Michael Gira, padlý Anděl světla

Michael Gira je velmi zvláštní a komplikovaná osobnost. Není bezpodmínečně nutné mít toto konstatovaní podpořené osobním setkáním, síla jeho osobnosti je zřejmá z rozsáhlé tvorby. Nejvýrazněji se do duše publika zapsal jako frontman newyorské postindustriální experimentální formace Swans, se kterou v letech 1982–1996 vydal na dvě desítky nahrávek, většinou kratších EP, mezi nimiž se skví takové perly jako Children of God (1987), White Light from the Mouth of Infinity (1991) nebo The Great
Annihilator (1995). Výrazným prvkem v hudbě Swans byla Girova družka a múza Jarboe: svým zdánlivě křehkým projevem zjemňovala hlukové hrany jejich společné tvorby a zároveň svou přítomností vdechovala atmosféře skladeb určitou mystiku a tajemno. Když se v polovině devadesátých let Swans rozloučili dvojalbem Soundtracks for the Blind, pokračovala Jarboe v sólové kariéře. Gira zůstal sám.

Příběhy Malého boha

Vydavatelství Young God, pojmenované podle jedné z EP desek Swans, Gira založil na začátku devadesátých let (mimochodem, podle stejné nahrávky se pojmenovala i švýcarská elektronicko-industriální formace The Young Gods). Jako vydavatel se Gira soustřeďuje na hudební avantgardu, experimentální a žánrově nezařaditelné interprety, kteří jej osloví svou originalitou. Do letošního roku vydal nahrávky mj. Davida Coultera, Windsor for the Derby, Lisy Germano nebo Mi and L’au. Se svým objevem, experimentálně folkovou trojicí Akron/Family, vydal společnou desku v roce 2005; jednou z posledních akvizic je nová, nečekaně rocková deska „freak folkaře“ Devendry Banharta. Za každým umělcem portfolia si Gira stojí jako za svým vlastním projektem, o čemž svědčí jeho osobní zápisky ke každé z vydaných nahrávek. Sám na Young God Records vydal i několik alb podepsaných vlastním jménem. Somniloquist (2000) je záznamem autorského čtení ze sbírky povídek The Consumer, která vyšla poprvé v nakladatelství Henryho Rollinse 2.13.61 (u nás pod názvem Konzument vydalo nakladatelství Maťa v roce 2003). The Consumer otvírá dveře zakázaného pokoje Girova pana Hydea. Obrazy brutality, patologických úchylek, psychického i fyzického mučení, alkoholismu, drogové závislosti, znásilnění, sexuálních zneužívání, incestu, vražd, (sebe)nenávisti a lidského úpadku jsou podávány sugestivně děsivě a nekompromisně nutí čtenáře přemýšlet, kde se vzalo tolik čistého zla, jež je příběhy ventilováno. Není překvapením, že Girovo dětství a mládí nebylo právě prototypem šťastného rodinného života.

Poslední Girova sólová deska Songs for a Dog vyšla v roce 2006 trochu překvapivě na malém labelu Lumberton Trading Co. „Místnost je plná sutin, starého nábytku, shnilých odpadků. Uprostřed místnosti zeje obrovská díra, kde se propadla podlaha. Jestli tam spadneme, zlámeme si ruce a nohy a sežerou nás krysy.“ Typická scéna, jíž se ale v tvorbě Girova aktuálního projektu Angels of Light publikum nedočká. „Přes rokli mezi našimi domy na ni volám, že ji miluji, ale ona mě přes hukot aut neslyší, vezme si ze stolu žiletku a rozřezává si tvář desítkami dlouhých řezných ran, ústa zkroucená v tichých záchvatech extáze.“ Texty současného Giry končí v té fázi, kdy na svou dívku volá, že ji miluje.

Všichni jsme Gira

Volnou formaci The Angels of Light založil Gira v roce 1997 krátce po rozpadu Swans. Bez zajímavosti nezůstává jeho původní přání pojmenovat novou kapelu The Pleasure Seekers. Ačkoliv to z důvodů copyrightu nakonec nevyšlo, tato historka pravděpodobně nejlépe ilustruje změnu v Girově zvukovém i textařském manifestu. Odložil masku pana Hydea a vytvořil svět hudebního půvabu. Ne beze zbytku, lehkostí folkem stále dostatečně experimentálního rocku nezřídka prosákne cynismus, bolest i nemoci současného světa, přesto se Gira snaží především přesvědčit o tom, že jeho úmysly jsou čisté a že v životě, potažmo v hudbě lze najít harmonii a smíření. Na páté studiové desce Angels of Light rozvíjí Gira pro projekt typické harmonické a klidné motivy, ale zároveň se lehce dotýká i zvuku Swans – zejména tam, kde hostují jeho staří přátelé. Úvodní skladba Black River Song je výpravná a hypnotická, nepochybně jeden z vrcholů desky. Tato, a s ní ještě My Brother’s Man připomenou svou průraznosti Girovu původní formaci asi nejvíce. „I am the God of this fucking land,“ prohlašuje Gira hrdě, ale kvůli apokalyptickému nádechu skladby mu není co závidět. V kontrastu stojí silné písně na pomezí folku a country (Promise of Water a zejména vynikající The Visitor), ale na „veselou notu“ nehraje žádná. Prosakuje z nich atmosféra a náladovost, Girův duet Not Here / Not Now se Siobhan Duffy (vzpomínáte na jednoalbový zázrak Shakespeare’s Sister?) je pro tvorbu Angels of Light asi nejtypičtější svou lehkostí a křehkostí. Příjemně překvapí bohaté aranže a „letní“ jemnost v Sunflower’s Here to Stay a Joseph’s Song, piano kopírující hlas v Sometimes I Dream I’m Hurting You nebo banjo a minimalismus v Good Bye Mary Lou a Girova zvláštně podaná vulgarita v textu „Mary Lou, fu.. fu.. fuck you...“ Na albu se podílelo množství hudebních osobností a každá mu vtiskla něco originálního. Přátelé z Akron/Family s Girou za jediný týden nahráli základy všech skladeb. Asi nejvýraznějším hostem je Christoph Hahn, který hrál i ve Swans a bubeník a multiinstrumentalista Bill Reifin (hrál v Ministry, krátce také ve Swans, s Robertem Frippem a momentálně s R.E.M.). Netypické je zařazení množství dechů: trombon, trubka, flétna. Phil Paleo (jinak bubeník legend Cop Shoot Cop i pozdních Swans) je autorem nejúdernějších bicích na desce. Většina hostů s Girou spolupracovala už dříve, proto jejich vstup do nahrávky nepůsobí nikde rušivě nebo nadbytečně.

We Are Him je dvanáctiskladbová kompozice, jejíž lyrický charakter jasně převažuje nad prvky epičnosti. Bohaté nápadité aranže jsou výsledkem evidentně plodné spolupráce s přizvanými hudebníky. Skladby jsou silné a uvěřitelné, občasné duety příjemně nepatetické. Girův hluboký (a jaksi přitažlivý) hlas vás vtáhne dovnitř, je nakažlivý a návykový. Vyvolává respekt a u fanoušků Swans také mrazení v zádech – některé klidnější polohy mají tendence vzbuzovat dojem ‚klidu před bouří’, která ale nepřichází, nebo alespoň ne v podobě, jak bouře obvykle vypadají. Albu se dá lehce propadnout, a až pak začíná být zřejmý jeho název. „Let him in/ Through your skin...“ We Are Him.

Autor je hudební publicista.