„Čau, tady je Jay-Z a volám kvůli prezidentské kandidatuře Baracka Obamy. Přiveďte kámoše i rodinu a dejte najevo, že stojíte o změnu. Nastal čas na změnu, nastal čas pro Baracka Obamu.” Tento vzkaz slyšeli ve svých telefonech první březnové pondělí obyvatelé amerického státu Ohio. Před důležitým kolem demokratických primárek se rozhodl afroamerického kandidáta podpořit také populární raper a podnikatel Shawn Carter alias Jay-Z. Ve stejný den se za Obamu postavil také Russell Simmons, respektovaný aktivista a zakladatel slavného hiphopového labelu Def Jam. Že tak učinili, nebylo žádné překvapení. Zvláštní bylo, že s podporou vyčkávali až na druhý měsíc ostrých voleb; spojení afroamerického kandidáta a nejpopulárnějšího hudebního žánru v Americe se zdálo být přirozené. Ale zatímco největší televizní hvězda Oprah Winfreyová nebo herečka Halle Berryová pomáhaly Obamovi od samotného začátku, rapové celebrity v drtivé většině mlčely.
Hip hop je hudební žánr s pevnými kořeny v afroamerické komunitě, což ho společně s důrazem na orální sdělení předurčuje k tomu, aby se rapeři vyjadřovali k politickým a společenským problémům. „Hip hop je naše CNN,“ prohlásil v osmdesátých letech Chuck D z politicky angažovaných Public Enemy, ale skutečnost je obvykle jiná. Komerční hip hop se politickým problémům vyhýbá a volí bezproblémová témata; koneckonců největším konzumentem hip hopu jsou dnes běloši. Mezi populární hudbou a politikou je ve skutečnosti obrovská propast, která se překračuje velmi těžko, a problémový vztah Obamy a raperů je toho důkazem.
Senátor asi těžko zamaskuje, že o podporu hudebních celebrit hodně stojí. Ačkoliv je spíše fanouškem motownského soulu a jazzu, několikrát se kulantně prohlásil za příznivce „umění hip hopu, ne však jeho poselství“ a trochu tajuplně mluvil o svých setkáních s Kanyem Westem a Jayem-Z, s nimiž prý diskutoval o tom, jak hip hop použít jako nástroj občanské výuky, která by podnítila výraznější společenskou změnu. Otevřené podpory se na začátku kampaně Obama dočkal jen od časopisu Vibe, který mu dal cool jméno B-Rock, a od hrstky interpretů z křídla pozitivního, „uvědomělého“ rapu – to když ho ve svých textech zmínili Grammy ověnčený filadelfský Common, chicagský Rhymefest nebo Talib Kweli. Některým raperům vadilo, že je na televizní stanici BET veřejně pokáral za nedostatek taktu vůči ženám a používání vulgarit. Jiní si i nadále hýčkají pověst asociálů, kteří by zapojením do politické kampaně ztratili svou přitažlivost pro rebelující teenagery.
„Je mi jedno, jestli zvolí Obamu. Ať klidně zvolí moji mámu, celý systém je špatný a nezáleží na tom, kdo sedí v úřadě. I když Obama vyhraje, budeme ho do konce volebního období stejně jenom kritizovat,“ napsal letos v lednu na svůj blog muslimský raper Lupe Fiasco a shrnul tak skeptické postoje části Afroameričanů, kteří zatím Obamovi nevěří. „Mám ho podporovat jenom proto, že má stejnou barvu pleti jako já?“ tázal se Lupe, který podle svých slov k volbám zásadně nechodí. Jeho postoj se určitě příliš nezamlouvá jinému hiphopovému boháči, Seanu Combsovi, známému jako Diddy, který před čtyřmi lety pomáhal rozjet obrovskou kampaň „Vote Or Die“, cílenou na mladé voliče. Podle odhadů Diddyho kampaň, která mladým nikdy neříkala, koho volit, přilákala k volebním urnám na 600 tisíc voličů, hlavně z etnických minorit.
Snaha vidět Obamu jako „hiphopového kandidáta“ je stejně svůdná jako naivní. „Když jsme naposledy měli kandidáta, který inspiroval dramatické změny, byla šedesátá léta a poslouchali jsme rock,“ píše politická komentátorka Latoya Petersonová v březnovém vydání liberálního měsíčníku The American Prospect. „A teď tu sedíme v roce 2008 v předvečer historických voleb a znovu cítíme, že je čas na změnu, a tentokrát bude naší hudbou hip hop.“ Její slova možná zní našim uším příliš pateticky. Jsou ovšem jen odrazem jistého politického idealismu, který senátorovi v souboji s protřelou a minulostí zatíženou Hillary Clintonovou vlastně náramně sluší. A patří k němu i trochu drzosti. Když Obama 3. ledna poprvé porazil Hillary v primárkách demokratické strany v Iowě, nechal si k oslavě zahrát hiphopový hit „99 Problems“. Politicky značně nekorektní refrén „I got ninety nine problems, but a bitch ain‘t one“ zpíval právě Jay-Z. Pomůže slavný raper Obamovi k vítězství v celých primárkách?
Autor je hudební publicista.