queer do ulic

„Tak se tam ta megera rozvalila, já jsem šla dál vrchem, aby mě neviděla. To se tehdá chodilo ještě dál, dál, ona je ta pláž každým rokem blíž. Jo jo – tehdá se chodilo daleko...,“ tlachají dvě postarší buzny na „teplé pláži“ v povídkovém souboru polského spisovatele Michała Witkowského Chlípnice, z něhož v A2 č. 38/2007 vyšla ukázka v překladu Jana Jeništy. Uvadající „tety“ v něm vzpomínají na zlaté časy, lkají nad změnami po revoluci. „Daleko se tehdá chodilo. – V kterým roce to bylo? V devětašedesátým? Že byla skoro až u samýho Zatoru ta pláž, tenkrát. – Jenomže za totáče to tady bylo jiný. Jiný klima. V podstatě to byla holanda na pláži. A lidi takoví ne tak usměvaví jak dneska, ale takoví se spikleneckým výrazem, jako by už samotný bytí tady smrdělo kriminálem. No jo, tohle bývalo místo utajení... – A teď je to místo odhalení.“ Brněnská Queer Parade odhalila nemálo obecně přijímaných falešných představ o vztahu dnešní většinové české společnosti k lidem LGBTIQ – což znamená k lesbám, gayům, bisexuálům, transsexuálům, intersexuálům a queer (původně „divnejm“) jedincům. Naše slavná tolerance není tak slavná, náš zákon o registrovaném partnerství šikanuje děti homosexuálů (a nemylme se, není jich málo) a kvíři se učí účinně bojovat za svá práva jen velmi pomalu. Ale lepší se to; pláž se blíží. Pláž…

Duhové čtení!