Ačkoliv to široká veřejnost moc netuší, aplikuje pražské Národní divadlo ekologické chování v oblasti energetiky. A plánuje stále víc. Jenom o tom mlčí.
Téma ekologie a udržitelného rozvoje je v umělecké oblasti ve světě stále diskutovanější a populárnější. Počítají s ním jak tvůrci, tak provozní složky projektů i objektů. Mnoho uměleckých organizací pak ekologické chování využívá nejen jako téma, vzdělávací pomůcku nebo apel na veřejnost, ale i jako formu šetrného hospodaření.
Tvůrčí a provozní úseky divadel se mohou, ale nemusejí ve svém snažení ovlivňovat. Nikde není psáno, že se snaha o ekologičtější chování musí nutně projevit v umělecké části, například při výběru dramat. To dosvědčují příklady rekonstrukcí budov, modernizace jevištních a světelných technologií atd. třeba z pittsburské opery, anglického národního divadla či Piccadilly Theatre a Comedy Theatre v Londýně.
Nejen móda
Existují i případy mnohem aktivnějšího a hlubšího ekologického přístupu. Londýnské divadlo Arcola zahrnulo do ekoprogramu celý svůj provoz: chce být energeticky soběstačné, míní snižovat emise, které svým fungováním vytváří, samo se podílí na vývoji nových, ekologicky přívětivých technologií. Použitím světelných LED technologií šetří až 60 % energie v porovnání se srovnatelnými produkcemi v jiných divadlech. Arcola šíří povědomí o možnostech ekologického chování v místní komunitě a stala se také vedoucí organizací při uskutečňování Zeleného divadelního plánu (akčního plánu pro změnu klimatu, který počítá s 60% redukcí tvorby skleníkových plynů londýnskými divadly do roku 2025), nad nímž převzal záštitu londýnský starosta.
V Česku se v divadelním prostředí s takovým chováním setkáme jen výjimečně a spíše v jednotlivých bodech než v ucelené koncepci. Pražské Divadlo Komedie má od června 2009 na repertoáru Ekologickou pohádku. V Brně můžeme zajít na autorské inscenace souboru A.I.D.S. (Akademický insitní divadelní soubor), který sdružuje neherce – vědce a ekologické nadšence. Zájem o ekologii a udržitelný rozvoj je možné vysledovat i v různých site-specific akcích, jako je například Kladno+-záporno (cesta mezi osvětlenými a ozvučenými objekty mizející industriální zóny v Kladně, sdružení mamapapa, 2005), Kultivar (mezinárodní performance zorganizovaná holandským souborem Silo pro Národní zemědělské muzeum a jeho okolí na Letné, 2007), Offcity (nyní se uskutečňující umělecko-sociologicko-komunitní plán, který pracuje s tématem města – Pardubicemi – jako se strukturou a živým organismem, o. s. Offcity a o. s. Terra Madoda) nebo na festivalu 4 + 4 dny v pohybu. Kulturní centrum Zahrada na pražském Jižním Městě zase plánuje získávat energii ze solárních panelů, které umístí na svou střechu.
Jak ušetřit bez vyhazovů
Dobrým příkladem šetrného přístupu k životnímu prostředí je pražské Národní divadlo (ND). V oblasti energetiky ukazuje, že ekologické může znamenat ekonomické. Pustilo se do rozsáhlých změn, které se staly výhodnými už nyní, po pouhém roce fungování.
Iniciátorem změn byl Miroslav Růžička, zástupce technicko-provozního ředitele v Národním divadle. Navrhl možné varianty úsporných opatření a modernizace technického vybavení a zahájil odvážný plán. Divadlo si v roce 2006 vybralo firmu ENESA, která pro něj vypracovala projekt úsporných opatření a využití obnovitelných zdrojů energie a zajistila i jeho financování. První scéna nyní využívá metodu EPC (Energy Performance Contracting), při které ENESA garantuje minimální úspory a případný rozdíl uhradí. EPC je příkladem úspěšného partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem. Výhodná je také možnost pružné reakce na zlevňující se technologie.
Celý plán divadlu zaručuje úspory po dobu deseti let, a to v celkové minimální výši 49,9 milionu korun. Investice do úsporných opatření v této chvíli dosáhla částky kolem 31 milionu Kč a ND ji bude splácet právě z uspořených peněz. „Tímto způsobem myslíme i na naše nástupce, protože snižujeme náklady na rozpočet divadla i pro období, kdy už tady nebudeme,“ řekl pro ČTK ředitel divadla Ondřej Černý.
