dědictví markýze de Sade

někteří lidé by mohli označit zvolení staronového českého prezidenta za akt čistého sadismu našich poslanců a senátorů. Jak se však můžete přesvědčit při procházce tímto číslem, byl by to fatální omyl. Nejnázorněji to dokládá citát vybraný Annou Kareninovou (s. 16). Markýz de Sade po propuštění z vězení napsal: „Vy všichni občané poslanci jste toho názoru, a dobří republikáni smýšlí stejně, že jedna z nejdůležitějších věcí je povzbuzovat ducha společnosti dobrými příklady a dobrou literaturou.“ Uznejte sami, že v tomto bodě jsou de Sadovy názory zcela ignorovány. Pro elektronickou hudbu (12), román Nikolaje Frobenia (7) i hledače pravé slasti však podle Richarda Müllera (6) zůstává starý markýz inspirací.

Polský spisovatel Andrzej Stasiuk a Jáchym Topol si v dvojrozhovoru (14–15) dávají navzájem až podezřele často za pravdu. Kromě politiky. O té radši moc nemluví. I když Stasiukův náhled na politiku není úplně k zahození: „Když se však na ni začnete dívat jako na divadlo, na velké národní psychologické drama, začíná to být velmi zajímavé. Je to něco mezi tragédií a bufoniádou, herci jsou samozřejmě bezchybní a dokonale se sžívají se svými rolemi.“ Zdá se, že éra Debordovy společnosti spektáklu (23) ještě úplně neskončila, jen trochu mutuje.

Neřestné čtení!