Keď mrelo Véčko… Slovenské ministerstvo kultury se rozhodlo postarat o prostory někdejšího bratislavského V-klubu, kde nyní sídlí A4 nulty priestor. „Áštvorka“ je zasvěcena divadlu, filmovým projekcím a především hledačské hudbě dneška; vzešel z ní festival Next i magazín Trištvrte revue. Nyní má být v objektu zřízeno muzeum bigbítu. Véčko bylo pro slovenskou hudbu 60. let stejně důležité jako A4 pro dnešní hudbu a divadlo, umístění relikvií by tedy bylo adekvátní (i když tipuji, že tam bude nákupní pasáž s malou výstavkou). Ale rušit kvůli vzpomínkám scénu fungující na takové úrovni jako A4 (pražská Archa v menším) je nekulturní. Připomíná to postupy komunistické vlády, která měla hrůzu ze spontánního dění, posvěcovala své zasloužilé umělce, zatímco ostatní mohli prokazovat loajalitu nebo tvořit na okraji. Pohrdání tím, co nebylo iniciováno shora, přetrvává v obou koutech bývalé federace.
Petr Ferenc
Na Cookovy ostrovy jezdí lidé, jejichž sen o dokonalosti je spojen s bílým pískem a azurovým mořem. Může je překvapit, že z toho ráje ročně emigruje 6 procent obyvatel. Na ostrovech žije kolem 20 tisíc domorodců, z toho na největším ostrově Rarotonga přes 10 tisíc lidí. Loni jej opustilo více než 600 obyvatel. Podle zpráv UNESCO zaregistrovaly místní školy mezi lety 1996 a 2007 pokles dětí ve třídách o 20 procent. Cookovy ostrovy jsou přitom jednou z nejbohatších zemí oblasti, průměrný příjem na hlavu přesahuje 1000 dolarů měsíčně. „Všichni občané tu mají novozélandský pas,“ vysvětluje ředitelka Plánovacího ústavu předsedy vlády. „V ráji se nudí hlavně mladí. Jsme jako ryba parrot: cestujeme po světě, ale vždy se vrátíme domů.“ Ne tak docela. Na Novém Zélandu, který kdysi Cookovy ostrovy kolonizoval, nyní žije přes 60 000 lidí pocházejících právě odtamtud. I z dalších ostrovních států žije víc lidí v cizině. Důvody tam jsou ale pochopitelnější. „Na Fidži je to po převratu otřesné,“ říká masérka v hotelu na ostrově Rarotonga. Vystudovala ekonomii a doma se neuživila. „Kdybychom měli novozélandské pasy my, nikdo by se na Fidži nevrátil. Bez víza smíme cestovat jen po Tichomoří. Z Cookových ostrovů emigrují místní a my jdeme na jejich místo.“
André Vltchek
Mám tady, pane premiére, závažný dokument – pravil ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů. Vypovídá, co plánovali bratři Mašínové, včetně útoku na Gottwalda. Nebyli pouhými vrahy, jak je vnímá veřejnost, jejich strýc explicitně říká, že byli proti komunistickému režimu. Premiér: Kdyby po mé vládě zůstal jen váš ústav, budu hrdý. Věty citované podle tisku. O tom, že Mašínové hovořili o atentátu na Gottwalda, vypověděl vyšetřovatelům StB později popravený Ctibor Novák. Při důraznějším vyptávání mohl připustit i úmysl spáchat atentát na Stalina, případně na Čojbalsana, byť o něm sotva co věděl. Ve výslechových protokolech KGB se najdou plány na odstranění Stalina, Gorkého, Ždanova, u dceřiné StB nejeden na Gottwalda, stačí pamatovat nebo hledat. Ostatně lidí, kteří by rádi zakroutili Gottwaldovi krkem, byly tisíce. Výpovědi, které v 50. letech získali vyšetřovatelé StB, nestojí za fajfku tabáku. To ví i ředitel Žáček, přestože už v době, kdy na svou funkci čekal, prohlásil, že důstojníci StB nelhali, neboť byli státními úředníky, shora kontrolovanými. Něco jiného je ale vědět a jiného zase včasným aportováním spisu zločinné organizace posloužit politickému záměru. Ten ústav jednou skutečně vejde do historie.
Naďa Jiroušková
Pérák je mytická postava, která za druhé světové války pomáhala Čechům proti okupantům. Muž v masce s pružinami na nohou se jako Superman objevoval, kde bylo potřeba, zanechával nápisy na zdech. Jiří Trnka natočil animovaný film Pérák a SS už v roce 1946. Pak se o hrdinovi nesmělo čtyřicet let mluvit. V devadesátých letech o něm začal vznikat komiks, pomalého kreslíře po letech vystřídali Morten a Hza Bažant. Letos vydal Petr Stančík alias Odillo Stradický ze Strdic román Pérák a na jeho motivy se údajně chystá i film. Dosud vše v pořádku. Stančík si však před dvěma roky dal úspěšně jméno Pérák patentovat u Úřadu průmyslového vlastnictví. Kdo bude chtít to slovo použít pro „nosiče zvuku, obrazu a dat, vědecké přístroje, animované a hrané filmy, knihy, časopisy, comicsy, noviny, kalendáře, hry, hračky, potřeby pro sport a hrací karty“, bude se muset se Stančíkem domluvit. Jak lze vlastnit právo na jméno, které vzniklo víc než dvacet let před vlastníkovým narozením? Pérák se zřejmě nestal dost „obvyklým v běžném jazyce nebo v poctivých obchodních zvyklostech“, aby úřad registraci mohl odmítnout. A teď už ani nestane.
Jiří G. Růžička