Město Tábor vystavělo parkovací dům, který obyvatelům nyní působí spíš starosti než potěšení. Parking Střelnice, jak zní jeho oficiální – trochu nečeský – název, je sice plný parkovacích míst, projektanti jich tam ovšem umístili na omezený prostor jaksi moc. Doprava po rampách je teď, jak citoval týdeník Palcát jednatele společnosti Technické služby Tábor, vlastníka a provozovatele domu, „pro uživatele, zvláště pro méně zručné a zkušené, složitější“. My všichni v Česku dobře víme, že méně zručnými a zkušenými řidiči (!) jsou přece ženy. Jak uvádí dále Palcát, když na tiskové konferenci redaktorky (kam nám náhle zmizelo bezpříznakové maskulinum?) místostarostu upozorňovaly na nedostatečný prostor k zajíždění do parkovacího domu, uzemnil je Jiří Bartáček tak, jak si zasloužily: leckde prý existují výzvy pro ženy, aby do „podobných míst méně zdatné řidičky raději nezajížděly“. Holky, zůstaňte radši doma. Přece ženská za volantem, auto bez řidiče.
Marta Ljubková
Monarcha Phumiphom Adunyadet vládne Thajsku již od roku 1946. Ovšem ptát se, jak přišel ke svým 35 miliardám dolarů, je v jeho zemi nezákonné. Od své korunovace přežil devět vojenských převratů, některé odsoudil, jiné, například ten poslední v roce 2006, zase podporoval. Byl při něm svržen tehdejší ministerský předseda – obchodní magnát Thaksin Shinawarta, který byl do své funkce podruhé zvolen o rok dříve v dosud nejdemokratičtějších volbách v thajské historii. Zahájil „boj proti drogám“, při němž zahynulo 2000 až 3000 osob. Vedl též občanskou válku s muslimskými separatisty na jihu země, která stála již asi 13 000 lidských životů. I přes tyto hříchy a obvinění ze zkorumpovanosti si však lidé začátkem roku opět zvolili spojence svrženého expremiéra – stranu PPP. Naopak protivládní a protithaksinovská strana PAD se ovšem s výsledky nesmířila, začala útočit na členy PPP a 26. srpna obsadila úřad ministerského předsedy. V zemi se rozhořely střety mezi skupinami podporujícími obě strany. Násilí není konec ani dnes. Otázkou opět zůstává, jak se zachová král a armáda? Právě v době hluboké národní krize by si měli Thajci položit zásadní otázku: jakou roli v ní vlastně hraje oficiálně zbožňovaný monarcha?
André Vltchek
Radiu Wave (A2 č. 36/2006) nebylo pomoci. Minimálně ze tří důvodů. Složení Rady Českého rozhlasu, která Wave potopila, se udržuje ve zpochybněném stavu. Na nejaktivnější členku, místopředsedkyni Danu Jaklovou, je totiž víc než rok podaná stížnost ve věci podjatosti a střetu zájmů (podal ji bývalý radní Štěpán Kotrba). Jaklová je zároveň zpravodajka webu Česká média vlivného lobbisty Jaroslava Berky. K projednání stížnosti zatím nedošlo. To za prvé. V parlamentu už rok leží novela zákona, která by Wave udržela v éteru, ba co víc, dala by mu možnost stát se celorepublikovou stanicí. Poslanci se k ní ale ještě nedostali. To za druhé. A za třetí dostalo licenci k provozování FM vysílání nové Radio Ethno. Začne vysílat od října. Stojí za ním Petr Žantovský, který mj. dlouhá léta působil v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání. Letos se poprvé zúčastnil licenčního řízení s projektem studentského rádia – a ihned uspěl. Přestože se s podobným projektem neúspěšně o licenci několikrát ucházelo před lety i Radio Akropolis. Žantovský též hojně píše na Česká média (jako další bývalí členové RRTV) a konec vysílání Radia Wave se pro začátek jeho nového projektu šikne. Hádám, že posádka Radia Ethno se už teď radostně vlní v rytmu balkánské dechovky.
Libor Černý
Řadě poslanců už dlouho pijí krev novináři, kteří se potulují sněmovnou. Mohou pořídit snímek nebo záběr zachycující poslance při nějaké nepravosti nebo mohou v kuloárech zaslechnout, co nemají. Vedení sněmovny proto vymyslelo geniální řešení. Se souhlasem komise pro práci sněmovny naistalovalo v hlavní zasedací místnosti čtyři kamery za 5,5 milionu korun. Vybudován má být tak ještě velín za 6,5 milionu korun. Prý pro větší bezpečnost poslanců a také proto, jak řekla poslankyně Hana Šedivá (ČSSD) pro MF Dnes: „Aby se zabránilo, že vás někdo zabírá, jak si čtete noviny nebo hrajete karty.“ Novináři mají být z kuloárů od nového roku vykázáni a sledovat mají jen to, co jim sněmovna prostřednictvím kamer sama ukáže. Jenže vychází najevo, že bezpečnostní kamery toho mohou ukázat až moc. Navíc se zvenku nedá ani poznat, kam se dívají. Proti možnému šmírování se tak začali bouřit nejen opoziční poslanci i poslanec ODS Boris Šťastný. Nemohou se teď ale shodnout, zda mají být kamery úplně odstraněny, nebo zda stačí, jak navrhuje Radim Chytka (ODS) jen nastavit úhel kamer a zapečetit je, aby nebyly pohyblivé. O tom, že je potřeba novináře ze sněmovny vyhnat, se spory pochopitelně nevedou.
Filip Pospíšil