V USA začal dlouhý volební seriál. Jakého žánru? Je to komedie, tvrdí jedni, o vítězi nerozhodne počet odevzdaných hlasů: vzpomeňme, jak minule „vyhrál“ Bush. Souboj reklam, jsou přesvědčeni druzí, jen na předvolební reklamy ve státě Iowa vyplácali kandidáti za minulý rok 35 milionů dolarů. Zápasy loutek ekonomických skupin, bez jejich peněz nemají kandidáti šanci na úspěch, odplivují si další. Ne, je to hrdinský příběh, kde občané berou správu svých věcí do vlastních rukou, prohlásí zarytý optimista a amerikanofil. A první výsledky z Iowy mu dávají za pravdu. Mezi republikány zvítězil Huckabee, baptistický pastor a bývalý guvernér Arkansasu, vyznačující se důrazem na mravní hodnoty a tím, že na kampaň mohl vynaložit mnohem méně než soupeř. U demokratů Clintonovou porazil neokoukaný černý kandidát Obama a za ním skončil Edwards, zastánce stažení vojáků z Iráku: „Jsem přesvědčen, že tato nenasytnost a moc korporací svírá naši demokracii jako ocelový kryt“. A své názory přišlo na volební schůze demokratů v Iowě demonstrovat 220 tisíc voličů, což je téměř o sto tisíc více než před čtyřmi roky. Republikánů přišlo hlasovat 114 tisíc.
Filip Pospíšil
Japonské dámy se mi svěřily, že jsou nové ženské veřejné záchodky vybaveny reproduktorem, z něhož se po stisknutí tlačítka line zvuk vodopádu či horského potoka. Návštěvnice se tak prý nemusí stydět za melodie svých vlastních těl. Je to jen vrchol současného trendu. V japonských městech je téměř nemožné prožít několik okamžiků bez zvukových efektů. Nad nástupišti superexpresu Šinkansen nepřetržitě zpívají elektroničtí ptáci, eskalátory podchodů a obchodních domů neustále varují návštěvníky: „pozor, vstupujete na eskalátor“ a za několik vteřin zase „pozor, eskalátor končí“. „Dveře se zavírají,“ informuje zase výtah a za okamžik: „dorazili jsme do pátého patra, dveře se otvírají“. Ve vagonech vlaků se v Japonsku nesmí telefonovat mobilem, prý aby se cestující navzájem neobtěžovali. Průvodčí však prostřednictvím reproduktorů neustále informují o stanicích, spojích, někdy dokonce o přírodních krásách a historických památkách za okny. Lahodného ticha se nedočká ani cestující v lanovce. Hory, nad nimiž se vznáší a které ho obklopují, podrobně popisuje hlas z reproduktoru. „Dveře se zavírají. Gondola se nyní dá do pohybu… Nalevo uvidíte skálu… otočte se napravo a možná spatříte jelena…“ Zdvořilost, jíž se vyznačuje japonský jazyk, se projevuje mimo jiné i v délce vět. Ale ani odlišnosti jazyka nevysvětlí, proč hlášení na palubě letadla směřujícího z USA do Japonska trvá v japonštině skoro třikrát déle než v angličtině.
André Vltchek
Napište jinak celkem racionálnímu liberálnímu ekonomovi před oči slovo „rodina“ a ihned začne spřádat závěry hodné Brouka Pytlíka. Naposledy se takto minulý čtvrtek blýskl ekonomický komentátor MF Dnes Pavel Páral. „Podpora rodin s dětmi je v Česku silně defektní. (...) Rozsah a forma sociálních podpor, zcela nezávislá na ekonomické aktivitě rodičů, totiž motivuje k plození dětí zejména sociální skupiny s nejnižšími příjmy, často bez zaměstnání, s nejnižším vzděláním a sociálním zařazením,“ napsal mimo jiné. Ekonom by možná měl někdy vyrazit do ulic, aby nám ony přemnožené nízké sociální skupiny ukázal (anebo rovnou říci, že píše o Romech). Na kladný výsledek jeho hledání bychom čekali do svatého Dyndy, česká společnost je naštěstí „zamořena“ lidmi, kteří se snaží ze všech sil své potomky uživit. Páral by zřejmě rád poslal všechny matky brzy do práce a jejich děti umístil do „pečovatelských služeb“, které je prý třeba podporovat. Jeden si říká, proč je Páral tak málo radikální: nejlepší by bylo každé ráno děti mezi matkami proházet a pak ženám za péči o ně platit. Šlo by o splněný sen liberála: konečně by nám pomohla roztáčet kola ekonomiky i batolata.
Jiří T. Král
Hudební styly, které mohli posluchači zaslechnout na vlnách Radia 1, se během jeho téměř dvacetileté existence proměňovaly stejně, jako se měnil vkus publika a kritiků. To bylo kdysi. Již několik let se však zdá, že skupina dlouholetých moderátorů přestala mít chuť objevovat. Dobrým příkladem byla loňská celoroční hitparáda. Interprety, kteří v ní bodovali na nejvyšších místech, byste v současných žebříčcích renomovaných hudebních časopisů hledali těžko. CocoRosie možná patřily k čerstvějším kouskům v playlistu této stanice, jejich poslední desku ale kritika ve světě víceméně sepsula. Björk, Chemical Brothers, Kosheen, Beck, NOHA, Manu Chao nebo Radiohead jsou pak jména, která si chvíle své největší slávy užila především na konci minulého století. Nikdo jiný se už mezi nejlepších deset nevešel. S názory kritiků, jejichž ohlasy započítává žebříček matacritic.com, se ve výběru shoduje jen jméno Radiohead. Kde jsou skupiny jako Burial, The Field, M.I.A., LCD Soundsystem, Arcade Fire nebo Panda Bear? Na obranu Radia 1 je třeba říct, že o výsledcích hitparády rozhodují její posluchači, jak si však mají vybrat, když jim jejich moderátoři příliš pestrý výběr nenabízejí? Mohou ale samozřejmě přeladit, nejlépe na internet…
Jiří G. Růžička