glosa Marty Ljubkové

V divadle Hybernia se dává zpěvohra Švejk. Musel si toho všimnout každý, nejen nešťastníci, kteří procházejí kolem této impozantní stavby. Ta bohužel není využívána jako kulturní stánek, ale jako předváděcí místo, kde na jevišti hraje například držitelka titulu Miss České republiky. I co, nejen chlebem živ je člověk. Že ale takový nevkus, v němž mimochodem režijní a autorský prim hraje člen hereckého souboru naší první scény, taktně nepřehlíží deníková divadelní kritika, je zarážející. Švejk v ní dostal stejně prostoru jako Touha Mirjam Landové, která se hraje nedaleko. Recenzenti, jejichž názor by mohl ovlivnit mínění široké veřejnosti, se seriózně věnují rozborům pokleslých produktů určených pouze pro výdělek, respektive k ukojení ega nevytížených lidí různých profesí. Pak se ovšem nelze divit, že obrázek o skutečné kultuře (neřkuli o umění), který si z novin vytvářejí čtenáři, jaksi nekoresponduje s tím, co se jim překládalo například při velkých sporech o magistrátní granty. Zatímco komerční produkce si diváky získají reklamou i díky obsáhlým textům v novinách (a tak se stanou synonymem pražské divadelní kultury), menšinové žánry na prvně zmíněné nemají dost peněz – a na to druhé tu není asi osvícený mediální trh.