Po sedmnácti letech se Jiří Menzel vrací do Berlína, kde se s filmem Obsluhoval jsem anglického krále (A2 č. 3/2007) opět uchází o Zlatého medvěda. Získal ho v roce 1990 se Skřivánky na niti. Od té doby žádný český film na největších filmových festivalech nebodoval. Daří se mu na menších přehlídkách – v Locarnu nebo Rotterdamu, Karlových Varech. Anglickému králi nahrály okolnosti: mezinárodní renomé „oscarového“ Jiřího Menzela nebo obsazení populární německé herečky Julie Jentschové. Každý festival potřebuje v soutěži několik zvučných jmen, na která se nalákají média. Českou republiku na festivalu zastupuje ještě snímek …a bude hůř Petra Nikolaeva, který je však i pro domácího diváka záhada. Jeho česká premiéra se měla uskutečnit loni, nakonec prý bude spojena s promítáním v Berlíně (14. 2.). Na webových stránkách filmu se dozvíme, že se dílo nehodí „do multikin, klasických kin, televize, DVD a podobně“, tvůrci doporučují pouze „kluby, letní kina, hospody a hudební festivaly“. S tím tedy příliš neladí sekce (Forum), v níž Nikolaevův film soupeří s dalšími 29 snímky: jakási „laboratoř pro mainstreamové filmy budoucnosti“. Český mainstream je asi tajný. Tím naše zastoupení v Berlíně nekončí, v přehledové sekci Panorama soutěží Ondříčkův Grandhotel a v soutěži krátkých filmů sekce Generation dvě povídky z Fimfára 2. Bez ohledu na úspěch těchto filmů nebo na to, jak si povedou další české filmy na festivalech v tomto roce, můžeme už teď říct, že rok 2007 patří v novodobé české filmové historii k těm nejúspěšnějším. Horší zpráva je, že k tomu nepotřebuje příliš výrazné snímky.
Jiří G. Růžička
Jen velmi důvěřivý čtenář se domnívá, že novinové sloupky vznikají z autorova vnitřního přetlaku. Pravda je, že většinou začínají dotazem: Nechtěl byste do příštího čísla napsat glosu? Ve čtvrtek, kdy na takovou výzvu odpovídám, čtu v novinách, že rostou krádeže kovů na železnici. Za minulé tři roky čtyřnásobně. Kdyby jen na železnici! Z asfaltovaného záhumenního chodníku pod našimi okny v noci na dnešek zmizely čtyři litinové kryty kanálů. Za šera nebo při nepozornosti může do půlmetrové šachty snadno spadnout kdokoliv. O krádežích kovů se už napsalo mnohé, jenže je asi těžké ohlídat sběrny, jejichž personál ovládá pouze neviditelná ruka trhu. Snad to není pro kulturní časopis glosa z nejlepších. Takže jinou: Při četbě novin mě občas čert bere. Třeba minulou středu. Novinář mluví s brankářem Petrem Čechem o jeho helmě: – Uvědomujete si, že jí na hlavě máte? Odpověď: – Já bych jí sundal hned zítra. Snad chybovali oba, snad redaktor brankáře opravil podle svého gusta. Nebo se naopak řídil jeho příkladem u vědomí, že jde o dvojnásobného Čecha. Chybování v zájmenech, kde pravidla jsou tak snadná, zdaleka nejsou výjimkou. Z fakult včetně té novinářské vždycky vycházeli absolventi, kteří měli s pravopisem potíže. Než je stačili překonat, seděl v redakci jazykový korektor. Nic nepsal, taková neproduktivní osoba, instalovaná tu s vědomím, že tisk má i svou kulturní, s prominutím výchovnou funkci. V řadě redakcí, zdaleka ne těch nejchudších, už nesedí. Vzal za své také pod vládou neviditelné tržní ruky?
Jiří Vančura
Bývaly doby, kdy s Václavem Klausem mělo smysl polemizovat. Ne snad proto, že by bylo možné jej přesvědčit. Už léta je jasné, že jediným účelem veřejných vystoupení pana prezidenta je výchova a vzdělávání poddaných. Polemiku však stálo za to vést kvůli vlivu, který jeho názory mohly mít na veřejnost. Ty časy minuly. Z interview s hlavou státu, které vyšlo v pátek v HN a neslo název Žádné ničení planety nevidím a nikdy jsem ani neviděl, je patrné, že Klaus je prostě mimo diskurs. Před deseti lety pochyboval o globálních změnách klimatu kdekdo a mezi členy ODS byla ekologie považována téměř za sprosté slovo („Není to věda, ale ideologie!“). Dnes se bojem proti globálním změnám klimatu zaklínají téměř všechny vlády světa včetně Bushovy administrativy (což ještě neznamená, že něco skutečně dělají). Britští konzervativci kritizují Blaira, že jeho snahy o snižování emisí skleníkových plynů jsou nedostatečné. A ministři Klausem druhdy založené strany mají ve svém programovém prohlášení zachování ekologických limitů těžby uhlí a moratorium na nové jaderné elektrárny. Stejný ale nezůstal ani Klaus. Jeho argumentace je demagogičtější, styl agresivnější a jeho jazyk stále strnulejší (pan profesor, který si údajně vždy ošklivil normalizační ptydepe, si postupem času vytvořil své vlastní). Hned po přečtení rozhovoru v Hospodářkách jsem si s trochou škodolibosti vzpomněl na Jakešův projev z Červeného Hrádku. Klaus je samozřejmě ve většině ohledů o řád lepší než bývalý první tajemník. V jedné věci ale Jakeš vede. Svou pozici kůlu v plotě přiznal.
Jan Rovenský