Problém islamismu zaujímá zásadní místo v rozpravě o politice Blízkého východu. Ne vždy přitom diskuse reprodukuje pouze stereotypní vnímání islamistů jako vousatých teroristů neschopných jakéhokoliv konstruktivního dialogu. Politickým islámem se dlouhodobě zabývá egyptský badatel Amrú Hamzáwí, který mimo jiné působí v liberálním think tanku Carnegie endowment for international peace. V mezinárodním arabském deníku al-Haját na toto téma uveřejnil článek nazvaný Islamisté nejsou jediní, kdo je zodpovědný za demokratický deficit v arabských zemích. Hamzáwí si všímá čtyř jevů, které bylo možné v poslední době v souvislosti s islamismem pozorovat. V první řadě je to relativní volební neúspěch islamistických stran v nedávných volbách v Jordánsku a v Maroku. Tyto strany se změnou rétoriky neúspěšně pokusily rozšířit svůj elektorát i o umírněné voliče z řad střední třídy. Za druhé je to dlouhodobě slabá výkonnost těchto hnutí v národních parlamentech spojená se zásadním nedostatkem pravomocí těchto institucí. Dalším problémem je nesmiřitelný vztah vládnoucích režimů k těmto hnutím, který pak vede k represím a tím pádem i k blokaci celého procesu demokratického přechodu. Za čtvrté pak mezi problémy současného islamismu autor řadí ochotu alespoň určitých částí těchto hnutí uchýlit se k použití zbraní, a to zejména v případě Libanonu a Palestiny. Z blokace demokratizačního procesu na Blízkém východě a v Severní Africe podle Hamzáwího nelze v žádném případě vinit pouze islamistická hnutí, ale rovněž vládnoucí režimy a nenábožensky orientovaná opoziční hnutí. Vlády proti islamistům používají celou škálu metod, od represe až po manipulaci s volebními systémy. Autor zde obecně poukazuje na celkově nízkou úroveň arabské politiky. I přesto však lze podle autora považovat zapojení islamistických hnutí do politického života za relativně úspěšné. V zemích, kde vládne relativní stabilita a kde má již legální působení islamistů jistou tradici, lze pozorovat vcelku pozitivní trend odpoutání se pragmatické části islamistů od jejich radikálních frakcí. Rozdíl mezi nimi se přitom prohlubuje každým dnem.
Soupeření mezi kandidáty v amerických primárkách vzbuzuje celosvětový zájem. Arabové doma i v diaspoře doufají, že listopadové prezidentské volby a spolu s nimi očekávané změny se projeví i na Blízkém východě. Komentátor arabskojazyčného týdeníku amerických Arabů al-Watan, Málik Džazajrí, vsadil jednoznačně na demokratického uchazeče Baracka Obamu. Již v název článku ovšem prozrazuje autorovu obavu, že jeho kandidáta může zradit jeho plné jméno: Barack Hussein Obama. Letošní kampaň je totiž velmi bohatá na osobní invektivy, a tak zatímco Obamova soupeřka je prý často přezdívána „mužná čarodějnice“, její stranický soupeř je údajně kvůli svému jménu označován jako „prezident terorista“. Nejedná se přitom jen o drsný humor. V nedávném pořadu o Baracku Obamovi totiž prý stanice Fox News kandidátovi na prezidenta – rodákovi z Havajských ostrovů vyčítala, že během dětského pobytu v Indonésii chodil dva roky do islámské školy financované saúdskými wahábovci, kteří nezřídka kážou nenávist vůči USA. Rozhlasový komentátor Bill Kingham pak zase vyjádřil nedůvěru vůči kandidátově schopnosti vést válku proti muslimským radikálům. V závěru pak autor článku připomíná, že soudit někoho na základě jména může být zavádějící, a pobaveně glosuje fakt, že semitské jméno Barack sdílí „obávaný“ Afroameričan s dlouhodobým americkým blízkovýchodním spojencem, izraelským ministrem Ehudem Barakem.
Komplexněji přistoupil k americkým primárkám egyptský spisovatel Džamíl Matar na stránkách již citovaného listu al-Haját. V příspěvku s výstižným názvem Objevování Ameriky skrze prezidentskou kampaň se zamýšlí nad současnou Amerikou a změnami, které mohou jednotliví kandidáti přinést. Podle autora prochází společnost ve Spojených státech výraznou proměnou, které ovšem neodpovídá dynamika změn v politickém systému. Vládnoucí garnitura se tak podle něj pravděpodobně příliš nezmění, ať už vyhraje jakákoliv strana. Určitou naději však vidí v senátorovi z Illinois Baracku Obamovi s jeho heslem o souboji „starého a nového“. V souvislosti s ním se pak Matar pozastavuje u problému rasismu, který je podle něj v Americe stále nebezpečně přítomný. Svědčí o tom poznámky Billa Clintona o Obamově úspěchu mezi černými voliči. Sám Obama prý ale na rasovou strunu nehraje a je schopen sbírat hlasy zejména mezi mladými lidmi bez rozdílu pleti. Dalším, relativně novým problémem je potom antagonismus mezi Afroameričany a Hispánci, což je znát na předvolebních komentářích, ve kterých se příslušníci obou komunit značně rozcházejí. Co se týče americké zahraniční politiky, ani zde se postoje republikánů a demokratů příliš neliší, samozřejmě s výjimkou Obamy. Ten se totiž na rozdíl od Clintonové vždy stavěl proti válce v Iráku a i nyní je zastáncem jejího ukončení. Za to si podle Matara vysloužil hněv „vojensko-politicko-průmyslovo-naftového“ komplexu. Vyjma Iráku ale podle autora nelze v žádném případě čekat zásadní změny v situaci na Blízkém východě, kde je americká politika pouze jedním z mnoha faktorů.
„Spisovatelé jsou živoucím svědomím arabského národa,“ prohlásil v deníku Chalídž egyptský autor divadelních her Muhammad Salmáwí. Reagoval tak na postoj jordánského svazu spisovatelů a přidružených profesních organizací, které se usnesly bojkotovat knižní veletrh v italském Turíně. Jeho organizátoři se totiž rozhodli připomenout 60 let od vyhlášení izraelského státu a pozvat představitele tamní literární scény jako čestné hosty. To se ovšem dotklo arabských spisovatelů, kteří v otevřeném dopise vyzvali ředitele veletrhu ke změně postoje, jinak pohrozili bojkotem. V emotivně laděném dopise apelovali na italský humanismus a oddanost idejím demokracie. Připomněli mimo jiné stovky let společné historie v rámci středomořského prostoru a vyjádřili úctu italským obětem nacismu a fašismu. Na druhé straně se podivili nad tím, jak mohli být jako čestní hosté pozváni představitelé státu, jehož politika se příčí zmíněným hodnotám. Odpověď organizátorů, že literatura jako nepolitická oblast by měla být otevřena všem názorům, byla odmítnuta s tím, že autoři původem ze „sionistické entity“ ve svých dílech šíří rasismus, nenávist a povýšenost, a tvoří tak ve zjevném protikladu ke všeobecně sdíleným hodnotám humanismu.
Z arabského tisku vybíral Zdeněk Beránek.