Práce Ústavu pro studium totalitních režimů se má stát hlavní součástí českého předsednictví EU. Jak se nová instituce zatím vypořádává s minulostí i sama se sebou?
Je to půl roku, co byl po několikaletých bouřlivých diskusích mezi historiky a archiváři a politickém střetu zřízen Ústav pro studium totalitních režimů. Hned na počátku své činnosti pak 13. března poměrně těsně odolal ústavní žalobě sedmapadesáti poslanců za ČSSD, kteří novou státem financovanou instituci označili za neústavní a mimo jiné namítali, že by svým bádáním v nacistické a komunistické historii mohla politicky ovlivňovat výklad dějin. I když Ústavní soud většinu námitek odmítl, spory o fungování a smysl nové instituce pokračovaly. Jejich dalším impulsem byla návštěva předsedy vlády Mirka Topolánka, kterému 4. dubna ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček předvedl vybrané dokumenty ze spravovaných archivů. Premiérovi, který předtím udělil medaili kontroverzním bratřím Mašínům, ukázal mimo jiné kopii vyšetřovacího spisu jejich strýce Ctibora Nováka a podle MD Dnes prohlásil, že: „Jde o závažný dokument, který změní to, jak lidé vnímají odbojovou skupinu bratří Mašínů. Ctibor Novák ve své výpovědi totiž uvádí, že plánovali útok na Gottwalda i další vysoké představitele Státní bezpečnosti.“ V LN během rozhovoru s Václavem Drchalem pak proti námitce, že Novák mohl být k výpovědi donucen dodal: „Proč by si vymýšlel? Z jeho strany je to určité složení účtů či závěť.“ Nekritický a účelový přístup k výpovědi získané při výslechu na StB řediteli Ústavu vzápětí vytkla nejen řada politiků a publicistů, ale i historiků. Nedlouho poté se z Ústavu začaly šířit zprávy o tom, že jeho řady opouštějí mladí historici, kteří stáli u jeho zrodu. Naplňují se tak obavy a varování těch, kteří proti jeho zřízení v minulosti vystupovali?
Archiv pohromadě
Jedním z hlavních argumentů odpůrců Ústavu bylo, že roztrhá archivní fondy bezpečnostních složek a zhorší jejich dostupnost pro veřejnost. Dosavadní vývoj však tyto námitky nepotvrzuje. Zákon, kterým byl zřízen Ústav, zároveň zřídil i Archiv bezpečnostních složek (ABS). Vztahy mezi oběma institucemi nastavil poměrně komplikovaně a v jistých ohledech nejasně. Přesto se však podařilo do ABS převést archivní fondy z Odboru archivu bezpečnostních složek MV ČR, Muzea Policie ČR, Vojenského zpravodajství Ministerstva obrany, Generálního ředitelství Vězeňské služby MS ČR, Úřadu pro zahraniční styky a informace a BIS. Na webu jsou zatím vyvěšeny prozatímní inventáře a badatelé mohou o dokumenty žádat na jednom místě (i když fyzicky jsou stále ještě umístěny v několika depozitářích po republice). Naopak bylo zrušeno jmenné vyhledávání v evidencích StB, dříve dostupné na stránkách Ministerstva vnitra. Zatímco soukromé „lustrace“ zájemců tak byly znemožněny, Archiv připravuje podle jednoho z oslovených pracovníků podklady pro lustrace desítek až stovek lidí pro Národní bezpečnostní úřad a tajné služby. Kromě toho provádí dvojtrupá instituce také digitalizaci archivních materiálů. Z desítek kilometrů archivních dokumentů byly zatím podle pracovníka, který je o procesu digitalizace informován, převedeny do elektronického formátu statisíce stran dokumentů, přehled digitalizovaných materiálů však badatelům není k dispozici. V Ústavu momentálně probíhá výběrové řízení na firmu, která by dodala systém, jenž by umožnil další archivní zpracovávání a badatelské využití takto pořízeného archivu.
