Občanská válka sice ničí Kolumbii již téměř padesát let, okolní svět si na ni už ale tak nějak zvykl. Tedy dokud nezačala otevřeně zasahovat do sousedních zemí.
Na začátku března došlo k útoku kolumbijské armády proti rebelům z FARC na území Ekvádoru. Akce byla provedena bez souhlasu tamní vlády. Kolumbijský prezident Alváro Uribe, přezdívaný svými kolegy Bush Latinské Ameriky, si totiž po vzoru svého severoamerického sponzora při pronásledování rebelů „odskočil“ do sousedního Ekvádoru, kde vybombardoval tábor guerillového hnutí. Při akci zahynul kromě jiných i druhý nejvyšší velitel FARC Raúl Reyes. V reakci na to vyslal Hugo Chávez na hranici s Kolumbií na 9000 vojáků a napadený Ekvádor svých 3000 mužů. Latinoamerický Karibik se tak ocitl na pokraji otevřeného vojenského konfliktu, který muselo na mimořádném summitu Skupiny Rio 8. března řešit 14 hlav latinoskoamerických zemí. Nakonec si po vzájemném několikahodinovém osočování podali ruce, Uribe se omluvil, Correa omluvu přijal a podplukovník Chávez k tomu i zazpíval merengue.
Po summitu ovšem zůstala pachuť z obvinění, které Uribe otevřeně vznesl při obhajování útoku své armády na tábor FARC v Ekvádoru. Prezident Kolumbie kromě jiného řekl, že o svolení s útokem oficiálně Ekvádor nepožádal i proto, že je ekvádorský prezident Correa rebely z FARC podporován jak finančně, tak i politicky. Za to prý FARC na jeho území nachází útočiště, ze kterého podniká výpady na území Kolumbie.
Podle argentinského listu Clarín sponzorují USA válku proti terorismu v Kolumbii částkou zhruba 600 milionů USD ročně. Přes tento přísun peněz a několikaleté působení tisíců amerických „poradců“ v Kolumbii není však likvidace FARC v dohledu. Prezident Uribe tak sáhl k akci v sousední zemi možná i proto, aby své americké sponzory přesvědčil o tom, že to s válkou proti terorismu myslí stále vážně. Chtěl také zřejmě otestovat reakci sousedních zemí na svoji novou strategii.
Jenže Kolumbie sousedí s bohatou Venezuelou, ve které vládne podplukovník Chávez, zarytý nepřítel USA a obdivovatel comandanta Castra nebo teroristy Iljiče Ramireze Sancheze alias Šakala nebo Carlose a sponzor všech levicových stran, hnutí, kandidátů na prezidenty a prezidentů v Latinské Americe. Otevřeně se již delší dobu hovoří i o nadstandardních vztazích Cháveze s FARC. Uribe již před časem pohrozil Chávezovi tím, že na něj podá žalobu u Mezinárodního soudního dvora v Haagu pro podporu a financování genocidy. Prý se tohoto skutku dopustil tím, že poskytl 300 milionů USD právě FARC.
Uribe dále tvrdil, že FARC z peněz utržených z prodeje kokainu a dotací od Cháveze podporuje levicového prezidenta v Ekvádoru. Podle největšího argentinského deníku Clarín Hugo Chávez přímo finančně podporoval prezidentské kampaně všech levicových kandidátů na prezidenty v oblasti včetně neúspěšného A. M. Lópeze Obradora v Mexiku nebo O. Humala v Peru a chystá se v budoucnu dotovat i politické křídlo FARC v nadcházejících prezidentských volbách v Kolumbii.
Paradoxní přitom je, že peníze na sponzoring venezuelský prezident získává především z ropy, kterou prodává hlavně USA a Kolumbii. Jiné země, například Kuba, pak za venezuelskou ropu platí kubánskými doktory a Argentina zase hlavně masem a dalšími potravinami. Je otázka, kolik bude mít v budoucnosti venezuelský lid pochopení a trpělivosti pro další Chávezovy zahraničněpolitické aktivity. Již nyní panuje ve Venezuele nedostatek základních potravin a je možné, že si lidé uvědomí, že bez Cháveze by mohlo být lépe. Chávez přitom v poslední době utrpěl v samotné Venezuele, ale i na mezinárodní scéně několik významných politických porážek, mezi něž patřilo například prohrané referendum o nové ústavě země. Je tedy dost pravděpodobné, že čím více se bude venezuelský prezident namísto řešení hospodářských problémů své země ekonomicky angažovat ve vývozu své revoluce, tím rychleji přijde jeho pád.
Autor spolupracuje s Univerzitou J. F. Kennedyho v Buenos Aires.