Nakladatelství Naše vojsko má nového vojáka ve svých řadách. Je jím bývalý vůdce českých neonacistů, dnes již „spisovatel“ Filip Vávra, jemuž letos vydalo „sci-fi román“ Nebeská družina. Za co tím nakladatelství bojuje a s kým, je těžko říct. Zdá se ale, že hlavně se čtenářem. Kniha je to totiž k nečtení. Schematicky přihlouplý příběh, jenž jako by čerpal chvíli v dětské dobrodružné literatuře, chvíli zase v dnes tolik oblíbeném mystickém románu a chvíli byl jakousi naivně nablblou obhajobou vojenského hrdinství a pravého chlapství. Samozřejmě, že hrdinství tankové jednotky SS. Jednotky, která se ke konci již takřka prohrané druhé světové války přesune v čase o 700 let zpět, aby arizovala pomocí tehdy nevídané techniky celou Evropu a následně i svět. Nacisté jsou zde až na výjimky zásadoví a morální chlápci, kteří bojují za své ideály, a jejich idealismus je tak nevěrohodný jako skutečnost, že jejich tanky pohání vodík. Ženy, pokud tu vůbec vystupují, jsou jen blond a modrooké, komunisté zase jen jako pouliční násilníci a záporná postava, která v sobě spojuje odpornost nacistické ideologie, je jen jedna, aby se neřeklo.
Hlavní hrdina, zapálený nacista a velitel tankové jednotky, v průběhu knihy dosáhne alespoň částečného vystřízlivění, a to je asi jediné sdělení, kterého se dočkáme. Dílko má tedy evidentně význam jen pro Filipa Vávru, který jako by tímto psaním prováděl jakousi sebeanalýzu a vyrovnání se s vlastní (neonacistickou) minulostí. Je to prostě jeho terapie a tak trochu i jeho příběh. Tak nějak by chtěl toho času svými soudruhy odstavený tvůrce vidět svou vlastní cestu, která vedla od funkce v Národně sociálním bloku až k zakládání Národního odporu. Proč to ale vůbec má někdo vydávat a jiný číst?