V pořadu Současní světoví spisovatelé pouštíme mírně rozladěný rytmus veršů rusky píšícího lotyšského básníka.
*
tak daleko psát a dopisy chodí
tak dlouho. Nic se tady nepřihodí
jen hlouposti, není o čem psát
snad by tě ale mohlo zajímat
že u nás v podnebesí nemódní je
křivky štíhlé šíje
světlými vousy ponoukat
*
neříkej něco na tom přeci jenom je
i když cosi takového už tu bylo
jistěže ne že by to zcela bralo dech
ale zase se zdá a docela fest
je za tím cítit jako by za tím něco bylo
není to tak jednoduché – ani mi nemluv
*
když jehlou zkoušel neprostupnou mlhu
vykřik pronikavě, sám sebe pích
jak strašné – v zuhelnatělém úhlu
tvrdých náprstků a nůžek skřípavých
chmatáci rovnou z ruky kradou
jehlu s nití, šití i oblečení
nastaví nohu, před jámou stojí
s rozevřenými náručemi
*
sníh lunatik taje na střechách
klouže, láme se jak dětský hlas
žen a na vatových uběhaných nohách
přiopilý provazochodec
lano mu překáží co zamotaná
tkanička, ukročí
rozhodí ruce zvadlých růží
a upustí se – kožešinová čapka
uleželá, prázdná, vymrzlá
*
marnotratníci života jedí cukroví
takové, s nadýchaným krémem
takové, s ořechy a se šlehačkou
a ještě takové, snad s višněmi a marcipánem
jak se všichni upatlali! – vypečení hoši
jidáši se líbají po dvou v průjezdech
a ve vchodech po třech
ti vyvádějí, jen se pokochejte
jako by cosi ztratili a teď to hledají
speciálními nástroji
to už je příliš
*
v hlavě cosi tiká, kape
a visí telefonní háček
z nedovřeného poklopu
na křiklavé šaty teče
tichý zvuk, nožkama šije
do temene vmontovaná štěnice
*
napsali mi kapky, jednou týdně kapku
vyvedli z nemocnice, do vozíku šup
svlékli župan, dolů z očí klapky
vatu z pusy, z uší smotky
pak vymývali mozek a kolikrát
mě živého zakopali, mrtvého vykopali
dali kus čokolády, zalhali a zapáchali
zdráv říkají, ale něco mi přece je, ne?
*
památce A. U.
pláště, bílé postele, stříkačky
následky tvého života, jeho konce
spojit, pokus je svázat a tělem
žít ještě chvíli, beze spěchu, na zmrtvělém
širém tom světě, ještě zazářit
a ručkou takhle mávnout, jak skleničku svrhneš slzu
*
cítím se jako císař imperátor
teplota, step, je snad moje tato
imperie, bezmocné pokusy pláště
o zahalení a košili mi oblékají zvlášť
špatně, knoflíky do šejdru –
neposlušné prsty klamou
uhýbám jim jsem nevrlý
až trochu směšný
– ty stepi mi nesluší
prostě se nehodí
cítím se tak osamělý
bez poddaných ten pocit sílí
a samota se šíří i když z oken
podobných abstraktnímu umění
zavál povědomý průvan
*
vyplivnutý ze života na tuhle pláž
silnou vzdutou vlnou
automaticky jdeš k převlékárně
snímáš ploutve
pěstuješ nové známosti
hledíš na holé pupky
pupky odpovídají vodovzdornými pohledy
krém na opalování leží v tlusté vrstvě
jizvy se spékají spolu s pískem
vzdáleně to připomíná příliv
vlažná růžová láva tavené sýry rozpuštěné máslo
spíš ses definitivně spálil
blíží se plážoví záchranáři
v černých boxerských rukavicích
nahoře bez
blíž a blíž se nese šplouch a plác
voda vynesla botasku prožranou solí
ještě jeden takový úžeh
a je s tebou měkkýš
*
odulost – přesně ta mi chybí
vážně nevím, proč bych měl mít velké oči
a pokud nabízejí ucpání nebo proříznutí
vybereš si vyvářecí hrnec
tehdy přichází nová směna
a první protijedoucí
dělají tady namydlit a tady vyholit
z teplého tedy už vyjmuto, sem co zůstalo
a sami jsou cítit takovýma rukama
jako by v životě nepokládali sluchátko
*
tání celé noci. pod nízkým měsícem
slavíme procházky, a stále výše
a tenčí jsou tvé sukně každý rok
a já už zapomněl, že srdce se bije
že ve tmě se bolí usmívat
že nádraží není zadumaným službám
otevřeno věčně. těsně se přimykáme
cizími a nateklými těly
přivykli jsme tvářit se umělecky
že se jen tak procházíme po večerech
jako by se nic nestalo
mezi čtyřretnými slovy lásky
*
dvojitý námořní
sám se rozvázaný uzel
mořskou vodou
nasáklá podzemní koule
tře se o bok, vrže
vrtá se v díře
a vypité podvodní válkou
noci maličké rozpustné dvojité
bezostyšně ještě jedno
odkrývá dno
*
jak ze všeho vypadnout a nerozbít se
co nejlíp předstírat že už nespíš
v případě potřeby se štípat ve spaní
ověřit že bdění dochová modřiny
prostě spal u okna, trochu nakloněný
otrhaný, do vody hozený, ležel, zabitý, dvojlůžkový
poplácával se přátelsky po noze, maják jančil nad hlavou
jančící věci vědí jak natažený
průhledný spíš objatý spánkem
pod peřinou nahý neprobudím se slíbil přísahám
budík zmodral úsilím celý modrý
prostě když se spalo ujížděl udržoval rovnováhu
podlaha svažitá příliš ležel u otevřeného okna
podlaha nakloněná upilované nožky vestibulární aparát
na pokraji záda přeleželá nelze nadechnout
narovnat se tak drží to nepouští