glosa Karla Kouby

Na absurditu autorských zákonů, v nichž je na stejnou úroveň stavěna komerční hudba i experiment pro úzkou hrstku posluchačů, se podvratným způsobem snaží upozornit německý avantgardní hudebník Johannes Kreidler. Za pomoci programu Pure Data vytvořil skladbu Product placements, v níž využil rekordní počet samplů z písní hudebníků, na jejichž tvorbu se vztahují autorská práva. Celý vtip spočívá v německých zákonech: na každou libovolně dlouhou hudební citaci, kterou autor použije ve svém díle, musí organizaci GEMA (což je obdoba našeho Ochranného svazu autorského) vypsat formulář. Kreidler tedy vytvořil mikrosamply ze 70 200 skladeb a všechny je využil v zhuštěné půlminutové koláži. Poté zavolal do GEMY, překvapené úřednici ohlásil, kolik bude potřebovat lejster, a také jí vysvětlil, jak je možné, že skladba netrvá hodiny, ale třiatřicet sekund. Ano, je to tak – žijeme v době digitálních médií, a kdyby měl každý hudebník přiznávat zdroje svých zvuků, zřejmě by se nedoplatil. Na Kreidlerových webových stránkách už se objevila fotka, na níž pózuje před dodávkou plnou balíků s formuláři. Až splní svou zákonnou povinnost, ti na úřadě se jistě pořádně zapotí…