hauntologie

Ádvojka se důkladně zabývá okrajovými tendencemi v současné kultuře, především těmi, které mnohým připadají divné – dokud je ovšem nepožere hlavní proud. O avantgardní literární disidentské komunitě na internetu, která mimochodem funguje patnáct let bez grantů, píše Miloš Vojtěchovský („UbuWeb přípomíná barokní kabinet kuriozit, nebo snad schwittersovskou rozměrnou prostorovou koláž Merzbau, zrozenou v epoše reprodukovatelnosti všeho“, s. 13) a zmiňuje i nebezpečí nacionalizace světové sítě. Teoretička komunikace Jitka Cardová hlásí nový, surový zjev v českém autorském divadle (14), germanistka Veronika Jičínská připomíná jeden z největších talentů švýcarské literatury Roberta Walsera, jenž strávil víc než čtvrt století v psychiatrických ústavech a zažil vlastní upadání do anonymity (6). Zpravujeme vás o soudobých myšlenkových pohnutích za hranicemi, viz rozhovory s polskou spisovatelkou Sylwií Chutnik (9) a francouzským autorem Jeanem-Marie Blas de Roblèsem (24) či zprávy z vídeňských galerií, které se snaží vystavovat filmy (11). Nejdivnější však – kromě výsledků nedávných voleb – je téma čísla: hauntologie. Název zní složitě a strašidelně, týká se však přítulné a něžně ironické hudby, u níž se nemusíme za nic z dětství stydět (ani za televizní pořady hltané ve školce). Naopak. Téma připravil Petr Ferenc.

Zuřivé čtení!