Probuzením ke smrti

Kate Chopinová je v českém prostředí doposud neznámou autorkou. Možná právě proto její nově vydanou knihu nenajdeme v knihkupectví mezi svazky světové beletrie, ale u pultu s románovou tvorbou „pro ženy“. Ano, hlavní hrdinkou je žena a její příběh je milostnou historií; pokud právě tato skutečnost vedla k uvedenému žánrovému zařazení, pak nelze nesouhlasit. Takový popis je ale podobně nedostačující, jako kdybychom o Anně Kareninové tvrdili, že je románem o nešťastné lásce. Pro text, který hraje kritickou roli v současné diskusi o americké literatuře a který je jedním z klíčových pojmů na poli americké literatury konce 19. století, je „román pro ženy“ vskutku podivná kategorie. Jako kdyby genderové stereotypy, které provázely text od samotného jeho vzniku, přetrvaly do dnešní doby, pouze se objevily v jiné podobě.

První americké vydání Probuzení v roce 1899 vyvolalo vášnivé debaty a pohoršení. Do té doby se spisovatelská činnost Chopinové setkávala se shovívavým přijetím zejména pro umné ztvárnění specifického způsobu života kreolských komunit. Sexuální podtón jejího posledního románu, věcný a nepředpojatý popis mimomanželského poměru hlavní ženské postavy Edny Pontellierové a jejího problematického vztahu k vlastním dětem však považovala tehdejší kritika za vulgární a zvrácený. Dílo Chopinové pak na dlouhou dobu upadlo v zapomnění. Paradoxně však právě tento, na svou dobu „skandální“ popis (nejen) sexuálního „probuzení“ vyvolal novou vlnu zájmu na přelomu šedesátých a sedmdesátých let zejména v řadách feministické kritiky.

Od rodiny k sexu a umění

Hlavní hrdinka Edna je mladá žena provdaná do kreolského prostředí New Orleansu, kde hraje svou zcela konvenční roli manželky a matky. Ze stereotypní a bezmyšlenkovité existence ji „probudí“ letní pobyt v přímořském letovisku, do jisté míry nekonformní chování kreolské společnosti a setkání s mladým Robertem, který se do ní zamiluje. Vnitřně proměněná Edna se vrací do města, kde si „začne dělat, co chce, a myslet si, co chce“. Zanedbává své společenské povinnosti a svou rodinu, odmítá se zabývat čímkoliv, co stojí v cestě její touze po ničím nespoutané seberealizaci. V rámci hledání svého vlastního prostoru si symbolicky najímá malý domek, kde se vážně věnuje malířství. Své smyslové já pak objevuje skrze sexuální poměr s místním milovníkem.

Šťastné chvíle nově objevené svobody střídají výčitky, vnitřní zmatek a nakonec stesk nad tím, že Robert, navzdory svým citům, odmítá milostný poměr s vdanou ženou. Rozčarovaná hrdinka odjíždí na místo, kde se „probudila“, a její cesta tedy končí tam, kde začala – u moře. Nahá plave daleko od břehu a uprostřed vzpomínek na dětství, hrůzy a vyčerpání román končí.

Osamělost, nebo svoboda?

Text je pozoruhodný především tím, že se propůjčuje možnostem nejrůznějších interpretací, k čemuž napomáhá zvláštní tón vyprávění. Na jedné straně sem proniká k různým čtením vybízející metaforický a symbolický jazyk, kterým autorka popisuje setkání s přírodními živly, klíčovými pro hrdinčin „probuzený“ vnitřní život, který je zachycen ve své rozporuplnosti. Zároveň tón románu ovládá lakonická věcnost a ironická nezaujatost do té míry, že ponechává na čtenáři dokreslení příběhu a konečný soud vynesený nad hrdinčinou ambivalentní povahou. Právě nejednoznačnost chování hlavní postavy činí z Probuzení text, který klade palčivé etické i obecněji filosofické otázky. Edna je totiž plně zaujatá sama sebou a její sebehledání se často děje na úkor ostatních, zejména vlastních dětí. Její rozhodnutí se tak potýká nejen se soudobými společenskými překážkami, ale především s jakousi zásadní osamělostí, kterou toto rozhodnutí přináší. Edna je náhle vydána napospas krásnému, ale hrůzu nahánějícímu světu. „Člověk musí mít hodně nadání – vrozeného (…), aby uspěl, musí mít odvážného ducha… ducha, který se neleká překážek a umí vzdorovat,“ poučuje hlavní hrdinku Mademoiselle Reiszová, podivínská a v podstatě stejně osamělá umělkyně. Závěrečný obraz topící se ženy pak můžeme vnímat jako důsledek tíhy absolutní izolace, kterou Edna nedokáže unést, nebo, právě naopak, jako vyjádření radikálního vzdoru a svobody.

Autorka studuje filosofii a anglistiku na FF UK.