nově popsaný druh mraku Asperatus, pozorovaný v obdobích bouří, bude patrně zapsán do atlasu oblaků, nezměněného od roku 1953. Oblak vypadá jako „zvlněná hladina moře, nahlížená zespodu. Jeho vznik je podmíněn velkou vlhkostí vzduchu, vlastní přímořským oblastem“. Podle oborníků zatím není pravděpodobné, že bychom Asperata mohli uvidět i na „české obloze“. Ádvojkovská snaha zachycovat s meteorologickou přesností, bázní i pýchou kulturní pěnu zdola… pokračuje. Něco se totiž očividně děje a hledá se způsob, jak to zachytit. Hlavním znakem změny samozřejmě je, že se atlas mraků po 56 letech rozroste; dalšími jsou pak marginálie typu ekonomická tíseň, nakonec s překvapením zaznamenaná i v imunním Česku, politický marketing, předstírání života a zájmu i u mladých lidí v mnohých oborech humanitní sféry. Za dvacet let – ostatně: strašně rychle – se většina nově se etablujících podob veřejného života i jazyka vyčerpala. Naprosto. Metafor k tomu najdeme i v současné české literatuře nepřeberně, jedna vytržená z kontextu: „…těla bez krve/ medúzy/ na pláži dlouze utloukané/ kovovým lanem“ (tomu, kdo uhodne autorku, pošleme knihu – [email protected]). Trvá to, ale: období bouří se blíží.
Dobře, k článkům. Jeden z prvních textů nové výtvarné redaktorky A2 Lenky Dolanové měl hned zvláštní dopad. Rozhovor s kurátorem pražské galerie NoD Milanem Mikuláštíkem mj. o rychle zrušené výstavě Achtung! (koláže polského provokatéra Petera Fusse) byl jedním z důvodů, proč byl Mikuláštík v den vydání minulé Ádvojky propuštěn. O konfliktu mezi provozovatelem galerie, Linhartovou nadací a majitelem domu, kde galerie sídlí, Židovskou obcí, se prý mělo mlčet. Bez ohledu na uměleckou hodnotu výstavy, o níž někteří naši čtenáři v debatě na webu A2 pochybují, je takový přístup k veřejné debatě zvláštní. Mlčení nebo zkratkovitá deníková hodnocení (propadák vs. reklamní texty) provokují i některé autory tohoto čísla (rubrika eskalátor a recenze čísla). Větší polemický ohlas způsobil též nedávný zápisník Petra Bílka o školní výuce – národní – literatury; na této straně tiskneme první nesouhlas od Pavla Janouška, v příštích číslech přineseme komentáře Veroniky Mistrové a Jana Štolby.
Články čísla se sdružují ve zvláštní tematické celky. Jedním jsou ženy v dramatických uměních, do něhož lze vstoupit studií Lenky Jungmannové, druhým třeba sci-fi, třetím odbojné performance v době reálného socialismu. Sem můžeme zařadit rubriku galerie a především rozhovor s autorem Manifestu socialistického surrealismu a vojevůdcem trpaslíků Waldemarem Majorem Fydrychem. V blízkosti jeho převyprávěných politických akcí se pak vzpomínka Petra Pitharta na prosinec 1989 s hlavními aktéry Václavem Havlem a Miroslavem Pavlem, řvoucím miminem a Mariánem Čalfou vyjímá vskutku barvitě. Jako doporučení, kde hledat současné živé umění mimo hlavní proudy a hlavní město, nabízíme v tištěném čísle přelet nad brněnskou audiovizuální scénou a na společném blogu našich redaktorů (A2-tv.blogspot.com) další směrovky.
Divadelní minutky tentokrát z došlých příspěvků vybíráme pro tisk jen tři, ostatní (a i některé starší) si můžete přijít poslechnout 10. 6. 2009 ve 20.00 do pražského divadla Alfred ve dvoře. Následuje koncert BBNU a bohapustý večírek. Budete vítáni, vstup zdarma.
Hromosvůdné čtení!