Okrouhlé hroby, dole. Ve
čtyřtaktu krok roku na
příkrých terasách kolem.
Lávy, čediče, hornina,
prožhnutá srdcem světa.
Zřídelní tuf,
tam, kde nám rostlo světlo, před
dechem.
Hodina, do níž nelze vstoupit,
olejově zelená, opauzovaná sprškami moře. Směrem
ke středu, šedé,
kamenné sedlo, na něm,
zduřelé a zuhelnatělé,
zvířecí čelo s
paprsčitou lysinou.
1958
Přeložil Miloš Tomasco