Neúprosnost touhy po štěstí

Dva mladíci na první pohled rozdílného ražení vstupují na prkna brněnské Reduty. Romantiku, která čiší ze scény i kostýmů, doprovázejí smyslné pohledy herců. Kavárenské stoly s lampičkami ve tvaru Eiffelovy věže stojí precizně seřazené uprostřed jeviště, za nimi je obrovská postel posetá rostlinnými ornamenty. Scéna nasvícená měkkým světlem má auru Paříže třicátých let. Nejvíce pozornosti však v inscenaci Jules a Jim, podle stejnojmenného románu Henri-Pierra Roché z roku 1953, budí bezprostřednost, se kterou vystupují protagonisté v podání Jiřího Knihy a Michala Daleckého.

Projekt zamilovanosti

Oba herci využívají výhod kontaktu s obecenstvem a s francouzským elánem vrhají do hry všechny své trumfy. Rozehrávají slovní bitvu, v níž by vítězství znamenalo především pokoření samotného scénáře. Divák má dokonce pocit, že scénář ani není zapotřebí. Právě naopak – může být i na obtíž. Někdy je prostřednictvím improvizace, která tvoří značnou část hry, pozornost publika obracena k infantilnímu svádění postarších dam v prvních řadách, jindy k básnické podstatě hlavních hrdinů. Jules je poněkud strnulý mladík, který si své místo ve světě teprve hledá, rád se však považuje za bonvivána, jemuž žádná slečna neodolá. Co na tom, že trpí nedostatkem přirozeného šarmu. Ten nahrazuje neodolatelnou přímostí a poněkud unáhlenou odvahou. Jeho nejbližší přítel Jim je naopak sebejistý, aristokraticky vyhlížející mladý muž, jehož řeč odzbrojí každou ženu. Tito pánové se pouštějí do akce, aniž by si připustili sebemenší pochybnosti nad rozhodnutími, která učiní. Jedno takové jim změní celý imaginární život.

Z mladické nerozvážnosti se Jules pouští do projektu zamilovanosti. Je vůbec možné, aby něco takového vytvořilo mezi dvěma lidmi trvalé pouto? Jim by zřejmě odpověděl záporně. Navíc Katty, živelný a značně komplikovaný objekt Julesovy lásky, neústupně prosazuje vlastní pravidla a svou bohulibou úlohu milující manželky mění v roli znuděné nevěrnice, hledající útěchu v náruči jiných mužů, včetně Jima. Výraz Petry Bučkové v roli Katty se pohybuje na dvou úrovních. Trochu nervózní dívka vytažená z publika na pódium zprvu působí jako rušivý element. Nabourává dobře sehranou kooperaci dvou mužů, kteří si první půli hry rezervovali pro své laškovné až cirkusové vystoupení. Nakonec však přebírá dominantní roli, určující další vývoj. Její energie dává hře nový ráz a žene trochu utlumený děj správným směrem.

Klubová atmosféra

Zlehka naznačený milostný trojúhelník dostává podstatné trhliny s příchodem války. Inscenace zesmutní, komika mizí. Zbývají jen vzpomínky, jež dělají už tak pochmurný život ještě pochmurnějším. Jules i Jim dospívají a po návratu z války se mění v obyčejné mladé muže trpící existenciálními problémy jako většina ostatních a ničené osudem, který nelze ignorovat. Vše nemilosrdně směřuje k trpkému rozuzlení. Sobecká Katty manipuluje svým okolím a není schopna se vymanit ze spirály neukojených tužeb. Přitom na sebe strhává veškerou pozornost, aby působila co nejdestruktivněji. Vyznění inscenace ovšem není jednoznačné. Mužská část obecenstva bude zřejmě obviňovat hysterickou Katty jako strůjkyni společného neštěstí, kdežto ta ženská, empatičtější, svou pozornost upne na Julese, který jako manžel selhal a nedokázal svou ženu učinit šťastnou. Stejně tak Jim na svých bedrech nese část viny. Hra o přátelství, lásce a neúprosnosti lidské touhy po štěstí pachutí existenční bezvýznamnosti utkví hluboko v paměti.

Režisérka Anna Petrželková vplula do autobiografického prostoru knihy Henri-Pierra Roché s lehkostí. Hra působí živě, je dynamická, koketní, s jistým francouzsky kultivovaným kabaretním espritem. Hlediště postavené přímo na jevišti divadla pomáhá vytvořit klubovou atmosféru, bez níž by se vytratila spousta drobných nuancí, tolik potřebných pro inscenaci jako celek. Jules a Jim ovšem vyžadují pozorného diváka, který se neztratí ani v intelektuálním jádru hry, jež přece jenom dominuje.

Autor je publicista.