle časopisu Nature Biotechnology 2/2003 financovaly před čtyřmi lety soukromé firmy asi 14 procent akademického výzkumu v oblasti biotechnologií a asi čtvrtina všech univerzitních výzkumníků v oblasti life sciences měla vztahy s průmyslem, přičemž v případě genetického výzkumu to bylo až 39 procent výzkumníků.
Z hlediska vyznavačů kultu HDP je toto jednoznačně vítaný trend. Slovy premiéra Topolánka, otevírajícího konferenci Věda a budoucnost Evropy v květnu 2007: „Spolupráce univerzit a firem vnáší do akademického světa konkurenci a usnadňuje tak přechod od ,akademického socialismu‘ k ‚akademickému kapitalismu‘.“ Ti z nás, kteří kapitalismus, zvláště v jeho milenaristické neoliberální verzi, nevyznávají, se ale jistě budou ptát, jaký rub má tento líc. V této souvislosti je zajímavý spor o tvář univerzity, který právě probíhá na Kalifornské univerzitě v Berkeley (UCB).
Duševní vlastnictví vs. otevřenost výzkumu
Na začátku února 2007 oznámilo vedení UCB, že spolu s Lawrence Berkeley National Laboratory a University of Illinois vyhrálo soutěž na zřízení Energy Bioscience Institute, vypsanou firmou BP („zelenou“ nástupnicí British Petroleum). Má jít o smlouvu, podle které BP věnuje během následujících deseti let 500 milionů dolarů na výzkum v oblasti biopaliv. Podle Los Angeles Times z 24. 3. 2007 jde o doposud největší výzkumný projekt mezi univerzitou a soukromou firmou ve Spojených státech.
Hlavní část projektu má být zaměřena na postupy genetické modifikace a syntetické biologie.
Výsledkem mají být nové plodiny a mikroorganismy, jejichž přeměna na biopaliva bude účinnější než v případě dnes užívaných plodin. Druhá větev projektu se týká mikrobiologických metod, které umožní získávání a čištění fosilních paliv z obtížně dostupných podzemních ložisek. Třetí, socioekonomická část se pak má soustředit na ekonomickou uskutečnitelnost a společenské přijetí těchto nových technologií. Zastánci projektu přitom vyzdvihují především jeho první větev, zaměřenou na biopaliva, a prezentují ho jako revoluční příspěvek udržitelné energetice.
Podle vítězného návrhu má institut sídlit v prostorách Institutu genomické biologie UCB. Na projekt tam přijde pracovat až 50 výzkumníků BP, kteří budou tvořit uzavřené „vlastnické oddělení“, jehož výsledky budou majetkem BP. Vedle toho bude fungovat „otevřené oddělení“, jehož výsledky budou vlastnictvím univerzity, přičemž BP bude mít přednostní právo na jejich licencování. Výzkumníci BP se mají intenzivně zapojit i do vzdělávacího procesu – do výuky kursů a vedení studentských prací – a na „otevřeném oddělení“ spolupracovat s „postdoky“, studenty a techniky, kteří jsou v těchto oborech klíčovou pracovní silou pro manuální provádění experimentů. Všechny publikované práce budou podléhat recenznímu procesu ze strany BP. Ten má ošetřit zveřejňování informací, které by BP chtěla chránit jako své duševní vlastnictví.
Oznámení o plánované smlouvě vyvolalo ihned na kampusu protesty ze strany studentů i mnohých univerzitních učitelů. Jejich námitky se týkají především tří okruhů. Za prvé oponenti kritizují neprůhlednost jednání. V případě takto velkého a „vlajkového“ projektu nejde jen o spolupráci několika výzkumníků se soukromou firmou, ale o spojení jména univerzity s určitým, společensky vysoce relevantním technologickým projektem. Jednání o něm mělo být proto daleko otevřenější a průhlednější.
Za druhé se kritici vyslovují k samotnému vědeckému obsahu projektu. Ten podle nich nebere v potaz negativní důsledky a rizika biopaliv, jak z hlediska životního prostředí (odlesňování, emise skleníkových plynů), tak sociálních důsledků na chudé země (konkurence mezi pěstováním plodin pro potravinářské a energetické využití a související vzrůst ceny potravin). Kritici protestují proti tomu, aby UCB svým jménem zaštítila tento projekt, vydávající se za řešení globální energetické krize. Odstrašujícím případem je v této souvislosti výzkumný kontrakt mezi Stanford University a společností Exxon, uzavřený v roce 2002, který Exxon využil pro veřejné zpochybňování klimatické změny pod hlavičkou univerzity. Oponenti z UCB se také ptají, co se bude dít s tím univerzitním výzkumem, který kriticky zkoumá environmentální a sociální důsledky masivního přechodu na biopaliva nebo se zaměřuje na alternativní zdroje energie (včetně způsobů, jak snížit energetickou spotřebu). Vzhledem k plánovanému zapojení BP do všech univerzitních aktivit přitom nejde jen o různorodost výzkumu, ale také univerzitní výuky. Špatně kontrolovatelná smlouva by mohla jednostranně vychýlit směřování celých disciplín či výzkumných zaměření.
Konečně za třetí pak kritici upozorňují i na velmi špatnou pověst firmy BP, která je známá porušováním lidských práv v afrických zemích a přes svůj „zelený“ image se nechová nijak příznivě ani k životnímu prostředí. Peníze od této firmy poškodí podle kritiků pověst Berkeley a důvěru veřejnosti ve vědu, která se tam provozuje.
Je třeba bránit společnost
Smlouva mezi UCB a BP nebyla doposud podepsána. Její podrobnosti se teď vyjednávají v atmosféře veřejného tlaku ze strany studentů, části akademických zaměstnanců univerzity i kalifornských médií, která k případu zveřejnila již desítky článků. Do závěrečné podoby smlouvy by se měl tento tlak výrazně promítnout.
Má-li u nás dojít k transformaci univerzit směrem k jejich komercializaci, potřebujeme nejen inovativní podniky a podnikavé výzkumníky, ale také silnou a kritickou (akademickou) veřejnost. Jinak budou postupně z univerzit vytlačovány obory a výzkumníci, jejichž bádání nepřináší alespoň potenciálně ekonomické využití nebo kteří, v případě sociálních věd, nepřispívají k legitimizaci současných neoliberálních politických pořádků.
Kritici transformace univerzit (a výzkumu) jsou tu nejčastěji prezentováni jako „socialističtí“ lenoši, neschopní obstát v konkurenčních podmínkách. Jenže o lenochy v dnešní transformaci neběží. A nejde ani o to uchránit univerzitu jako „katedrálu“ vědění. Rozhoduje se spíš o tom, zda se má univerzita proměnit pouze na motor ekonomického růstu a inovace, nebo fungovat jako relativně otevřený, kritický a sociálně angažovaný prostor, který zcela nepodléhá kultu HDP. První volba tu začíná mít řadu vlivných zastánců. Myslím, že je načase začít bránit společnost a univerzitu – a bouřit se.
Autorka působí v Sociologickém ústavu AV ČR.