Nenávidíme všechny!

Fotbal je pro řadu lidí důležitý. Pro některé jako sport. Pro jiné jako vítané zpestření nudných dní. Pro další jako příležitost. Sejít se. Opít se. Něco zdemolovat, zapálit a navzájem si rozbít ciferníky.

Kniha Josefa Smolíka Fotbalové chuligánství je dalším odborným textem zabývajícím se problematikou tzv. diváckého násilí. Jak sám autor v knize vysvětluje, přesnějším termínem je fotbalové chuligánství. Svoji první knihu na toto téma Smolík vydal před čtyřmi lety, tehdy ve spolupráci s M. Marešem a M. Suchánkem pod názvem Fotbaloví chuligáni.

Vnitřní a vnější projevy chuligánství

V případě této monografie jde o dosud nejrozsáhlejší studii, která v češtině na toto téma vyšla. Smolíkovi se v průběhu řady let, během nichž se chuligánstvím zabývá, podařilo shromáždit úctyhodné množství materiá­lů, včetně informací, které nepatří k obecně známým. V úvodu vymezuje dvě roviny, ve kterých se podle jeho názoru fotbalové chuligánství politizuje: vnitřní, tedy politické projevy mezi chuligány samotnými, a vnější, jimiž jsou institucionální reakce na sám tento fenomén. Tomuto vymezení víceméně odpovídá i struktura knihy.

V textu se autor věnuje jak vymezení chuligánství, jeho historii, tak i rasismu, antisemitismu či obecně politice přítomné na fotbalu a mezi chuligánskými gangy. Tomu je vyhrazena přibližně polovina knihy a témata jsou zpracována sice stručně, zato přehledně a v rámci možností i čtivě. Druhá polovina knihy se zabývá politikou namířenou proti chuligánství, a to jak v ČR, tak v Evropské unii. Vzhledem k tomu, že vyhlášky, normy a směrnice ani jejich rozbory nikdy nepatřily mezi krásnou literaturu, a navíc jde o témata velmi specifická, je druhá polovina textu výrazně omezenější. Vývoj bezpečnostních opatření je ilustrován příklady incidentů, které oživují text a poskytují přesnější představu o tom, jakým způsobem probíhá interakce mezi chuligány a institucemi snažícími se tento fenomén eliminovat.

Historie chuligánství i represe vůči němu

První polovinu knihy lze považovat za vydařený rozbor problematiky. Slabší jsou zejména formální aspekty textu, relativně často se objevují překlepy, několikrát citovaný Rainders se ve skutečnosti jmenuje Reinders, znovu se objevuje i autorův rozporuplný postoj k událostem v Bruselu. Zatímco v knize vydané před čtyřmi lety se u počtu obětí tragédie na bruselském stadionu objevila čísla 39 a 42, zde autor na tento nedostatek reaguje. V textu vysvětluje, že 39 obětí zůstalo na místě a další tři lidé zemřeli v nemocnici. O kousek dále nás však opět zaskočí, neboť mrtvých je najednou 38. Po přečtení obou zmiňovaných knih začínám mít podezření, že okolo nešťastného Bruselu se něco tutlá. Na druhé straně teorie subkultur, které se Smolík věnuje a v textu ji aplikuje na chuligánské gangy, je zpracována dobře. Problematika rasismu, zejména jeho vysvětlení a definice, je pak na české poměry na zřetelně nadstandardní úrovni. Témata jsou pokryta víceméně vyčerpávajícím způsobem, od informací o starověkých a středověkých násilnostech při fotbalu přes vývoj až do současné podoby, od vysvětlení pozadí krajně pravicových idejí přítomných mezi fanoušky až po upozornění na spojitost některých gangů s krajní levicí. Je škoda, že autor se nijak nevyjadřuje k otázce, proč a z jakého důvodu jsou mezi fotbalovými chuligány výrazné právě a jen ideologie považované za krajní. Situaci v ČR reflektuje spíše obecně, nabízí sice přehled významných gangů, ale ten není zdaleka úplný. Zajímavé a typické pro první polovinu textu je uvození kapitol vybranými citáty z textů týkajících se problematiky, často z beletrie. Škoda jen, že není citována i kniha Mechanický pomeranč.

Druhá polovina knihy je pak určena z velké části čtenářům, kteří po večerech buď se zájmem nebo se zaťatými zuby v rámci pracovních povinností luští ministerské vyhlášky. Nepatřím mezi ně, mohu tedy jen konstatovat, že je co do podrobností podobně komplexní jako první část. Zajímavá a zobecnitelná je pasáž dotýkající se mediální sféry, způsobu, jímž média ovlivňují chování fanoušků i chuligánů. Je však relativně krátká. Citace z dokumentů institucí usilujících o potlačení chuligánství jsou ve srovnání s ní významně rozsáhlejší. Jako jejich vzorek zájemci naprosto poslouží Evropská úmluva k diváckému násilí, která je celá zahrnuta v příloze. Další doplňky tvoří fotografie, průřez krajně pravicovou symbolikou, tabulky a několik citací od samotných aktérů chuligánství.

Kniha je z velké části původní. Je v ní řada informací, které dosud nebyly v českém jazyce publikovány. Stěží bychom ji však mohli považovat za četbu pro zábavu. Čtenář, který by ke knize přistupoval s pouhou zvědavostí a zájmem o mediálně přitažlivější stránky chuligánství, by mohl být různorodým charakterem překládaných informací a odborným jazykem zklamaný. Vážným zájemcům o problematiku je možné publikaci bez obav doporučit.

Autor je politolog.