Tak blízko katedrál, my skrýváme se v sklepích,
skrčení, hladoví, my modlíme se vztekle.
Potmě a vybledlí, my s jednou nohou v pekle
vzýváme nebesa a jas a zlatý přepych.
Byl boj, byl krvavý, my přišli o své druhy,
o děti, o ženy, my zbyli jen, my starci.
Byl konec světa, když hráli jsme šachy v parcích.
O víně, konzervách my přežijem i druhý.
Někdy je veselo. Když smrtka tančí s námi.
Neradno vzpomínat, jak končí tyhle flámy.
Radno je modlit se, čekat a leštit helmy.
Přijde čas, vyjdem ven, my postřílíme šelmy!
Půjdem jak procesí průzračně čistým ránem.
My vyjdem z katakomb. Pakliže z mrtvých vstanem.