Rákosníček s myšákem Mickeym drží tenkýma ručkama v povijanu Pokémona, dva bratři v triku pokládají třetímu na rakev koblihu Homera Simpsona, tesklivý krteček v křesle pro štamgasta zazdívá ruma do piva (s. 1 a 11). Karikatury Jaromíra Plachého vyhrocují vyznění některých textů hlavního tematického bloku, věnovaného kdysi slavnému českému animovanému filmu. Důvody současné katastrofické situace jsou z velké míry politicko-ekonomické, například „zpatlaná privatizace Krátkého filmu“, jak říká v rozhovoru Břetislav Pojar, ale i kulturní – nevymýtitelný český konzervatismus. Anketa mezi současnými animátory a článek Daniela Řeháka o tvůrčím využívání nových technologií však ukazují, že zcela truchlivo u nás není. – Hůř to patrně vypadá s naší literární vědou. „Představa, že stačí sednout, přečíst literární díla vzniklá v tom či onom časovém úseku a začít psát jejich dějiny, je absurdní,“ píše Jiří Brabec. Kritizuje tak bezkoncepčnost nových Dějin české literatury, na kterých v Ústavu pro českou literaturu pracuje řada odborníků řadu let. Nespokojený je též Tomáš Vokáč – s pokusem Divadla Na zábradlí o politicky útočnou inscenaci Dürrenmatta. Vícerem textů se vleče téma radaru a vztahu Václava Havla k USA. Hlasitě, jak jen to jde, upozorňuji na petici na straně 3.
Vypečené čtení!