Můžeme dostat amen?

Nejprve malá anketa. Vůně květin vám evokuje a) rozkvetlou jarní zahradu, b) výzdobu rakve při pohřbu? Texaská formace the pAper chAse měla odjakživa blíž k rakvím. Rakvím, kuchyňským nožům, baseballovým pálkám a rozbitému sklu, ale také k leteckým katastrofám, válkám, incestu, násilí, deformovaným lidským a zejména partnerským a rodinným vztahům, pocitům samoty, beznaděje, odcizení, nenávisti, znechucení, strachu. „Lidská stránka, která tyhle ‚nemoci’ způsobuje, mě fascinuje. Nenazval bych to nenávistí, ale pokud jde o hudbu a texty, může to tak působit. Neřekl bych, že jsem nenávistný nebo nepřátelský…, spíš bázlivý a nemám mnoho víry v lidskou povahu a lidi obecně,“ říká velký fanoušek spisovatele Chucka Palahniuka, kapelník a výhradní autor hudby i textů the pAper chAse, John Congleton.

Neveselé kulisy

Album Someday This Could All Be Yours (Jednou by to všechno mohlo být vaše), jehož první díl právě vychází na labelu Kill Rock Stars, je těchto neradostných vizí a dojmů plné. Na rozdíl od dosavadních nahrávek skupiny, které v sobě nesly sledovatelný, i když dosti složitý a do jisté míry abstraktní příběh, je nová koncepční dvojdeska vnitřně spojená motivem přírodních katastrof. V prvním díle přináší deset písní, deset hříček přírody a lidstva: povodeň, tornádo, požáry, epidemie, masovou hysterii… Navenek jasné, vděčné a téměř banální téma (v závěru vypointované jakýmsi smířeným rozsudkem smrti), ve skutečnosti však jen kulisa ke Congletonově obžalobě civilizace a jejích hříchů, promítnutých do lidských vztahů. Ty, roztříštěné a nefunkční, jsou alfou i omegou jeho tvorby. Jsou vystavěné na osobních, patrně nepříliš příjemných a šťastných zkušenostech: „Jsme náhlé/ jsme náhodné/ projevy toho, co nemohu nazvat jinak než zkáza/ nejsme ochotni se změnit/ nejsme ochotni se snažit/ jsme přece ti dostatečně hodní lidičkové.“ Skladba The Small of Your Back the Nape of Your Neck (The Blizzard) – Na malém místě na zádech, na zátylku (Blizzard), jedna z těch „čitelných“, napadá sobectví, nezájem a neochotu k zodpovědnosti. „Můžeme dostat amen?“

Tento takzvaný koncept, ačkoliv jde vlastně jen o volně navazující koláž tradičních (ve smyslu pro kapelu obvyklých a typických) kompozic, nosil Congleton v hlavě už léta. „Dávno před vznikem the pAper chAse. K té myšlence jsem se vrátil až teď.“ Dobře udělal, jeho zkušenosti zvukaře a – na cenu Grammy nominovaného – producenta (spolupracoval s Explosions in the Sky, Billem Callahanem, Modest Mouse, 90 Day Men, Erykou Badu a desítkami dalších) mu poskytují naprostou svobodu a možnost udělat všechno přesně tak složitě a bláznivě, jak se mu zrovna zamane. Snad proto znějí desky the pAper chAse tak originálně a po technické stránce naprosto dokonale. Pro novou nahrávku to platí dvojnásob.

Faleš cti netratí

Být originální a zvukově perfektní jistě není záruka poslouchatelnosti, což Congleton dobře ví. Koneckonců na komerční úspěch rezignoval už dávno. „Nejsme kapela, co někdy bude vydělávat peníze, a jakmile jsem si to uvědomil, pracuje se mi mnohem lépe a svobodněji,“ říká. Prokousat se hudbou the pAper chAse je zpočátku náročné. Melodie, která je sice obvykle silná a v podstatě až popově líbivá, je znepřístupněna zdánlivě chaotickými aranžemi: neexistujícími akordy rozskřípané kytary, výraznými vyhrávkami kláves, bublající baskytarou, smyčci, podivnými perkusemi a všudypřítomnými samply ze starých filmů, knížek, záznamů z hlasových schránek, vrzání dřeva, chrochtání prasat… A do toho všeho ječí Congleton svým expresivním – někdy vzteklým, jindy ustrašeným, ale vždy extrémně emocionálně vybarveným – hlasem své zpovědi a ortely.

„Nejdůležitější je určitě hudba. Ostatně sám bych desku, kde zpívá tak hrozný zpěvák jako já, nikdy neposlouchal,“ tvrdí Congleton a myslí to vážně. Je to znát především v místech, kde vokál táhne celou skladbu dopředu: I’m Going to Heaven With or Without You (The Forest Fire) – Půjdu do nebe s tebou nebo bez tebe (Lesní požár) nebo The Laying of Hands the Speaking of Tongues (The Mass Hysteria) – Doteky rukou, řeč jazyků (Masová hysterie) se ani nesnaží zakrýt sotva snesitelnou faleš, která se vtírá za každým rýmem. Jenže v případě pAper chAse to jako zázrakem funguje. Na desce Someday This Could All Be Yours funguje totiž úplně všechno. A možná se vám v květinářství jednou místo rozkvetlé zahrady vybaví krásně rozkvetlý… hřbitov. Amen.

Autor je hudební publicista.