Slovo „nepřizpůsobiví“ slouží k označení a následnému vyloučení z normální (tedy v logice pojmu zřejmě přizpůsobené) většiny. Ta kráčí způsobně s duchem doby, zatímco ti druzí tančí svůj nezpůsobný tanec někde na louce nebo jsou vyháněni do sociálně vyloučených lokalit, které mají být zřejmě uzpůsobené jejich nezpůsobnému žití.
V prvních letech nového století bylo jasné, že pojem nepřizpůsobiví funguje na nepřiznaném etnickém základě (označoval především Romy). To ještě potvrdily reakce na neonacistický pokus o pogrom v severočeském Janově loni v listopadu. Tam, kde bylo chucpe psát proti Romům, štvalo se s tím větší vervou proti „nepřizpůsobivým“ a laskavý čtenář si domyslel. Pod kategorii „nepřizpůsobivosti“ se ale zároveň dostali neplatiči a později i ti, kteří se liší myšlením a vzezřením…
Je středa odpoledne a před budovou Anděl Media Center (sídlem MF Dnes a Lidových novin) je nebývale živo. Asi čtyřicet diskutujících, sedících zčásti na přinesených židlích a zčásti na zemi, se snaží dobrat významu pojmu nepřizpůsobivost. Mediální analytik Jan Křeček ukazuje, že podobnou roli dříve hrálo slovo „extremisté“. Ještě pamatujeme, kdo všechno se pod něj vměstnal. Jednu dobu to byli podle oficiálních zpráv ministerstva vnitra krom anarchistů a neonacistů i ekologové nebo kritičtí jednotlivci (např. Fedor Gál a Petr Uhl). Šlo ale o vymezení politické, neumožňovalo cílit i na ty, které veškerá politika nezajímala, na rozmanitou a nevázanou alternativní mládež. K tomu bylo potřeba nafouknutelnějšího pojmu.
Netrvalo dlouho, a už jsme jako o nepřizpůsobivých mohli číst i o technařích, kteří svou apolitičnost vždy zdůrazňovali, a squaterech, kteří šli tak daleko, že je nezastavila ani rozpadající se brána s nápisem soukromý majetek. Zatímco extremistou se člověk jaksi musel stát tím, že se přihlásil k nějakému názoru, jako nepřizpůsobivý se mnohdy prostě narodil. Ten rozdíl je nemírně důležitý, v prvním případě vědomě volíte postoje, na jejichž základě jste poté (byť třeba neprávem) vyloučen ze společnosti slušných lidí, v případě druhém vyloučení přichází často bez vlastního přičinění.
Tohle vágní slovo může být tedy nesmírně nebezpečné. Nese s sebou totiž stigmatizaci: jak ukázal jeden diskutující, už samotné označení znamená obvinění. Ve vztahu k Romům je tato nálepka jednoslovnou zkratkou dobře známého postupu „obviňování oběti“. A dodává: na vašich postojích nezáleží, ve společnosti platí námi určená pravidla, kterým se vy můžete pouze přizpůsobit, nemáte nárok do nich jakkoli mluvit. Pokud si vymezíme člověka nejklasičtěji jako tvora, který mění své prostředí namísto toho, aby se mu pouze přizpůsoboval, degraduje označení za „nepřizpůsobivé“ na podlidský status. Pokud jde o technaře a squatery, platí něco podobného: nálepka dopředu ospravedlňuje jakoukoli represi a popisuje jejich způsob života jako nepřijatelný.
Rostoucí používání této nálepky je lehce vysledovatelné. V roce 2001 se v Lidových novinách a MF Dnes varianta slova „nepřizpůsobiví“ objevila zhruba v 60 případech. Od té doby neustále vzrůstá, loni to už bylo lehce přes 200 a tento rok už jistě dosáhneme počtu 300. S tím, jak se rozšiřuje počet lidí, které je třeba vyřadit ze slušné společnosti „normálních“ a „přizpůsobivých“, roste i počet článků o nich. Snaha podmanit si jedno slovo prozrazuje a zrazuje ty, kteří s ním házejí jako blátem po těch, již mají být chápani jako nečistí.
Týden nepřizpůsobivosti byl pokusem slovo nepřizpůsobivost pozitivně přeznamenat. Právě proto se k tomuhle hanlivému označení se vší hrdostí přihlásila do té doby značně nesourodá aliance technařů, squaterů, anarchistů a dalších „živlů“. Pro budoucnost bude ale důležité především to, zda jednotlivé skupiny „nepřizpůsobivých“ budou mít něco společného nejen v mediálním očerňování. Zda subkultury a protestní hnutí dokážou přijít s praktickou aktivitou, která se zaměří na sociální problémy různých vyloučených: Romů, migrantů, bílých chudých…