Beethoven v Marylandu

V říjnu tohoto roku se v New Yorku odehrála premiéra představení Beethoven Live autorské dvojice Kristýna Lhotáková a Ladislav Soukup (LaS Company). Jejich nový projekt vznikl v koprodukci s newyorskou stagionou pro divadlo a experimentální tanec Performance Space 122. Ta působí již přes 25 let jako centrum pro inovativní a interdisciplinární divadelní umění a alternativní tanec. Lhotáková a Soukup zde uspořádali konkurs pro mladé americké umělce, ze kterého vzešli čtyři Američané ve věku mezi 15 a 25 lety. Ti absolvovali šestitýdenní pobyt ve středočeských Kokovicích, kde již delší dobu funguje rezidenční prostor pro tanec. V české premiéře se pak představili v listopadu v pražském divadle Archa.

Kristýna Lhotáková a Ladislav Soukup jsou známí svou prací s netanečníky. Inscenace, které tvoří, bývají bytostně spjaty s reálnými osobnostmi účinkujících, postavených prostřednictvím tance, o který se neuměle snaží, do nového světla. Předchozí díla věnovali třeba osmdesátileté paní či trojici mužů padesátníků, kteří pochopitelně nikdy netančili.

Zásadním motivem jejich nové inscenace je Beethovenova Pastorální symfonie. Za radostných zvuků smyčců se před nás do řady postaví tři dívky a výrazný mladý Afroameričan, oděný do šatiček s potiskem muchomůrek. Informuje nás, že nám zatančí a také něco povypráví. Každá z postav má na podlaze svůj vyhrazený čtverec, který začíná zaplňovat tancem. Ten je pak prokládán monologem jediného zástupce mužského pohlaví, který vypráví banální historku o tom, co se jednou stalo ve venkovském domě v Marylandu. Úryvky příběhu se různě vracejí a oddělují od sebe stále větší taneční plochy.

Lhotáková choreograficky pracuje s rytmem hudby a jemu odpovídá i tanec celé čtveřice. Každý se hudbě oddává jinak, ale všichni její dynamicko-rytmické změny pohybově ilustrují. Naivní, záměrně volené neumělé pohyby vyvolávají u diváků častý smích a dávají najevo, že jejich původci za sebou mnoho zkušeností s tancem nemají.

Hra na autenticitu

Těla zmítající se na scéně v dílech LaS Company nebývají pro tanec uzpůsobena, obtížně se mu poddávají a celkový pohybový projev je pak směšný – zároveň však autentický, neboť jde o snažení lidí přinášejících na jeviště spolu s tancem svůj reálný osobní příběh. V předchozím opusu O Jeníčkovi a Mařence (A2 č. 8/2007) pracovali LaS Company v  typickém dokumentárně-sociologickém duchu se čtveřicí mladých netanečníků, kteří stáli poprvé na jevišti. Tentokrát jsou však aktéři profesionálními umělci. Jejich mládí to sice trochu kompenzuje, nemají ještě mnoho zkušeností, ale silný pocit autentické existence na scéně je dosti oslaben. Nabízí se otázka, proč si Lhotáková a Soukup nevybrali ke spolupráci Američany z ulice, ale umělce vzešlé z konkursu. Ti možná nemají primárně zkušenosti s tancem, ale jsou prezentováni jako mladí profesionálové, čímž je tedy ztracena ona dokumentárnost, která charakterizovala předchozí díla. O autenticitě se dá už zcela pochybovat, účinkující jsou autory nuceni do směšných amatérských tanečků, ač by možná bývali byli schopni profesionálnějšího tance. O to však Lhotákové a Soukupovi nejde. Na jevišti se jejich kvartet pohybově vyjadřuje ve stejném duchu jako oni zmínění pánové v letech či aktéři Jeníčka a Mařenky. Tyto „tanečky“ stejně jako pohyb doslova ilustrující hudbu jsou sice divácky oblíbené, ale po delší době jejich vtipnost vyprchává.

Američtí účinkující jsou nicméně plní energie a zároveň v pohybech velmi precizní. Zcela přesně přejali styl LaS, jsou v něm jako doma a do „tančení“ se pokládají s velkým elánem. Pozornost přitahuje zvláště výrazný Neville Braithwaite, jehož taneční potenciál je lehce vyšší než u ostatních. Je využit ale stejnou měrou jako u dívek, nepřekračuje stín „lhotákovského“ stylu pohybu. Jeho postava dominuje také proto, že působí jako vypravěč a jakýsi tahoun celé choreografie. Dívky ho dohánějí výdrží při vzájemném vášnivém líbání, které je jasnou reminiscencí na předchozí dílo. To sice nebylo tak roztančené, ale onen kvaret mladých lidí lépe naplnil ideu práce s netanečníky. U Beethovena si LaS vystačí s tím, že mladí umělci nemají dost zkušeností. Na jevišti jsou však zcela suverénní, i když přitom degradují tanec do karikatury.

Beethoven live nepřichází s něčím novým, tvůrce neposunuje v hledání dále. Spíše potvrzuje styl, který autoři zvládají přenést nejenom na tvárné neherce, ale i na zahraniční umělce. Díky koprodukci s newyorským prostorem má americký divák možnost se s tvorbou LaS seznámit a být překvapen jejich přístupem k tanci. Čeští diváci obeznámení s prací LaS Company však budou o moment pobaveného překvapení ochuzeni.

Autorka studuje taneční vědu.