nová média a nové postupy v umění neznejišťují jen zaběhané kritiky, recenzenty, redaktory a další příživníky na umělecké tvorbě, ale – s tradičním časovým odstupem – i pracovníky školství. Ptáme se, jak vzdělávat umělce a jak učit studenty přemýšlet o umění ve věku prolínání oborů a také „ve věku vědy a výzkumu“ (Miroslav Petříček, s. 13). Lenka Dolanová, která hlavní téma přítomného vydání připravila, se ve svém textu na s. 18 zaměřila na podivuhodný fakt, že čím dál víc umělců má nebo bude mít doktorát. Sleduje, jaká díla a jaké teoretické práce vznikají na uměleckých katedrách, a ptá se jednotlivých pedagogů (Brno s. 12, Banská Bystrica 24, Praha 25) na jejich koncepce a zkušenosti s novými typy výuky. Jejich přístupy se velice liší, jak uvidíte. Nutné pokusy rozhýbat tuhý vztah umělců a českých škol ukazujeme na příkladech z výtvarné a filmové oblasti; týká se to přirozeně všech druhů umění. Zvlášť teď, kdy mnohým ústavům hrozí skok z devatenáctého století přímo do reálného kapitalismu, viz též rubrika Odpor na s. 39. Téma A2 o výuce umění podpořil Odbor umění a knihoven Ministerstva kultury ČR. Nabízíme také jeden matný dialog Jurije Andruchovyče, vzpomínku na doutnajícího jazzového pianistu Billa Evanse či text Pavla Bartoška o vztahu francouzského a českého myšlení k psychoanalýze.
Hlubinné čtení!