Prolomit kruh

Je s podivem, že u nás zatím nevzniklo příliš snímků, které by se věnovaly v Česku tak častým a problematickým střetům Dělnické­ strany s Romy. Jeden z nich měl premiéru v pražském klubu NoD začátkem září a už premiéra ukázala, jak se točíme v kruhu. Snímek s příznačným názvem Kruh – portrét demonstrace (2009), který natočila studentka pražské FAMU Tereza Reichová, reflektuje demonstraci Dělnické strany (DS) v Litvínově ze 17. 11. 2008, na niž navazoval pochod Autonomních nacionalistů k sídlišti Janov, obývanému především Romy. Pochod, k němuž se přidala i velká část místních obyvatel, policie zastavila. Došlo tak ke střetu, který média nazvala „bitva o Janov“.

Reichová se v dokumentu snaží ukázat různé vrstvy a kontexty problému, který se zdaleka netýká pouze Janova. Nezaměřuje se na průběh demonstrace a neohromuje záběry násilí, naopak tento přístup médií k události odsuzuje. Drží se zvoleného motivu kruhu. Ten ilustruje bezvýchodnost konfliktu, v němž figurují nejen Romové z Janova a členové DS, ale i novináři, obyvatelé a zastupitelé města i šéf policejního zásahu. Všichni jsou zpovídáni na kruhovém objezdu, kde ke střetu došlo.

V dokumentu pak zástupci zúčastněných stran reagují na záběry ze 17. 11. 2008. Autorka se soustředí na jejich bezprostřední reakce, z nichž může vnímavý divák usoudit mnohem více než z předem připravených výpovědí. Zároveň ponechává jednotlivým stranám stejný prostor k vyjádření. V dokumentu se tak podařilo propojit osoby, které by spolu nikdy nevystupovaly. Různorodost jejich názorů poukazuje na složitost konfliktu, za nímž je dlouhá řada historicko-politických souvislostí. Snímek se posléze přesouvá k incidentu z října 2008, který demonstraci předcházel. „Ochranné sbory“ DS se tehdy vydaly „monitorovat“ sídliště Janov a vyprovokovaly svým chováním některé Romy. Autorku zajímá vliv médií na vývoj situace, neboť mediální obraz říjnového incidentu zcela jistě ovlivnil průběh listopadové demonstrace. V dokumentu se objevuje redaktor Mosteckého deníku a novinářka z pořadu Na vlastní oči. Je skutečně smutné vidět, jací lidé (mezi jinými novináři) mají zodpovědnost za názory, které si veřejnost utváří. Oba redaktoři totiž vůbec nepostřehli, že média namísto pouhého zprostředkování realitu často spoluvytvářejí. Zástupci médií tak kruh rasismu, xenofobie, předsudků i nenávisti uzavírají, místo aby ho rozetnuli nebo alespoň ukázali.

Názornou ilustrací zacyklenosti konfliktu byla i diskuse po zářijové premiéře v pražském klubu NoD, kde se mezi diváky objevili i ti, kterých se problematika přímo týká, tedy jak Romové, tak členové DS a její přívrženci. Diváci problém opakovaně přenášeli do roviny konkrétních osobních sporů typu „Proč mě nenávidíte?“ nebo povzdechů „Já jsem nikomu nic neudělala!“. A tak dokument podnítil debatu, v níž si členové DS vyřizovali účty s moderátorem ČT Richardem Samkem a člen DS Patrik Vondrák nesmyslně napadal svými dotazy Ondřeje Cakla ze sdružení Tolerance a Občanská společnost. Mluvilo se i o tom, že lidská zkušenost s realitou je většinou zprostředkovaná médii, a tudíž nepřímá. V NoDu jsme ale měli možnost přímo vidět a posoudit otřesný projev členů DS, kteří se postupně ukázali jako rasisté a ignoranti, obhajující v závěru myšlenky Adolfa Hitlera.

Za daných podmínek je tedy možné se v kruhu neustále točit dokola. Reichová tak naznačuje, že cesta z něj vede jen skrze osobní angažovanost a kritické čtení mediálních obrazů.

Autorka je filmová publicistka.