glosa Karla Brávka

Politikův problém. Co dělat, když komise odborníků, na něž se musíte (i chcete) při rozhodování spolehnout, neplní vaše představy příliš okatě? Jedna nedávno doporučila V. Jehličkovi ocenit J. Kaplického. Ministr to provedl. V tisku mu bylo okamžitě vyčítáno, že oceňuje někoho, komu sebral šanci na tvůrčí projev. Nevím, co měl v případě tohoto návrhu svých odborníků (jimž slávu) dělat. Dát cenu M. Smolákovi nebo M. Knížákovi, aby se v novinách „profláklo“, že ji měl přece dostat Kaplický? Komise tedy morálně zvítězila a novináři také. Jiná komise ministru pomáhala vybrat ředitele České filharmonie, respektive mu naznačila, že žádný z kandidátů není pro funkci vhodný. Ministr teď už neváhal a rozhodl sám. Zvolil V. Darjanina, o němž se v roce 2005 diskutovalo jako o možném ministru kultury – a tehdy se zvedla vlna překvapení a nevole. Komise se od výběru distancuje. Ano. Nakonec všechny problémy vyřeší (kdo jiný) P. Bém. Ten už dávno zjistil, jak s komisemi a sbory pracovat. Hlavní je dosáhnout toho (zmatkem, počtem komisařů, nejasností regulí), aby po skončení schůze sama porota nevěděla, na čem se shodla. Pak jsou spokojení odborníci, chobotnice, klarinetisté i politici.