Neobjevený führer v Brně

Šest aktovek z führerova života groteskně popisuje soukromí velkého vůdce a zároveň zachycuje vzestup a pád Třetí říše. Původně byl titul zamýšlen na Malou scénu Mahenova divadla a režie byla svěřena mladé divadelní režisérce Jolaně Kubíkové. Podle jejího vyjádření deset dní před zahájením zkoušení inscenace zastavil nový umělecký šéf činohry Zdeněk Plachý. Nakonec se titulu ujalo brněnské HaDivadlo, s nímž je dějinně spojen i autor textu Arnošt Goldflam.

Rozpaky ze zkoušení

Hravě a lehce pointovaný Goldflamův text staví na rozebírání tzv. brněnských nešvarů a zároveň je v něm místo pro repliky typu „Langeweile in Brünn“, nuda v Brně, kterými se škádlivě dotýká i známého filmu Vladimíra Morávka. Mladý Adolf Hitler (Petr Jeništa), který míří do Vídně na přijímací zkoušky na akademii umění, se v Brně potkává s Josifem Stalinem (Roman Slovák) a vzájemně si sdělují své ideologicko-politické představy. Komickou absurditu jejich setkání podtrhuje přibíhající chlapeček George Tabori (Franta Krumhala), shánějící svého tatínka. V tomto případě se dramatik nechal inspirovat skutečným příběhem maďarského židovského spisovatele, který mu kdysi vyprávěl příhodu ze svého dětství, kdy ho otec zapomněl na nádraží v Brně.

Goldflam neušetřil Hitlera výsměchu a ironie. Odhalil vůdcův vztah s družkou Evou Braunovou, podtrhl jeho šílený egocentrismus a posedlost svými vlastními vtipy. Nepříliš šťastně však s dramatem pracovali tvůrci HaDivadla. Text plný drobných nuancí seškrtali, situace zjednodušili a přímočaře se hrnuli k závěru. Po šest týdnů hru se souborem připravovala Jolana Kubíková, ale několik dní před prvním uvedením režii převzal umělecký šéf HaDivadla Luboš Balák. Inscenaci dovedl k premiéře, která shodou okolností vyšla na výročí křišťálové noci.

Otravte ho lentilkou!

I přes rozpaky kolem zkoušení se nakonec zesměšněný Hitler dostal na scénu i se svým manšaftem známých jmen (Herman Göring, Heinrich Himmler a Joseph Goebbels). Neušetří ani jednoho z nich, otráví je lentilkami z Čech a následně pak uteče se svou Evou do Jižní Ameriky, kde se stane úspěšným malířem a tráví stáří u moře.

Petr Jeništa jako Adolf Hitler využil svůj komediálně vytříbený um. Ze sympatického mladíka, snažícího stát se architektem a změnit stavby měst, se mu podařilo vytvořit upoceného tyrana, onanujícího při diktování politického testamentu, prohlašujícího se za „býka národů“ a „distributora vůdcovského semene“. Díky naivní Evě Braunové (Jana Plodková) coby domácí slepičce se z Hitlera stává „frfňa“, který má rád SS bábovku, nesnáší společenské návštěvy, jezdí si po mapě s tanky a nechce milenku vzít na romantický výlet do Březinky.

Střídání režisérů a jejich nejednotný záměr zapříčinily zmatek a neucelenost výsledného tvaru. Nepředkládá se nám jasný stylový rukopis, ale skládanka hereckých akcí, které spolu ne vždy zcela korespondují. Jedno však tento minimální zásah vrchního inscenátora potvrdil: jde o text, který na jevišti zcela funguje.

Ve scénografii dominuje znak říšské orlice. Tvůrci ji umístili všude, kde mohli – na čajový set rodiny Goebbelsových, na svíčky, svícny, negližé Evy Braunové nebo Hitlerův župan.

Nejvíce se však „vyřádili“ na závěrečné scéně. Aby se znásobilo původní přesvědčení, že „tvor Adolf Hitler byl vrah“, rozhodl se Luboš Balák zakončit inscenaci černobílou projekcí. Šlo o známé, často používané fotografie a záznamy z politického života vůdce, tvořící jakýsi oblouk k ukázkám vraždění Židů (transporty, zapalování vlajek s hákovými kříži) a nakonec stržení říšské orlice. Filmová složka zastřela původní konec inscenace a zcela tak posunula její celkové vyznění. Původní představa Arnošta Goldflama, karnevalové Rio de Janeiro, pláže a rytmus samby, byla nahrazena školní, téměř didaktickou pomůckou.

Sám autor textu je s uvedením v brněnském HaDivadle nespokojen: o premiéře vystoupil a vyslovil nesouhlas s jeho uchopením a nastudováním. Je však evidentní, že nevyužitý potenciál textu bude lákat nové tvůrce, aby hru skutečně objevili.

Autorka studuje dramaturgii na JAMU v Brně.