Mezi nejvýrazněji autorské seriály posledních dvou let patří minisérie Top of the Lake novozélandské režisérky Jane Campionové. Netypická procedurální krimi se dotýká velmi tekutých a unikavých otázek, které zrcadlí „těžká voda“ jezera tvořícího centrum fikčního světa. Vodní perspektiva se však projevuje i na stylistické rovině.
Prostředí je důležité. Má moc proměnit nejen atmosféru, ale celý charakter vyprávěného příběhu. Detektiv, který přijíždí do malého městečka, kde „sovy nejsou tím, čím se zdají být“, patří k nejzákladnějším stavebním kamenům, ba klišé televizního žánru crime mystery. Ceněná televizní série Top of the Lake, odehrávající se v nehostinné divočině u jezera Wakatipu poblíž novozélandského města Queenstown, se nicméně zvyklostem žánru poněkud vzpírá. Postava detektiva pohlcovaného nejen případem, ale především prostředím, v němž se odehrává vyšetřování, patří k ústředním vypravěčským postupům žánru mysteriózní detektivky. Pro televizní seriály to platí přinejmenším od Twin Peaks (1990–1991), série, která byla předobrazem současné „kvalitní televize“ a které režisérka Jane Campionová právě v Top of the Lake skládá poctu.
Na Zélandu hadi nejsou
Že v australských a novozélandských kopcích či vodách dlí „věci mezi nebem a zemí“, víme už z Weirova „lyrického hororu“ Piknik na Hanging Rock (Picnic at Hanging Rock, 1975). Také Robin, protagonistka Top of the Lake, přijíždějící do městečka Laketop ze Sydney navštívit umírající matku, ví o temných koutech rodného kraje své. Když je přizvána k vyšetřování případu pravděpodobně znásilněné a velmi brzy nato i pohřešované dívky Tui, netuší, co vše z hlubin jezera i z hlubin její minulosti vyplave na povrch ani co všechno v něm zůstane navěky pohřbeno.
Svět, jemuž vládne zločinecký klan Matta Mitchuma a zkorumpovaní policisté, v mnohém připomíná žánrová americká městečka prolezlá starými křivdami a pokřivenými vztahy. Také biblické odkazy dávají příběhu univerzální ráz (Mattův pozemek je, ve světle nastávajících událostí vcelku ironicky, pojmenovaný Paradise). Historka o srdci démona, které tluče na dně jezera, nás pak zavádí do zcela specifického světa, v němž je obtížné oddělit dobro od zla a najít onoho příslovečného hada v ráji, protože, jak poznamenává jedna z postav, „na Zélandu hadi nejsou“.
„Z těžké vody se nikdy nestane lehká; temná voda se nikdy neprojasní,“ píše ve Vodě a snech (1942, česky 1997) francouzský filosof Gaston Bachelard. Sedmdesát kilometrů dlouhé jezero v Top of the Lake, obklopené skalami a hustým lesem, je temnou vodou par excellence. Skrývá tajemství městečka Laketop a určuje osudy hrdinů. Voda je přitom odjakživa spojena s ženským principem, například Bachelard zdůrazňuje paralelu vln a kolébání mateřské náruče. Dvanáctiletá Tui v jednom z úvodních záběrů na břehu jezera ovšem nekráčí vstříc mateřské náruči. Vodní hladina a ledová hloubka zde spíše než konejšivé bezpečí představují zkušenost smrti. V téhle vodě nikdo nepřežije. Až na dvě ženy, které se z vln jezera dokázaly vrátit.
Inteligence těla
Les, chata, jezero, hory, ráj, to všechno jsou symboly, které nabývají ambivalentních významů, a podobně ambivalentní charakter mají i postavy. Seriál je někdy kritizován za příliš černobílé rozdělení mužského a ženského světa, ženy jsou údajně vyobrazeny jako veskrze silné, laskavé a moudré, kdežto muži jako šovinističtí vidláci, které nezajímá nic než drogy, sex a lov a v neznámých ženách vidí „lesby nebo feministky“. Je to opravdu tak jednoduché? Robin rozhodně není veskrze kladná hrdinka, aspoň ne zpočátku. Přijíždí sice za nemocnou matkou, ale zanedbává ji a také dlouholetého snoubence vodí tak trochu za nos. Ženy v komunitě Paradise jsou možná vlídné, ale po pár měsících zjevně touží po mužích, od nichž utekly, s chorobnou a sebedestruktivní vášní.