Ofoťte si to
Základní výhradou však od počátku bylo zdůrazňování rizika politické služebnosti nové instituce a zneužívání historického výzkumu k politickému boji. Výše zmíněný incident s dokumenty o bratrech Mašínech v tomto smyslu mnozí považují za důkaz potvrzující podezření. Ředitel Žáček pochybení odmítá: „Premiérovi jsem tehdy ukazoval zabavené deníky Prokopa Drtiny, fotky ze svazku sledování Františka Tomáška, dokumenty k případu Karla Koechera. O výslechu Nováka jsem řekl jen dvě věty, kterých si hned všimla média. Už to komentovat nechci, na duben příštího roku připravujeme mezinárodní konferenci, která otázky odboje proti komunismu bude rozebírat podrobně.“ Další případy, které by se daly označit za tendenční interpretace historie, zatím nikdo nejmenoval. Je ovšem pravda, že se Ústav zatím nemůže pochlubit mnoha výstupy. Zorganizoval výstavu a sborník o sdružení K 231, několik seminářů a filmových projekcí. Ústav má dále podle plánu připravit do konce roku čtyři čísla časopisu Paměť a dějiny, zatím ovšem vyšla jen dvě a z toho první již v minulém roce. Svazek Securitas Imperii (2 do roka) dosud nevyšel vůbec. Z plánovaných monografií (6) a učebnic či příruček (3) nevyšlo nic. A lidé z odboru, kteří publikace připravovali, byli nahrazeni novými. Interpretace historických událostí chybí i u zvláštního informačního webu vytvořeného k výročí roku 1968. Ten obsahuje kolekci sice zajímavých, ale zcela nezhodnocených nebo nekomentovaných dokumentů. Podle vyjádření současného ředitele edičního odboru Michala Hrozy v březnovém rozhovoru pro Rádio Česko se přitom zdá, že podobný přístup k osvětě má v Ústavu prioritu. V rámci vzdělávacích projektů chce prý Ústav studentům „hlavně dávat informaci o tom, kde se dají informace najít“. Ti si je pak prý budou moci studovat ve studovně nebo ofotit fotoaparátem a „tvořit svoji vlastní verzi událostí“. Takový přístup se rozhodně nedá nazvat indoktrinací, ale ani zodpovědným přístupem historické instituce. Ta by totiž měla studenty vzdělávat i v tom, jak materiálům rozumět.
Na politické zneužívání Ústavu neodkazují ani lidé, kteří z něj v poslední době odcházejí nebo byli vyhozeni – od února je jich více než dvacet. Spíš poukazují na špatné řízení a celkovou atmosféru v instituci. „Myslel jsem, že to je projekt, se kterým se dokážu ztotožnit, ale to se nepodařilo. Měl ambici být akceschopnější a otevřenější institucí než ty stávající, ale to zatím naplněno není,“ tvrdí například vedoucí oddělení dokumentace Prokop Tomek, který z Ústavu odchází. „Je tu nejasnost v kompetencích, nekooperují dva odbory a jsou problémy v komunikaci. Vedení je přetížené obhajobami navenek a nereaguje na podněty zespoda, nestačí podepisovat a vyjadřovat se k plánovaným projektům,“ dodává Tomek, který předtím působil v Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu. Ještě kritičtější je Rita Kindlerová, která byla z publikačního oddělení propuštěna poté, co v Ústavu založila odbory. „V Ústavu se uplatňují praktiky, které sami zkoumají. Panuje tam administrativní šikana a nastoupila tam řada lidí bez kvalifikace a zkušeností,“ uvádí Kindlerová.
Ústav, který má mít 273 lidí a roční rozpočet přes 160 milionů, má za této situace být ještě rozšířen a jeho rozpočet zvýšen. Mimo jiné i proto, že mu byla určena důležitá role v době českého předsednictví v EU. „Plánujeme při této příležitosti uspořádat konferenci a vydat publikaci. Rádi bychom také k tématu udělali slyšení v Evropském parlamentu,“ popisuje svou vizi ředitel Žáček. Otázkou je, co zajímavého Evropský parlament od Čechů opravdu uslyší.