Singapurské internetové noviny Lien-che cao-pao wang otiskují zprávy o aktuálních událostech i názory osobností, které se k nim vztahují. Zatčení bývalého tchajwanského prezidenta Čchen Šuej-piena, které samozřejmě zaznamenal i západní tisk – i s fotografiemi potentáta zdvihajícího ruce s pouty nad hlavu –, se pochopitelně také stalo terčem mnoha ironicky laděných úvah. V článku nazvaném Proč drží exprezident Čchen hladovku ze 17. listopadu se píše, že „oficiálním důvodem protestu je upozornit na nespravedlnost vyšetřování“. Dokud však prý byl Čchen ve funkci prezidenta, nikdy ho nenapadlo zpochybňovat nezávislost soudů a oprávněnost jejich rozhodnutí. Jakmile se stal objektem jejich zacházení on sám, začíná ovšem mít o jejich kompetentnosti pochybnosti. „Ať už tu obrovskou sumu peněz měl z jakéhokoli idealistického důvodu, musí se postupně objasnit, proč ji měl a kde ji vzal,“ dodává list. Z proklamovaných ideálů bývalého prezidenta zbyla jenom ostuda, do které uvrhl nejen sebe i svou rodinu. „Hladovkou dává světu najevo, že Tchajwan, jemuž osm let vládl, není podle něho žádnou společností práva,“ míní pisatel.
Agentura Nová Čína sedmnáctého listopadu referovala o společenské akci v Tchaj-pejské zoologické zahradě, kde se sešly děti, aby kresbami připravily uvítání medvídků panda, kteří sem zanedlouho mají být letecky dopraveni z pevniny. „V současnosti se za spolupráce s leteckou společností zařizuje, aby pandy necestovaly déle než osm devět hodin. Příští rok by měly být k vidění tady u nás,“ nechal se slyšet ředitel zoo, která dětem na kreslení věnovala čtvrtky s předkreslenými bambusy a vodopády, do nichž děti medvídky umisťovaly. „Některá zvířátka vypadala jako vystřižená z ,Kung-fu pandy‘, jen jen začít mstít slabé, jiná byla roztomile mírumilovná,“ popisuje ředitel. Hned další příjemný aspekt zlepšující se mezinárodních vztahů odhalil jiný článek, který byl stejně jako ten předchozí doprovozený fotoseriálem. Týkal se čtyřiašedesáti amerických policistů zaškolovaných v základním kurzu do bojového umění přímo ve staroslavném klášteře Šao-lin. Po základním představení prý nešetřili muži zákona pochvalnými gesty. „Doposud jsme něco takového viděli jenom ve filmu,“ uvedla mladá policistka pro čínskou agenturu, „ve skutečnosti je to ještě drsnější.“ Jiný Američan zase bude údajně „šířit zvěst o tom, že Čína je země milující mír, a kung-fu se pěstuje především kvůli zlepšení a udržení fyzické kondice“.
Že čínský sport není jenom olympiáda a týrání dětí při tréninku akrobacie, dokazuje zpráva Pekingského deníku (Pej-ťing ž’pao) z poloviny listopadu. Ligový zápas mezi pekingským klubem Kuo An a tchien-ťingskými Kchang Š’fu vyústil v potyčku mezi hráči přímo na hřišti, což vyvolalo chaos a přineslo následně srocení fanoušků po zápase, kdy si obě strany mimo jiné vyměňovaly sprosté nadávky. CCTV (Čínská ústřední televize) dokonce až na další zakázala přenosy zápasů, protože podle ní hráči čím dál častěji postrádají jakoukoli profesionální čest. „Čínskou ligu stíhá jedna katastrofa za druhou,“ používá autor článku silných slov. Každý Číňan vám řekne, že Číňané fotbal milují, i když ho hrají špatně. „Fotbal je na celém světě nejoblíbenějším sportem, protože přináší podívanou, jež je potěchou oku i srdci. Fanoušek obdivuje mistry, kteří si v tanečním stylu přihrávají, oceňuje genialitu jejich práce s merunou a entuziastickou vůli k vítězství, obdivuhodnou profesionalitu.“ Jenomže čínská liga je trochu jiná liga. „Od počátku dodnes se její úroveň nijak zvlášť neposunula, zato afér kolem i vevnitř, zvlášť nemoci násilí na hřišti bylo vždycky habaděj.“ Znamená to snad, že čínský fotbal je mrtev? Ne. Jde jen o to přestat maskovat vnější projevy a pustit se do skutečného řešení problémů. Například sociálních.
Čínská vláda ve snaze řešit zoufalou situaci v sociální politice podniká nejrůznější kroky. Před nedávnem rozeběhla dvouleté zkušební programy pro zajištění starých lidí na venkově. Zatím se jedná spíše o práce výzkumné, zahrnující krom zajištění zaměstnání na čínském venkově i exkurze do evropských zemí, například Polska. Komentáře v diskusích čtenářů na webových stánkách téhož listu se dotýkají nízké efektivnosti akcí podnikaných pod heslem „výstavba nového venkova“ a upozorňují na složitost problematiky. Zajištění lidí ve stáří je jen jednou z mnoha potíží. Mnozí také vyslovují pochybnosti o přejímání polského modelu v Číně a obávají se, že se investice do sociální politiky stanou časovanou pumou pro státní kasu.