Top of the Lake nevelebí „girl power“, pouze ukazuje ženy, jež se snaží jít za svým a jež zažily utrpení, ať už vlastní či cizí vinou. Tento motiv se objevuje opakovaně – je zde jasná paralela mezi vztahem Robin a její matky, Robin a její dcery, Tui a jejího syna. Robin a Tui jsou sestry biologicky i metaforicky – obě byly mnohočetně znásilněny, obě porodily dítě ve věku, kdy samy ještě byly dětmi. Ale Tui vybojuje, co sestra nezvládla. Dokáže ochránit své dítě před ostatními a řídit se „inteligencí svého těla“. Uniformovaná holčička s čivavou se změní nejdřív v lovkyni na koni a pak v šelmu, která řve ze smutku a před útokem nelidsky syčí.
Jedním z nejelegantnějších triků Campionové je odvyprávět napínavou detektivku, v níž se ve skutečnosti po celou dobu nevyšetřuje žádný zločin. Zločiny, které se mimoděk během děje stanou, zůstanou až do samého závěru nevyšetřovány a nevyšetřeny. Ve fungování městečka hraje zásadní roli drogový byznys, nad kterým všichni přivírají oči, a po celou dobu tušíme, že se tu dějí i jiná zvěrstva. Vlastně až v závěru série aspoň částečně nahlédneme do míst, která by měla zůstat zraku veřejnosti skryta. Tam, kde běžné detektivky začínají, Campionová končí. V žádném případě však nejde o otevřený závěr s výhledem na další sérii. Jde naopak o děsivé finále, k němuž není co dodat.
Hranice neexistují
Dalším poměrně atypickým prvkem je způsob, jakým se tematizují rodinné a sociální vazby. Nejde jen o variaci na téma cizince v cizím městě, v níž se ženská postava ocitá ve svrchovaně mužském světě. Robin je ostatně s historií kraje svázaná, a to velmi bolestně. Mnohem spíše než na kriminalistické praktiky se Top of the Lake soustředí na odhalování ryze soukromých traumat, která však v malé uzavřené společnosti nevyhnutelně přerůstají do veřejného života. Kromě pošramocených rodinných vazeb jednotlivců seriál postupně a pozvolna ukazuje i tři různé komunity: mužskou, ženskou a dětskou. Místo protikladu mužského a ženského pohledu na svět tu máme hned tři různé, krajně odlišné světy, přičemž žádná z postav (včetně machistického drogového bosse a násilníka Matta, „new age vědmy“ GJ, velící nesourodé skupině nešťastných žen v Paradise, a dívenky Tui, kolem níž se soustředí místní mládež) nepatří zcela jednoznačně jen do jediného z nich.
Zmiňovaná „vodní“ perspektiva díla se projevuje i na stylistické rovině. Pozvolné přechody mezi scénami dokreslují klidné tóny piana, celý seriál provází důraz na taktilní kvality, na detaily čerstvě uvařeného jídla, nahého těla pod drsným svetrem či nohou s potrhanými punčochami. A plynule v sebe přecházejí i jednotlivé epizody. Protagonistou jedné z nejprocítěnějších scén je tak paradoxně Matt užívající si s partnerkou extázi. Za explozi senzorických vjemů nepochybně nemůže jen výměna amfetaminů za jejich poněkud rafinovanější verzi. A naopak, Robin dokáže zcela „nežensky“ v baru pobodat muže láhví s uraženým hrdlem.
Voda se tak může snadno stát mužským, penetrujícím elementem – jak ukazuje historka místních halamů o dokonalém zločinu pomocí rampouchu, který roztaje a nezanechá otisky. Jenže jak víme od Baudrillarda, dokonalý zločin by existoval pouze, kdyby „nebylo vnějších okolností“. Campionová se naopak cele věnuje „vnějším okolnostem“. Její minisérie, s níž se přesně deset let poté, co získala za Piano (The Piano, 1993) coby první žena v historii Zlatou palmu v Cannes, vrací na výsluní, není ani tak detektivkou, jako spíše meditací o tom, co je rozdílné a co společné, co je vzdálené a co blízké. O tom, že jasné hranice neexistují. V jejím světě sice existuje vina a trest, ale nejde o záležitosti, které by se mohly vyřešit na poli kriminalistiky.
Autorka je bohemistka a anglistka, autor filmový publicista.
Top of the Lake. Stanice Sundance Channel, BBC Two a UKTV. Austrálie, USA, Velká Británie, Nový Zéland, 2013. Vytvořili Jane Campionová a Gerard Lee, režie Jane Campionová a Garth Davis. Hrají Elisabeth Mossová, Peter Mullan, Holly Hunterová ad.