Setkat se ve výstaní síni s malbami vytvořenými rukou malíře je běžná záležitost. Setkat se tam s díly malíře a historičky umění je podstatně vzácnější. Setkat se ale na jednom místě s výtvarnými pracemi manželského páru malíře a historičky umění je věc zcela neobvyklá. V těchto dnech je právě taková výstava v IKON Gallery v Praze. Martinka a Martin Šárovec představují pražské veřejnosti své malířské dílo.
Výstava nazvaná MAN GO následuje po předchozím společném projektu Martinky a Martina Šárovce v pražské Galerii Klamovka, uskutečněném minulý měsíc. V novogotickém pavilonku instalovali své obrazy, které Martinka doplnila bizarními hadrovými panenkami. Malby zde byly uspořádány téměř nahodile jako v ateliéru či v depozitáři, zatímco panenky visely ze stropu nebo ležely na podlaze v dřevěných zásuvkách (truhličkách) ze starého šicího stroje.
V IKON Gallery vystavují oba autoři dvanáct maleb, Martin Šárovec sedm větších prací, Martinka pět obrazů intimnějších rozměrů. Přes důraz na vzájemnou nezávislost a samostatnost je mezi pracemi těžko definovatelné příbuzenství. Snad je to téma image, identity a populární kultury, s nimiž se, každý jedinečným způsobem, vyrovnávají.
Do uvedeného tematického okruhu nepatří dva Šárovcovy obrazy z loňského roku. Zřejmě z toho důvodu jsou instalovány stranou ostatních při vstupu do galerie-kavárny. Na první malbě je čtveřice žen uprostřed hřbitova. Hrob, u kterého stojí, divák nevidí. Jeho přítomnost jen tuší. Druhé plátno ukazuje tři figury. Jedna postava leží v posteli a vedle ní sedí ustaraná žena. Navzdory pochmurné scéně v pozadí si v přední části výjevu bezelstně hraje dítě. Obě práce vznikly zřejmě v interakci s fotografiemi z rodinného alba, jak je u Šárovce časté.
Inspirace populární kulturou a klaunské tváře
V protikladu k těmto obrazům stojí práce Martinky a Martina Šárovce v hlavním výstavním prostoru galerie. Problematika image, identity a popkultury prostupují, jak již bylo řečeno, v různých rovinách díla obou autorů. Martinka například jako podklad svých maleb používá velkoformátové reklamní fotografie. Idealizovaný zjev modelky zlidšťuje tím, že ji obléká do barevných ploch. Z původních fotografií obvykle vystupují jen její oči a ruce, které se zdají být pro autorku klíčovými smyslovými orgány. Dříve svůdný pohled modelky tím nabývá nových kvalit a za reklamní maskou vnímáme člověka. Napětí, které z obrazů sálá, neplyne pouze z kontrastu iluzivního zobrazení a plošnosti, ale také z osob, které těmto osamělým figurám dělají společnost. Jednou jde o dětské hračky, jindy o muže nebo dítě. Tyto obrazy prozrazují jistou míru autorčiny identifikace se zobrazenými scénami, kterou zároveň popírá tím, že díla nesignuje.
S motivem masky jako přirozeného produktu mainstreamové kultury se potýká také Martin Šárovec. Mezi vystavenými pracemi upoutá dvojice podélných skupinových portrétů. Tváře osob patří zástupcům subkulturního proudu známého jako emo. Ačkoliv zobrazené postavy sjednocuje image, zůstávají izolovány. Monumentalizované tváře jsou námětem dalších dvou obrazů, s nimiž jsme se mohli setkat v minulém roce na Pražském trienále. Obličej jako nositel osobitosti je Šárovcem karikován, vrství se a dostává klaunskou masku. Terpve za nalíčeným úsměvem se skrývá pravá identita. Významová mnohovrstevnost vyjádřená slovní hříčkou v názvu výstavy je výrazem uhrančivé hravosti, provázející celou expozici.
Autor je doktorand dějin umění FF UK v Praze a učí na Katedře antropologických a historických věd Západočeské univerzity v Plzni.
Martinka & Martin Šárovec: MAN GO. IKON Gallery (V Jámě 6, Praha 1), 25. 8. – 25. 9. 2009.