Earth: Pomalá hudba pro rychlé časy

První desky Earth jsou považované za monumentální kroky v dějinách tvrdého rocku. Jaká je genealogie ultratěžkého zvuku, kterým se Earth v začátcích proslavili? Byli hlavní inspirací Black Sabbath, nebo avantgardní minimalisté, jako například La Monte Young?

V době, kdy jsem začal s Earth, jsem moc skladeb La Monte Younga neznal. Hodně jsem o něm četl a znal jsem jeho teoretické práce, ale tehdy jsem spíše miloval hardrock, na kterém jsem vyrostl – AC/DC, Black Sabbath, King Crimson, Judas Priest, Ted Nugent anebo třeba Willie Nelson. Když jsem poslouchal nějakou svoji oblíbenou kapelu a líbil se mi určitý riff, vždycky mě napadlo, jaké by to asi bylo, kdyby ho nezměnili a hráli pořád dokola. Jako když dítě říká nějaké slovo pořád dokola, až se jeho zvuk za čas začne proměňovat v něco jiného.

Jak vaše hudba zapadala do seattleské scény té doby? Určitě jste byli dost mimo hlavní proud.

Byli jsme moc rockoví na to, aby nás mohli považovat za vážné umění, a příliš umělečtí pro rockery. Vždycky jsme byli outsideři, i když jsme hráli s řadou kapel z místní scény. Vydávali jsme na značce Sub Pop, což nám hodně pomohlo, ale spoustu lidí to mátlo. Čekali, že budeme hrát grunge jako ostatní kapely na Sub Pop v té době, a když si desku automaticky koupili kvůli názvu labelu, byli hodně překvapení. Na druhé straně si naši hudbu moc nekupovali lidé, kterým jsme se líbili jako experimentátoři, ale zase neměli rádi grunge.

Když jste začínali, byly prý reakce na vaše koncerty někdy hodně negativní.

Nebyly vždy úplně negativní. Samozřejmě jsme měli i hodně fanoušků, kterým se líbilo, co hrajeme. Dost záleželo na místech, kam jsme přijeli – v Londýně, Vídni nebo San Francisku nám byli naklonění nejvíce. Pro běžné posluchače to bylo asi hodně extrémní a moc nevěděli, co si mají s naší hudbou počít. Teď máme větší respekt.

Žánr, který jste vlastně vytvořili – extrémně pomalý a hlasitý drone doom metal –, je dnes velmi populární. Sunn O))) se dostali do pozice kultovní kapely a vyprodávají velké kluby. Dá se popularita tohoto – vlastně extrémního – stylu nějak vysvětlit?

Když něco děláte dlouhou dobu a vypilujete to k dokonalosti, lidé nakonec přijdou a respektují to. A to se stalo nám a celé scéně. Dalším důvodem určitě je, že naše hudba reaguje na celkovou situaci ve světě, který je strašně zrychlený. Lidé chtějí všechno hned a teď. Kapely jako třeba my se snaží vytvářet pro posluchače prostor, kam se dá utéct a kde lze existovat mimo tento rychlý svět. Naše hudba je jako otevřený prostor, ve kterém se dá svobodně dýchat.

Na posledních deskách je silně patrný vliv tradičních amerických žánrů, jako blues, country nebo gospel. Jak jste se k nim propracovali od toho, co jste hráli dříve?

Když nad tím zauvažujete, tak rock’n‘roll není nic jiného než mix country a blues. Vydali jsme se s naší hudbou zpět, zkoumat kořeny, a došli jsme k závěru, že hudba je kontinuum. Když někdo přijde a vykřikuje, že vymyslel v hudbě něco nového, tak já moc dobře vím, že to není pravda. Dělat hudbu vlastně znamená znovuobjevovat to, co už někdo natočil, a zkoušet to udělat jinak. Vždycky jsem chtěl hrát něco unikátního a zajímavého, ale nejsem dost arogantní na to, abych řekl, že jsem vymyslel nový žánr. Je to jen naladění se na vlivy, které mnou procházely, a proto se cítím být součástí tradice americké hudby.

Na nové desce hraje i jazzový kytarista Bill Frisell. Jak jste se k němu dostali?

Měl jsem v životě období, kdy jsem vůbec nehrál na kytaru. Bylo to mezi léty 1997 a 2000. Když jsem pak znovu začal, dostal se ke mně článek o Frisellovi a strašně se mi líbil. Frisell v něm vysvětloval svůj přístup k hraní a obšírně mluvil o amerických formách hudby, jako je blues a country. Steve Moore, který s námi hraje na klávesy a na trombon, s ním kdysi spolupracoval, dal mu kopii alba Hex a pozval ho na náš koncert.

Asi to není náhoda, protože jazz je další část mozaiky z té velké tradice, která ve vaší hudbě ještě chyběla. Jsou zde nějaké reakce na Earth z jazzových kruhů? Co vlastně říká Frisell na hudbu Earth?

Myslím, že ho můžeme považovat za našeho fanouška. Líbily se mu koncerty, a proto souhlasil, že nám pomůže s deskou. Je všestranný hudebník, který dokáže hrát s kýmkoliv. Myslím, že naší hudbě velmi pomohl. Nepřišel do studia jako slavný kytarista, trpělivě nám pomáhal budovat písně a výborně do nich zapadl. Vždycky jsem se snažil do naší hudby přidat element improvizace, v písních nechávám dostatek prázdného prostoru – ne přímo k sólování, ale k tomu, aby jednotliví hráči měli možnost vzájemně reagovat. Earth poslední dobou hodně hrají spolu a spousta skladeb vznikne na jam sessions.

Zdá se mi, že Earth postupem času ztrácejí agresivitu a nabírají na harmonii.

Určitě. Jak se svět kolem mne začal hroutit, zkusil jsem se stát lepším člověkem. Prožil jsem období s drogami a bez muziky, ale od chvíle, kdy jsem znovu začal hrát, se snažím, aby pro mě byla hudba vždy na prvním místě. Jako člověk a jako hudebník jsem teď lepší. Já i moje kapela jsme teď nejspíš v nejlepší fázi vůbec a The Bees Made Honey in the Lion’s Skull je určitě naše nejlepší deska. Je to první deska, kterou si rád poslechnu a neříkám si u ní, že bych ji mohl udělat lépe.

Jak dlouho jste na ní pracovali?

Byla to první deska po dlouhé době, která neměla žádný pevný koncept. Všechno začalo jamování mezi mnou, Adrienne [Daviesová; bubenice a Carlsonova partnerka – pozn. aut.] a Moorem, což znamená, že je to album nás jako kapely. První byla hudba, a když jsem pak všechno míchal, vznikla teprve koncepce. Také nám natáčení trvalo ze všech alb nejdéle. Udělali jsme si čas, abychom všechno dokončili v klidu.

Říkal jste, že jste na kytaru nesáhl čtyři roky. Byla někdy doba, kdy jste úplně přestal poslouchat hudbu?

Byla to doba od chvíle, kdy jsem opustil Sub Pop v roce 1996, až zhruba do 2000. Nehrál jsem hudbu a jediné album, které jsem si v té době koupil, byl Mezzanine od Massive Attack. Hudba mě nezajímala, staral jsem se o jiné věci. Tohle období už je naštěstí pryč a já teď stojím na začátku něčeho nového. Dostal jsem druhou šanci a chci ji využít co nejlépe.