Odvaha říct bez obalu svůj názor má v různých dobách různou hodnotu. Někdy bývá od některých lidí užitečnější, když mlčí a přemýšlejí. Banalitami, manipulacemi či nepřijatelně zjednodušujícími „řešeními“ prohospodařují intelektuální a morální kapitál, který dříve svým odvážným vyjadřováním názorů získali. Až si pak jejich čtenáři mohou říkat, že i dříve byla chyba vážit si jich intelektuálně, že ocenění zasloužila spíše odvaha, s níž dokázali říct věci, na něž třeba přišli i jiní, kteří se je ale neodvážili říct. Václav Havel, který dnes vykládá, že pacifismus je nebezpečný postoj a že komunismus patří naroveň nacismu, se zdá být jedním exemplářem tohoto intelektuálního druhu – k zármutku čtenářů jeho esejů a dramat. Na Ludvíka Vaculíka, navrhujícího (v Lidových novinách 15. 7.) založit pracovní tábory pro bezdomovce, je ještě smutnější pohled. Těžko říct, proč návrh hodný fašizující ultrapravice čteme v listu, který se tváří jako liberální. A dvakrát tak těžko říct, proč mu dodává váhu bývalý přední disident a ne modrooký doktor Sládek nebo modrooká doktorka Edelmannová.
Ondřej Slačálek
Karta Pražana není žádnou novinkou. Ničím novým ovšem nejsou ani pokračující snahy vedení Prahy o co největší kontrolu společnosti, což se prezentuje jako veskrze bohulibá snaha o co největší „bezpečí a pohodlí“ obyvatel hlavního města. Bezpečí už v Praze hlídají další desítky nových kamer se skvělým softwarem, o vyhláškách, které dělají z člověka s pivem na ulici zločince, a chystaném akčním plánu na „konečné vyřešení problémů s bezdomovci“ ani nemluvě. Co je ale moc, je moc a týká se to právě odsouhlaseného vnucení čipových karet všem, kteří si budou chtít předplatit hromadnou dopravu v Praze. Karty totiž navzdory stamilionové investici města a proklamacím o tom, jak úžasně zkvalitní služby, nikdo nechce. Proč také, když hned po jejich zavedení slyšíme o tom, že jsou osobní údaje na nich chráněny jen mizerně, a karty tak vytvoří novou databázi, podle níž bude možné ve finále sledovat pohyb osob. Vysvětlení vládnoucí ODS je stejné jako v případě zavedení zóny placeného parkování. „Je to ekonomický nátlak, kterým lze zlepšit situaci v centru města, což je veřejný zájem,“ říká ústy jednoho ze svých šéfů. Ekonomický nátlak jde ale v tomto případě proti veřejnému zájmu.
Jakub Mračno
Dne 15. 7. jsme obdrželi zprávu, že v Galerii hlavního města Prahy dochází k radikálním změnám. Hlavní kmenoví kurátoři dostali okamžitou výpověď, jiným byla nevýhodně upravena pracovní smlouva. Jedná se o první kroky, které zřizovatel instituce, tedy magistrát, galerii direktivně přikázal. Jako důvod uvedl personální a organizační audit svých vybraných příspěvkových organizací – celkem jich je hotovo zatím šest. Kulturní politika pražské samosprávy začíná naplňovat své mety. Chce ušetřit. Nejlépe a nejsnáze na kultuře. Bude se ledacos slučovat a smrskávat. Odborník neodborník, hlava nehlava? No, právě že v případě GHMP nikoli. První krok radnice je totiž přesně zamířený a naprosto ochromující. Stabilní kurátorský tým (Karel Srp, Hana Larvová, Olga Malá), kterému se podařilo za relativně krátkou dobu vytvořit jeden z mála vyrovnaných, ba nadstandardních galerijních provozů v ČR, je rozprášen. Hurá!
Oslabená městská galerie bude navíc politicky poddajnější. Pražský magistrát zdůrazňuje vyčíslené „zlato“, které voličům údajně ušetří, zatímco ve skutečnosti likviduje skutečné „zlato“ v podobě prestižní galerie evropského formátu. Už zase: okázalost nejapného škudlení namísto promyšlených investic a uměleckých nároků. Humpolácká jízda
pražských radních pokračuje – a nabírá na rychlosti.
Libuše Bělunková, Petr Vaňous
Kulturní obraz letní Prahy je už tradičně tristní. A nemyslím teď na české publikum, to nechť se po náročné sezoně pěkně rekreuje a prozkoumává umění – třeba v Chorvatsku. Jakou představu o lokální kultuře si udělají cizinci, sleduji několik let, a není to věru něco, za čím by se jeden radostně vracel. Na místě své světové premiéry každoročně Don Giovanni (naštěstí alespoň velmi slušně provedený), za dvojím rohem totéž v loutkové variantě, vydáte-li se na druhou stranu, narazíte na novou magickou show o Praze, a mezi tím vším moře černého divadla. Na vltavském břehu přilepen na národní zlato smutně okorává náš bruselský zázrak a z Hradu se tomu všemu krutě šklebí český Shakespeare. Festival lepšího letního (rozuměj „cirkusového“) divadla nás čeká až na konci srpna. Nelze se divit, že v tomto úhoru, před nímž se snad lze na chvíli schovat v několika pražských galeriích, zůstává skutečným symbolem – a zástupcem – české kultury ten nebohý Kafka na tričku. Anebo půllitr dobře vychlazené dvanáctky…
Marta Ljubková