Vánek sílí, blesky protrhávají tmu
a stín, který vrháš na chatrnou
ohradu z kůlů, se ježí. Je pozdě,
příliš pozdě, chceš-li být sama sebou.
Z palmy žuchne myš, blesk na doutnáku,
na dlouhých řasách tvého pohledu.
Přeložil Vladimír Mikeš
Příbuzné články
* * *
(1882–1963)
Vyrval jsem si srdce z prsou –
na popel se rozsypalo.
Přehazuji: mrtvý popel,
studený jak mrtvola.
Z papíru jsem kornout stočil,
do kornoutu popel hodil.
V prsa zpět jsem brak ten vmetl –
a to srdce tluče zas...
Záměry
„Jestli jsem vaši otázku dobře pochopil, Marforio, chtěl byste vědět, od kterého okamžiku a v důsledku které nahodilé okolnosti, tváří v tvář kterému obrazu na štaflích jsem mohl zvolat to osudné: ‘I já jsem malíř!’ Jak se stalo, že jsem se rozhodl a našel ve svém umění, …
Bibliografie rámu
Sovy do křičí
Vy teď zadáte lidské srdce
Okraj abecedy
Vonící zahrady pro nevidomé
Adaptable muž
Sněhulák sněhuláka: Bajky a fantazie
Žluté květiny v antipodní místnosti
Částečka Mony a vůně slunce
Intenzivní péče: Román
Buvol dcery
Přeložil Překladač