Variace na gender

V době, kdy se modelky nechávají slyšet, že feministky škodí ženám, herečky a zpěvačky demonstrativně vystavují své mateřství, bloger Respektu se bezskrupulózně trefuje do drobných pokusů na našich školách zavést soudobější a modernější, genderově vyváženější vzdělávání, Petra Paroubková předvádí, jak se dělá „první dáma“ po česku, Mirek Topolánek přiznává, že je asi v české politice něco shnilého, když regionální političky odmítají vstoupit do politiky republikové, a na straně druhé voyeurské reality show typu „Nahá jsi krásná“ objevují hulvátství některých českých mužů a komplexy žen, je radost a oddech číst českou knihu, která se staví proti různorodým, tak často protikladným a přitom esencialistickým výkladům biologického druhu homo sapiens sapiens. Ač je právě tento druh hrdý na svou kulturu, co se týče schopnosti posoudit sociální determinovanost a hranost svých „sexů“, je zvláště v Česku poněkud nekulturní.

Kultura vepsaná do našich těl

Kateřina Zábrodská se ve své knize Variace na gender s podtitulem Poststrukturalismus, diskurzivní analýza a genderová identita zabývá právě tím, jak se ve společnosti právě „sex“ performuje a mění na kategorii genderu. Slouží jí k tomu teorie, které ani u nás nejsou neznámé (vyšlo již několik publikací, jež se tímto tématem zabývají, připomeňme si alespoň knihu Pavla Barši Panství člověka a touha ženy, 2003) – poststrukturalismus založený na úvahách jednoho z nejvlivnějších filosofů 20. století Michela Foucaulta a teorie americké filosofické hvězdy devadesátých let Judith Butlerové, jejíž knihy Gender Trouble a Bodies That Matter (český překlad obou bohužel chybí, jen roku 2004 slovenské nakladatelství Aspekt vydalo Trampoty s rodom) principiálně ovlivnily úvahy o vztahu biologického pohlaví a kulturního genderu (neboli rodu). Butlerová přichází se svými radikálně položenými tezemi o nemožnosti vyvozovat lidskou identitu z biologických předpokladů. Kultura (tedy kultura v nejširším smyslu) se vpisuje do našich těl a naučené, zděděné tradice a stereotypy důsledně překrývají biologický základ a vytvářejí nerozlišitelnou melange genderu a sexu tak, že jsme v mnohém skutečně myšlenkovými vazaly svých těl.

Kniha Kateřiny Zábrodské je sice určena odborné veřejnosti, trochu se ale obávám, že ji opět budeme číst jen „my, kteří si rozumíme“, což by byla velká škoda. Shrnuje totiž, co je performativní genderová teorie Judith Butlerové a dalších autorů, a co znamená pro pojetí identity ženy, muže a člověka. Ukazuje, jak lze s touto teorií zacházet a jak jí lze rozumět a zároveň díky druhé části svými výsledky významně přesahuje do našeho žitého světa. Zábrodská si je vědoma určitých potíží, které přináší teorie performativity (koneckonců sama Butlerová v některých svých pracích neúspěšně řeší otázku, před kterou ji staví fenomenologie a moderní biologické vědy, otázku bazální a „trvalé“ esenciální podstaty sexu), ale také dobře ví, že v českém prostředí je kritická síla této teorie velmi brizantní a snad může zasít v mnohých „dračí“ sémě pochybností o povaze ženskosti a mužskosti v nás i ve společnosti.

Pochybuj

Sama autorka v závěru vyslovuje právě přání, aby se jí podařilo donutit čtenáře a čtenářky (u nás musím říci hlavně čtenářky) zapochybovat. Pochybování, doufejme, vyvolá zmíněná druhá část, v níž explicitně na příkladech výpovědí současných mužů a žen a jejich kvalitativní analýze můžeme zjistit, co je to genderová performativita a jak všichni bez výjimky úspěšně či méně úspěšně genderové hry hrajeme. Zábrodská je velmi dobře metodologicky připravena a podmínky svého bádání zřetelně vysvětluje a pracuje s reprezentativními výpověďmi našich současníků, a snad i proto může přesvědčit nevěřící Tomáše.

Někteří a některé si tuto knihu rozhodně nepřečtou a dál nás budou mediálně zásobovat „nevinnými“ a „nezpochybnitelnými“ pravdami o ženách a mužích. Snad by alespoň některým čtenářkám a čtenářům mohla pomoci uniknout pastem mediální a politické masáže. Snad pomůže pochopit, že opěvané „Das Ewig Weibliche“ je hra. A třeba bude i morální oporou pro ty, na které tlačí nepřiměřené nesmyslné genderové tlaky. Nemohu si tu odpustit zmínku o přehnaně přepjatém zdůrazňování biologického mateřství na úkor mateřství sociálního a demonstrativní zatlačování matky do domácnosti v zájmu dítěte. Pochybnosti, ke kterým vede kniha Kateřiny Zábrodské, jsou více než nutné, a tak doufám, že jich bude co nejvíce.

Autorka je ctitelka Paula Julia Möbia.