Gruzie se připravuje na svobodné volby. Jasným favoritem je dosavadní prezident, který byl po listopadových demonstracích donucen odstoupit. Spíše než počet získaných hlasů mu však mohou dělat starosti budoucí vztahy s Ruskem.
Do notně zchátralé budovy tbiliské filharmonie se před nedávnem nastěhoval předvolební štáb Michaela Saakašviliho. Bleskurychle před ní vyrostlo nové elegantní zábradlí a budova ze sedmdesátých let minulého století se možná dočká i dalších oprav. Prozatím před ní demonstrují hloučky odpůrců muže, který se na počátku ledna stane téměř jistě už podruhé prezidentem Gruzie.
Mnohem rušněji je v dobře vytopeném a novotou a velkými barevnými fotografiemi zářícím informačním centru jeho štábu. Zejména starší lidé vidí v Saakašvilim „dobrého baťušku cara“, který může zařídit, aby u nich v ulici opravili to či ono nebo aby syna někde zaměstnali. Spolu s lidmi ve štábu si jsou více než jisti, že 5. ledna vyhraje volby s velkou převahou, jak sám nedávno řekl. „Miša“, jak mu přezdívají příznivci i odpůrci, odstoupil ze svého úřadu několik dnů poté, co policie a další jednotky rozehnaly několik dnů trvající protivládní demonstrace. Saakašvili tak přišel o své křeslo jen pár hodin po čtvrtém výročí gruzínské revoluce růží, jež ho vynesla do nejvyššího úřadu v zemi.
Korupce z ulice do vyšší politiky
Opoziční demonstrace z počátku listopadu považuje za součást pokusu o státní převrat, inspirovaný a financovaný ruskými tajnými službami a oligarchou Badrim Patarkacišvilim. Hlavní roli v něm měla sehrát jím spoluvlastněná televize Imedi, kterou v rámci vyhlášení výjimečného stavu obsadily a údajně zdemolovaly zvláštní jednotky. Podle představitelů Saakašviliho strany Jednotné národní hnutí se v sídle televize nacházel sklad zbraní a zázemí pro ozbrojence připravené převzít násilím moc v zemi.
„Nepotřebujeme jen nový mandát, potřebujeme silný mandát, který ještě posílí mezinárodní pozici naší země,“ prohlásil ještě jako prezident na posledním zasedání vlády přenášeném televizí. Pravda je, že v souvislosti se stále agresivnější ruskou politikou čeká Gruzii zřejmě horkých 12 měsíců. Značně konzervativní země se navíc nachází uprostřed procesu odvážných reforem, uskutečňovaných mnohdy až příliš překotně. I kritici Saakašviliho vlády přiznávají, že od roku 2004, kdy se ujal moci, se mnohé změnilo k lepšímu. Lze se dovolat záchranky, nově reformovaná policie začala plnit svoji funkci a přestala okrádat chodce, spravují se a stavějí nové silnice, většinu dne funguje elektřina, voda i plyn. „Co mi to ale pomůže, když je to všechno tak drahé, že si to skoro ani nemůžu dovolit,“ řekne vám téměř každý taxikář v hlavním městě Tbilisi.
Kromě kritiky nízké životní úrovně poukazují Saakašviliho odpůrci také na pochybnou privatizaci velkých státních podniků a rozprodávání země cizímu kapitálu, včetně ruského. Řada lidí také mluví o tom, že se korupce pouze přesunula „z ulic do vyšších pater politiky“ a že současná vládnoucí vrstva zneužívá moc pouze ve svůj prospěch. I v předvolební kampani prezidentský kandidát Saakašvili údajně zneužívá státních institucí, aby manipuloval voliče a připravoval falzifikaci voleb. Na počátku prosince například na setkání se studenty Tbiliské státní univerzity údajně pustili jen ty, kteří mu jsou nakloněni, a ti kriticky naladění museli zůstat před budovou.
Po otázce. kde hledat alternativu k současnému vedení, v zemi nejčastěji zazní odpověď: „Opozice je ještě horší!“ Představitele Strany pracujících a jednoho z prezidentských kandidátů Natelašviliho považují mnozí za „člověka Moskvy“ a společný kandidát devíti opozičních stran Gačečiladze je zase „ten nejhorší, jakého mohli vymyslet“. Jeho hlavním volebním heslem je zrušení prezidentského úřadu a změna státního zřízení na „parlamentní konstituční monarchii“. V řadách opozice se nyní nachází i mnoho Saakašviliho spojenců z dob revoluce růží, kteří ho kritizují za údajnou uzurpaci moci. Nejsou jediní, kteří tvrdí, že si on i jeho stoupenci pletou Gruzii se svou hračkou a že jednají stylem „stát jsem já“. Opozice si rovněž stěžuje, že podnikatelé financují pouze jeho stranu, a námitky vznikly i poté, co mu volební komise přidělila číslo pět, stejné jako v předchozích prezidentských volbách, jež 4. ledna 2004 vyhrál s počtem 96 procent odevzdaných hlasů.
Všichni pro
Saakašvili ve své kampani mimo jiné slibuje, že „do několika týdnů obnoví kontrolu nad Jižní Osetií a do několika měsíců nad Abcházií“. V roce 2004 se mu to podařilo v případě přímořské Adžárie a je pravděpodobné, že během příštího roku se totéž může stát s Jižní Osetií, kde se vládnoucí skupina bývalého zápasníka a funkcionáře Komsomulu Kokojtyho potýká s vážnými problémy. Ovšem v případě Abcházie je vše jinak. Tam se separatistická vláda těší velké podpoře místního obyvatelstva i Ruska.
Dosavadní prezident si své vyhlídky na znovuzvolení usnadnil i spojením voleb s hlasováním, jež má schválit jeho úsilí o integraci země do NATO. Tu podporuje naprostá většina obyvatel Gruzie včetně představitelů opozice. Ti všichni se domnívají, že Severoatlantická aliance zajistí bezpečnost země před Ruskem. Saakašvili prohlásil, že volby budou demokratické, a do země pozval mezinárodní pozorovatele, včetně OBSE, jež nedávno odmítlo kvůli obstrukcím monitorovat parlamentní volby v Rusku. Proběhnou-li gruzínské volby demokraticky, má „Miša“ naději, že se mu splní jeho celoživotní sen, jímž je obnovení teritoriální integrity Gruzie a vstup země do NATO. Ovšem právě pro případné členství země v NATO budou zřejmě mnohem důležitější volby až za další čtyři roky, a to, zda po nich teprve čtyřicetiletý Saakašvili odejde do politického důchodu či se bude pokoušet zůstat u moci jako Vladimir Putin v Rusku.
Autor je analytik Asociace pro mezinárodní otázky.