tato A2 ohledává jeden z nejvýraznějších rysů současné kultury – zpracovávání již hotových děl, vzorců chování i politických stran. Recyklace opanovala všechny oblasti umění, médií i občanské společnosti. Nebudeme nad tím hořekovat ani čekat, až to přejde (nepřejde); i v době přesycení lze svobodně žít a tvořit. Naši autoři popisují různorodé (vzájemně se překrývající) způsoby práce s ukradeným, nalezeným či vypůjčeným materiálem: střih, remix, kompilaci, koláž, zmnožování, manipulaci, hrubé násilí, variování, perforaci, třídění, přehazování vidlemi, přelakování na růžovo, klonování – po přečtení jejich zpráv jistě doplníte další. Naprostou změnu ve vnímání a hierarchii uměleckých děl, kterou teď všichni s úděsem či radostí prožíváme, někteří z nich přímo pojmenovávají, jiní ji přirozeně předpokládají. Jejich definice a příklady nám mohou pomoci při orientaci na smetištích různého typu. Například letošní velká podzimní recyklace kulturních publicistů v hlavních českých denících tak přestává vypadat jako způsob, jak všechny dovyždímat a pak po právu kulturní rubriky konečně zrušit, ale jako monstrózní umělecké dílo. Téma čísla připravila filmová redaktorka A2 Kamila Boháčková za pomoci Petra Ference (hudba), Lenky Dolanové (výtvarné umění) a Lukáše Rychetského (společnost).
Původní čtení!