„Tak se tam ta megera rozvalila, já jsem šla dál vrchem, aby mě neviděla. To se tehdá chodilo ještě dál, dál, ona je ta pláž každým rokem blíž. Jo jo – tehdá se chodilo daleko...,“ tlachají dvě postarší buzny na „teplé pláži“ v povídkovém souboru polského spisovatele Michała Witkowského Chlípnice, z něhož v A2 č. 38/2007 vyšla ukázka v překladu Jana Jeništy. Uvadající „tety“ v něm vzpomínají na zlaté časy, lkají nad změnami po revoluci. „Daleko se tehdá chodilo. – V kterým roce to bylo? V devětašedesátým? Že byla skoro až u samýho Zatoru ta pláž, tenkrát. – Jenomže za totáče to tady bylo jiný. Jiný klima. V podstatě to byla holanda na pláži. A lidi takoví ne tak usměvaví jak dneska, ale takoví se spikleneckým výrazem, jako by už samotný bytí tady smrdělo kriminálem. No jo, tohle bývalo místo utajení... – A teď je to místo odhalení.“ Brněnská Queer Parade odhalila nemálo obecně přijímaných falešných představ o vztahu dnešní většinové české společnosti k lidem LGBTIQ – což znamená k lesbám, gayům, bisexuálům, transsexuálům, intersexuálům a queer (původně „divnejm“) jedincům. Naše slavná tolerance není tak slavná, náš zákon o registrovaném partnerství šikanuje děti homosexuálů (a nemylme se, není jich málo) a kvíři se učí účinně bojovat za svá práva jen velmi pomalu. Ale lepší se to; pláž se blíží. Pláž…
Duhové čtení!