Deskám, jejichž obsah vzniká primárně k jiným účelům než k vydání na zvukovém nosiči, reálně hrozí nevyváženost v dramaturgii či strojenost v přizpůsobování materiálu pro jeho nový život. Islanďan Jóhann Jóhannsson na svých sólových albech toto riziko podstupuje pravidelně, stabilně však nalézá způsob, jak dospět k nahrávce přesvědčivého vyznění.
Všechny čtyři dosavadní Jóhannssonovy tituly zahrnují hudbu, která původně tvořila jednu ze složek syntetické produkce: šestnáctidílný cyklus křehkých skladbiček na albu Englabörn (Andělé, 2002) vzešel z hudby ke stejnojmenné divadelní hře Hávara Sigurjónssona. Virđulegu forsetar (Vážení předsedové, 2004) je zvukový záznam audiovizuální performance, Dís (2004) pak těží z hudebního doprovodu k filmu téhož názvu. A konečně IBM 1401, a User’s Manual, jehož nahrávku nedávno vydala firma 4AD, žije na pódiu coby hudebně taneční představení, k jehož realizaci si Jóhannsson přizval známou islandskou představitelku moderního tance Ernu Ómarsdóttir.
De facto celou Jóhannssonovou tvorbou prochází oduševnělý nostalgický patos, který v posledním jmenovaném projektu autor hlásá i programově. Inspiroval se v něm vzpomínkami svého otce (programátora a hudebníka) na někdejší vizitku firmy IBM a vůbec první počítač exportovaný v roce 1964 na Island – IBM 1401. Myšlenka na zhudebnění tohoto příběhu by ale možná nikdy nevyvstala, nebýt jedné drobnosti: schopnosti počítače, „objevené“ úsilím programátorů, reprodukovat prosté jednohlasé melodie. Odtud také pochází představa počítače coby personifikovaného přístroje – hlavní idea celého projektu, osobitě vedená skrze těsné souznění výrazových prostředků hudby a tance. Intenzitu tohoto propojení si ostatně mohlo české publikum ověřit v roce 2005, kdy oba aktéři uvedli IBM 1401, a User’s Manual v rámci pražského divadelního festivalu 4+4 dny v pohybu (dojem tehdy umocňovalo i působivě zašlé prostředí Zimního stadionu HC Hvězda). Ti, kdo o tuto akci přišli, mohou alespoň zhlédnout několik ukázek na Jóhannssonově domovské stránce (www.johannjohannsson.com). Otázka tedy zní: Mělo smysl odtrhnout jednu součást od tak kompaktního celku a předložit ji samostatně?
Jóhannsson ve snaze dosáhnout plnějšího zvuku nahradil na nahrávce smyčcové kvarteto orchestrem. (Není bez zajímavosti, že během pobytu u nás si vyhlédl barrandovské studio Smečky, kde si nechal nahrát orchestrální part Pražským filharmonickým orchestrem, vedeným Máriem Klemensem.) Plasticitu zvukové hladiny pak zaštiťuje elektronikou, střídmou, ale podmanivě funkční a snoubenou s akustickými nástroji v dokonalou symbiózu, což je kvalita, která se projevila již na prvních dvou jeho albech.
Pět částí kompozice na sebe navazuje attacca, pouze finální věta je odsazena zřetelnější césurou. Zaručuje to semknutost celku, která je posilována i motivickou koncentrovaností: většina melodií jako by totiž vycházela z jediného několikatónového nápěvu islandské patriotické písně Ísland Ögrum Skoriđ, exponovaného hned v úvodu v podobě dochovaného autentického záznamu, „nazpívaného“ ústředním hrdinou skladby, počítačem IBM 1401. Tento motiv se vynoří z ticha a jeho smyčka poté vytváří po celé trvání první části, nazvané Part I: IBM 1401 Processing Unit, ostinátní kontrapunkt k orchestrálním plochám. Vytratí se jen při dvou dynamických kulminacích, které představují i emocionální vrchol úvodní pasáže. „Dokument doby“ se ozve také ve dvou následujících částech (Part II: IBM 1403 Printer a Part III: IBM 1402 Card Read-Punch): anonymní hlas předčítá návod na obsluhu počítače, jehož obsah ovšem netřeba vnímat. Jóhannsson s touto nahrávkou totiž pracuje jako s dalším nástrojem, který zcela přirozeně zapadá do hudebního proudu.
A přece: úsek skladby, počínající okamžikem, kdy se hlas ve třetí části pozvolna vytratí, až ke zhuštěné změti vzdechů Erny Ómarsdottir a tematickým odkazům na úvod v Part IV: IBM 729 II Magnetic Tape Unit se může při poslechu zdát jako zdlouhavý, smyčce tu jen „přešlapují“, jako by jim něco chybělo – obraz a tanec. S hymnickým finále (The Sun’s Gone Dim and the Sky’s Turned Black), v němž dává Jóhannsson vzpomenout svým recitativním, poklidně frázovaným a vokodérem zkresleným zpěvem na půvabnou píseň Odi et amo ze zmiňovaného alba Englabörn, se však chvilkové rozpaky znovu rozplývají. I proto je odpověď na výše položenou otázku jednoznačně kladná.
Autor je redaktor časopisu HIS Voice.
Jóhann Jóhannsson: IBM 1401, a User’s Manual. 4AD; 2006.