Zavádění poplatků za studium není žhavým tématem jen v České republice. I v Německu se vytvořily fronty přímluvců za školné a odpůrců proti němu. V některých spolkových zemích SRN byly ovšem poplatky již zavedeny – mezi jinými také v Bádensku-Württembersku. Se zavedením poplatků za studium přitom studentské rebelie proti tomuto kroku neskončily. Dokazuje to událost na univerzitě v bádenském Freiburgu im Breisgau, ke které došlo právě ve chvíli, kdy 31. ledna 2007 slavila 550. výročí svého založení. O incidentu informoval redaktor Spiegel-online Marc Röhlig. Všeobecný studentský výbor (AStA) freiburské univerzity vyzval své „spolubojovníky“, aby bojkotovali placení školného na letní semestr. Výše školného činí 550 eur. Vedení univerzity kontrovalo poměrně jednoznačným prohlášením: „Kdo nezaplatí, bude vyloučen.“ Studentský výbor se ovšem odhodlal k masové reklamní akci na podporu svého záměru a snažil se v jejím rámci přesvědčit nespokojené studenty, aby školné masově nehradili. Byli přesvědčeni, že když školné nezaplatí většina studentů, vedení se je neodváží vyhodit.
Svoji kampaň studenti doplnili ještě založením zvláštního konta, na které měli všichni oněch „bojkotovaných“ 550 eur opravdu zaplatit. Organizátoři by svou akci považovali za úspěšnou, kdyby se jim povedlo shromáždit částku 2,75 milionu eur. Znamenalo by to totiž, že by se jí účastnila přesně čtvrtina studentů – a exmatrikulovat takový počet by byl i pro nekompromisní vedení univerzity opravdu tvrdý oříšek.
Obě znepřátelené strany se měly sejít k diskusi právě u příležitosti jubilea univerzity. Nejdříve vypadalo vše nadějně a slavnostní shromáždění bylo v poklidu zahájeno. Při prvních slovech rektora freiburské univerzity Wolfganga Jägera však naplnili, jak píše redaktor Marc Röhlig, odpůrci školného velkou posluchárnu řevem. Jubileum tak skončilo fiaskem a mnoho vysoce postavených hostů se vracelo domů s velmi negativními pocity. Vedení univerzity po celé kauze ještě přitvrdilo a vypovědělo jakoukoliv komunikaci se zástupci Všeobecného studentského výboru. Do „bojkotového konta“ přitom mezitím přispělo 637 studentů. Chybí už jen příspěvek od 4863 jejich kolegů.
Christian Schwägerl se ve Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ) zamýšlel nad střetnutím kreacionistů a evolucionistů, které se pomalu z USA dostává také do Německa. Kreacionisté, tedy lidé s názorem, že za vznikem světa stojí inteligentní bytost, se snaží svou nauku dostat s pomocí internetových fór a podobných prostředků do povědomí širší veřejnosti. Většinou se jedná o fundamentální křesťanské nebo muslimské skupiny. Jeden švýcarský manželský pár se nyní chystá dokonce v Berlíně nebo v Mnichově otevřít první knihou Mojžíšovou inspirovaný „Park Genesis“. „Kreacionistický zábavní park“ má poskytnout dětem kontakt s různými zvířátky, chybět by neměla ani archa Noemova a horská dráha s konečnými stanicemi Nebe a Peklo. Pedagogickým cílem onoho švýcarského páru je, aby děti byly po návštěvě parku schopny vysvětlit vznik světa v průběhu šesti tisíc let.
Proti těmto snahám etablovat kreacionismus brojí především biologové. Především je jim trnem v oku, že se zastánci kreacionismu snaží, aby byla jejich teorie na německých školách vyučována vedle Darwinovy evoluční teorie: obě by měly být prezentovány jako rovnoprávné a teprve dítě by se mělo rozhodnout, kterou si vybere.
FAZ přinesl také poměrně nevybíravou kritiku Heinricha Wefinga zamířenou proti berlínskému starostovi Klause Wowereitovi. Wowereit se nechal před třemi měsící korunovat za „krále berlínské kultury“ a stal se, prakticky zcela svévolně, i berlínským kulturním senátorem. Wefing parafrázuje větu z Wowereitovy inaugurace: „Jen stěží by mohlo umění dosáhnout větší vážnosti než za mého působení v čele berlínské vlády.“ Ačkoliv se Wowereit nechává často a rád vidět při všemožných gala, koncertech a jiných kulturních podnicích, zcela mu chybí koncepce kulturní politiky pro hlavní město. Podle Wefinga kromě návštěv prestižních kuturních akcí nehnul Wowereit pro berlínskou kulturu prstem. Prý by bylo možné mu to odpustit, kdyby se ale z jeho strany dala zaznamenat mimořádná aktivita, která by byla zaměřena na prospěch města Berlína jako celku. Mohlo by k ní patřit například zesílení boje proti ghettoizaci celých městských čtvrtí, sanace dluhů či vylepšení školství. Avšak ani v tomto směru není bonviván Wowereit příliš aktivní. Redaktor Wefing ironicky vyjmenovává jeho úspěchy za poslední měsíce: cesta do Namibie, výlet do Paříže v pozici zmocněnce pro francouzsko-německé kulturní vztahy a povolání osmadvacetiletého šéfa Mladých sociálních demokratů Björna Böhninga na berlínskou radnici, kde mladíček působí jako šéf starostových poradců. Wowereit prý, jak se čím dál více proslýchá z jeho blízkého okolí, ztrácí ve svém druhém volebním období politický instinkt a s tím i stále více půdu pod nohama.
Berlínský deník Berliner Morgenpost přináší výsledky jedné celoevropské studie, která se týkala výskytu a vnímání sexuálních deliktů. Studie sledovala celou škálu jednání – od slovního „sexuálního harašení“ až po znásilnění. Němcům zaručila ve studii prvenství skutečnost, že se 7 procent z nich přiznalo, že byli v životě již nějakým způsobem sexuálně obtěžováni. To představuje o 60 procent více deliktů než v ostatních evropských zemích. Až 83 procent Němců bylo podle vlastního vnímání vystaveno „pohoršlivému chování“, 10 procent hlásilo „fyzický pokus o navázaní kontaktu“, 6 procent pak vyložený pokus o znásilnění a jedno procento faktické znásilnění.
Vysoký statistický údaj – oněch 7 procent je podle autora studie Roberta Manchina podmíněno z velké části kulturními rozdíly. „To, co je pro Italku normální chování, může být pro Švédku nebo Němku skandální.“ V Itálii si podle téže studie stěžují na sexuální delikty „pouze“ dvě procenta dotázaných.
Z německojazyčného tisku vybíral Martin Teplý.