K opatřením, která již ND provedlo, patří například rekonstrukce centrální kotelny a instalace fotovoltaické elektrárny (jedné z největších v Praze) na střeše provozní budovy ND a na Nové scéně. Minimální roční produkce elektrárny odpovídá spotřebě šesti až sedmi domácností, které netopí elektřinou. Ročně tak divadlo ušetří bezmála 22 tun emisí CO2. Nový energetický systém zahrnuje ekonomičtější zacházení s energiemi, teplem i vodou (původně byla například hydraulika jeviště chlazená pitnou vodou, kterou nahradila užitková, a získané teplo se dnes používá pro ohřev vody, která slouží třeba ke sprchování hercům).
Očekávaná úspora garantovaná dodavatelem se v prvním roce pohybovala okolo 22 % z původních celkových energetických nákladů. Nakonec však tato částka překročila 6 milionů korun bez DPH, což odpovídá 33,2 % z původních celkových energetických nákladů. Po odečtení všech splátek v programu to pro ND znamenalo čistý ekonomický příjem něco přes 2,5 milionu korun. Ukazuje to jednu z možností, jak reálně a efektivně hledat vnitřní úspory v rozpočtu divadla, aniž by hned šlo o snižování stavu v umělecké části souboru.
Kulisy připlouvají!
Vedle toho si ND nechalo zpracovat energetický návrh v oblasti interiérového svícení. Audit potvrdil, že změnami ve svícení, nainstalováním halogenových žárovek, úsporných zářivek a LED diodových světel je možné ušetřit elektrickou energii ve výši více než 450 MWh ročně, tj. téměř 950 tisíc Kč. Při započítání dalších ekonomických efektů (změna v míře postupné amortizace pořizovacích nákladů, snížení mzdových nákladů na údržbu aj.) se částka zvýší o dalších téměř 930 tisíc Kč za rok. Investice 2 miliony korun počítá s návratností do dvou let. Roční úspory jsou plánované na 460 MWh elektrické energie a 542 tun emisí CO2. Energeticky úsporné osvětlení ND získalo dokonce ocenění od Evropské komise.
Národní divadlo zahájilo obdobné změny také ve Stavovském divadle a v příštích letech je chce dále rozšiřovat. Areál budov ND na Anenském náměstí plánuje v budoucnu využívat odpadní vodu či propojit teplovod, který v současné době částečně vytápí čtyři okolní objekty, s hlavní budovou ND a vytápění nabídnout i dalším budovám na trase.
Rozvíjí také možnost přivážet kulisy do ND po vodě. Tři vodní tunely, které do divadla vedou z Vltavy a vznikly ještě před jeho stavbou, potřebují rekonstrukci. Při té by v jejich ústí mělo vzniknout podvodní přístaviště, které umožní dopravu kontejnerů s nákladem. To by mělo divadlu zajistit finanční úsporu, ale také ulehčit automobilovému provozu v centru Prahy. Denně totiž divadlo vypraví 6 až 8 velkých nákladních vozů s přívěsem.
Je mlčení zlato?
Plány i již dostupné výsledky jsou více než dobré. Divadlo se snaží v tomto směru efektivně hospodařit a modernizovat. Jenže kdo o změnách ví? Je téměř nepochopitelné, že o nich divadlo mlčí. Na počátku letošního roku se konala tisková konference, média uveřejnila několik dílčích zpráv o projektu a o dosaženém ocenění. Soustavná prezentace však naprosto chybí, a to je škoda. Nejde jenom o vylepšení image. Takové způsoby správy divadel by se totiž měly stát součástí uvažování o možnostech jejich financování a v některých případech i o opodstatnění jeho navyšování. Jde totiž o komplexní myšlení, nikoli plnění jednotlivých úkolů. ND podstoupilo těžký proces v prosazování nových postupů, hledání cest, jak být šetrnější nejen ekonomicky, ale i k životnímu prostředí. Má příležitost předvést, že i z nápadu jednoho nadšence lze vybudovat velké dílo. Prošlapalo cestu, kterou už ale nikomu neukazuje, ani svým divákům a příznivcům, ani jiným organizacím, které by jeho příkladu mohly využít. Můžeme si jen přát, aby ji za sebou opět nenechalo zarůst.
Autorka je absolventka Katedry produkce Divadelní fakulty Akademie múzických umění v Praze.