Rusko se vrátilo do práce po skoro dvoutýdenních novoročních svátcích. Po Novém roce přišly pravoslavné Vánoce a sílu k nekonečným oslavám měli jen obzvláště otrlí. Po celou dobu nevycházely noviny a i internetová média pracovala jen na půl plynu. Dlouhé volno zavedl před třemi lety Vladimir Putin, aby si jeho spoluobčané mohli dostatečně odpočinout. Pro ty movitější znamená především možnost odcestovat do zahraničí. O počtech zámožných Rusů se o svátcích mohli přesvědčit obyvatelé Prahy i třeba návštěvníci pláží v indickém státě Goa. Ale opravdová smetánka se v tuto dobu sjížděla do francouzského Courchevelu. Kdo z ruských miliardářů se tam alespoň na pár dnů neukázal, byl považován za někoho, kdo není in. Až do té doby, než francouzská policie zatkla jednoho z nejbohatších Rusů Michaila Prochorova kvůli podezření z kuplířství. Nicméně se jí nepodařilo prokázat, že by desítky dlouhonohých dívek okolo Prochorova a jeho přátel, které dodávala jedna rakouská agentura, dostávaly za poskytování své společnosti nějaké peníze. Tak musela uvěřit jejich prohlášení, že jsou to prostě boháčovy kamarádky, a miliardáře propustit. Ten na oplátku prohlásil, že dokud se mu Francouzi neomluví, do Courchevelu nepojede. Letošní drby v letovisku zjišťoval deník Kommersant. „Novoroční svátky letos proběhly velmi skromně. V úzkém kruhu oslavil své narozeniny spolumajitel Norilského niklu Vladimir Potanin. Nepřítomnost Michaila Prochorova připomnělo neočekávané uzavření klubu Les Caves právě na pravoslavné Vánoce.“ Skupina Prochorovových přátel zaplatila 170 tisíc USD za to, aby diskotéka, kterou obvykle okupoval Prochorov, tentokrát zůstala uzavřena. „Je to taková hloupost, ale potěšila mě,“ přiznal Kommersantu ruský miliardář, který tentokrát trávil svátky jízdou na vodním skútru na Bahamách.
Nový rok také přinesl další pokračování britsko-ruského diplomatického konfliktu. Od brutální vraždy bývalého agenta ruské kontrarozvědky Alexandra Litviněnka v Londýně uběhla už řada měsíců, ale téma je stále živé. Hlavní podezřelý Andrej Lugovoj se dostal do parlamentu na kandidátce strany známého skandalisty Vladimira Žirinovského a tím získal imunitu před vydáním Britům. Pokud by ho ovšem v Rusku někdo vůbec chtěl vydat. Poslední kolo konfliktu je spojené s ruským požadavkem na uzavření poboček British Council v Petrohradě a Jekatěrinburgu. Britové se diktátu vzepřeli a pobočky nechali otevřené. Ruské ministerstvo zahraničí oznámilo, že neprodlouží víza diplomatům, kteří v těchto odděleních pracují. Internetový deník Gazeta.ru si v této souvislosti všiml jisté ironie. „Dcera ministra zahraničí studuje na London School of Economics. Ruské elitě se britské vzdělání líbí, ale vlastním spoluobčanům ho upírá. Ve skutečnosti ironie není na místě. Ruská elita minimálně tři století využívá západní hodnosti, životní standardy a samotné západní země pro účely svého osobního života. Současně se snaží zabránit, aby tyto hodnoty začali vyznávat i jejich spoluobčané,“ píše Gazeta.ru v redakčním článku.
Mnohem serióznějším tématem se zabýval v prvním lednovém týdnu týdeník Itogi. V článku Délka jehly se ekonomický pozorovatel Konstantin Ugodnikov zamýšlel nad závislostí ruské ekonomiky na vysokých cenách ropy. V poslední době mnozí, především vládní ekonomové, hovoří o tom, že hospodářství roste díky zahraničním investicím, průmyslové výrobě a hlavně rostoucí spotřebě obyvatel. „Výsledky našeho výzkumu jsou stejně senzační jako smutné. Dnešní ruský rozpočet spolu se Stabilizačním fondem, kam putují přebytky rozpočtu, více než z poloviny závisí na příjmech z ropy a plynu. Zbavit se této závislosti při dalším zrychlujícím se růstu světových cen surovin bude čím dál těžší,“ konstatují Itogi. Odráží se to na rostoucí inflaci. „Rozpočtová politika vlády zůstává pevná, abychom nerozpoutali růst cen. Předpokládáme, že v roce 2008 inflace nebude vyšší než 5 procent,“ cituje časopis výrok místopředsedy ruské vlády Alexandra Žukova z roku 2006. Realita však vypadá jinak. Za minulý rok dosáhla inflace bez jedné desetiny 12 procent a nic nenasvědčuje tomu, že by se letos mělo něco měnit. Tím spíše, že je kvůli březnovým prezidentským volbám státní rozpočet stále marnotratnější. Již v prosinci na povolebním sjezdu státostrany Jednotné Rusko prezident Putin ohlásil plošné zvýšení penzí. Co na tom, že v již schváleném rozpočtu na tento rok se s něčím podobným nepočítá. Inflace, kombinovaná s celosvětovým růstem cen potravin, nejvíce dopadá na málo majetné Rusy. Například rostlinný olej za minulý rok zdražil o více než polovinu. Nedá se ale říct, že by se ruská vláda vůbec nesnažila inflaci omezovat. Bylo například dosaženo dohody s velkými obchodními řetězci, že nebudou zvyšovat ceny základních potravin do dubna tohoto roku. Co bude potom, nikdo neví. „V Rusku se bojuje s inflací, aniž by se bojovalo s příčinami. Tedy bez zpřísnění monetární politiky a se současným nárůstem rozpočtových výdajů. Proto všechno úsilí vlády má spíše kosmetický efekt. Dokáže pouze růst inflace oddálit,“ cituje týdeník hlavního ekonoma společnosti Merrill Lynch Julia Cepljajeva. „Zatím jde ruská ekonomika cestou zemí Perského zálivu, jejichž závislost na cenách ropy dosahuje té míry, že úroveň nezaměstnanosti rok od roku roste, bez ohledu na výši cen ropy,“ uzavírají pesimisticky Itogi.
Z ruského tisku vybíral Ondřej Soukup.