Naše soudobé písemnictví je s čím srovnávat. Nových překladů vychází tolik, že pro dva lidi není jednoduché najít společnou přečtenou knihu k hovoru. I když čtou jak urvaní z řetězu. Při základní orientaci mají mimo kritiky pomáhat edice, v nichž knihy vycházejí. Položili jsme jejich redaktorům šest (dvoj)otázek.
1. Má vaše edice světové literatury výraznou koncepci?
2. Podle čeho rozhodujete při výběru titulů? Uskutečňuje se na navržené texty posudkové řízení či jiná forma interního výběru?
3. Sledujete recenze na jednotlivé svazky? Podepisují se na prodejnosti titulů?
4. Máte zkušenost s tím, že by čtenáři edici důsledně vyhledávali a například kupovali všechny vydané tituly? Odráží se včlenění do zavedené edice na prodejnosti?
5. Které z dosavadních svazků vaší edice byly nejúspěšnější? U kterých je pro vás částečný neúspěch zklamáním?
6. Co chystáte pro rok 2009?
AAA – Edice angloamerických autorů (Argo)
Edici řídí Eva Slámová, autorem grafické podoby řady je Libor Batrla. AAA vychází od roku 1994 a dosud v ní vyšlo 93 svazků, ročně edice uvádí 6–7 nových svazků. Odpovídá Eva Slámová.
1. Edice AAA chce představovat špičkovou současnou prózu od anglicky píšících autorů a autorek, tedy z USA, Velké Británie, Kanady a Austrálie. Tituly mohou být i od velmi mladých začínajících autorů, kteří svým debutem způsobí v zemi svého vzniku jisté pozdvižení, a to co se týče obsahu nebo formy. Tato edice by měla ukazovat tu nejvyšší laťku spisovatelské profese v anglicky psané literatuře.
2. Na výběru titulů se podílejí všichni redaktoři přes angličtinu v Argu, kteří samozřejmě uvítají i jakékoli tipy, jež dostávají zvenku, od překladatelů, agentů, přátel atd.
3. Jistěže sledujeme recenze a samozřejmě že kniha, na niž se objeví víc recenzí (i negativních), se lépe prodává.
4. Ano, mám zkušenost, že si lidé kupují knihy, protože vycházejí v edici AAA, a jsou tací, co mají celou řadu. Rozhodně zařazení titulu do AAA něco znamená, a čtenáři to teď už tak vnímají. Aby ne – po patnácti letech. Je to zkrátka už instituce.
5. To je trochu zkreslené, protože prodeje knih vydaných před patnácti lety samozřejmě převyšují ty současné. Ale k nejúspěšnějším titulům patří z těch starších Kerouac
– Na cestě, Irving – Modlitba za Owena Meanyho, všechny romány Toma Robbinse. Z těch novějších Yann Martel – Pí a jeho život, Nicole Kraussová – Dějiny lásky, Cormac McCarthy – Cesta nebo Marisha Pesslová – Vybrané okruhy z mechaniky pohrom. Zklamalo mne, že zapadly tituly jako: Angela Carterová – Krvavá komnata, Raymond Carver – Buď, prosím tě, zticha, Cormac McCarthy – Všichni krásní koně, Ali Smithová – Hotel Svět.
6. Na letošek chystáme oslavu edice, patnáct let její existence a stý svazek; plánován je rekordní počet svazků: 15. Z těch nejvýraznějších zmíním alespoň C. McCarthy – Krvavý poledník, Dítě Boží, Města na planině, N. Cave – Smrt Králíka Munroa, Louise Welshová – Falešná trefa, David Cronenberg – Užíráni, Junot Díaz – Krátký, leč divuplný život Oskara Wailda.
Kamikaze (Havran)
Edici vede Magdalena Wagnerová, spolu s Pavlem Štefanem je i autorkou její grafické podoby. Kamikaze vychází od roku 2000, dosud bylo publikováno 30 svazků, průměrně tři ročně. Odpovídá Magdalena Wagnerová.
1. Kamikaze se zaměřuje výhradně na moderní evropskou prózu, tedy od druhé půle 20. století do současnosti – s tím, že v počátcích udělala několik málo výjimek v případě autorů, o kterých lze říct, že současnou moderní evropskou prózu předznamenali. Co se koncepce týče, ráda bych postupně zmapovala tvorbu všech zemí současné Evropy.
2. Výběr probíhá standardním způsobem, který se pohybuje v klasických mantinelech daných typem a kvalitou textu, autora a překladatele. Rozhodující pro edici Kamikaze není umístění v žebříčcích úspěšnosti titulu v daných zemích ani popularita autora, ale spíše originalita či výjimečnost obsahu, formy anebo obojího.
3. Domnívám se, že v současné době existuje velice málo prostředků nebo způsobů, které mají tu moc skutečně ovlivnit prodejnost knihy. Recenze k tomu mohou částečně dopomoct, ale nikoli zásadně. Naopak kupříkladu umístění v nominacích soutěže Magnesia Litera anebo upoutávka v hlavních televizních zpravodajských relacích tu schopnost mají.
4. Setkala jsem se spíš s tím, že na základě předchozí zkušenosti čtenáři novým titulům dané edice buďto důvěřují, anebo nedůvěřují.
5. Dá-li se dnes v oblasti překladové literatury neznámých či málo známých autorů vůbec mluvit o úspěšnosti, pak to byly tituly: Stefano Benni: Bar Sport, Norman Manea: Chuligánův návrat a Ádám Bodor: Okrsek Sinistra. K mému překvapení na tom nejsou nejhůř ani finské tituly. Naopak zklamáním je pro mě mizivý čtenářský zájem o vynikající román anglického spisovatele Normana Lebrechta Píseň jmen ve výborném překladu Zdeny Pošvicové, který podle mě patří k tomu nejlepšímu, co v edici dosud vyšlo.
6. V letošním roce by měly vyjít čtyři tituly – Žena na frontě od maďarské autorky Alaine Polczové v překladu Anny Valentové, osobitá sonda do duše dítěte polského Wojciecha Kuczoka Smrad v překladu Báry Gregorové, laponský opus finské spisovatelky Marie Peury Na hranici světla v překladu Vladimíra Piskoře a román velkého švédského autora Torgny Lindgrena Dorého bible v překladu Zbyňka Černíka.
Moderní světová próza (Mladá fronta)
Zakladatelem a vedoucím edice byl do roku 2001 Milan Macháček, později Anežka Charvátová, po ní Robert Kubánek a od roku 2008 je odpovědným redaktorem Tomáš Dimter; s výjimkou let 2005 až 2008, kdy došlo k „rozvolnění“ edic, je grafická úprava dílem Milana Jaroše. Edice vychází od roku 1992, zatím vyšlo 62 svazků, v průměru 10–12 ročně. Odpovídá Tomáš Dimter.
1. Na trhu existuje několik edičních řad orientovaných na moderní světovou literaturu, každá se v něčem liší. Naší snahou je přinášet díla, která reflektují nejen kritický, ale i čtenářský ohlas. Není proto úplně nejdůležitější, jakou cenu kniha získala, byť na našem trhu snad ani jiné knihy nevycházejí. Důležitá je pestrost, neomezovat se na nejúspěšnější tituly angloamerické provenience, ale vracet se i k autorům menšinových jazyků. Padesát procent tvoří angloamerická tvorba, zbytek připadá na menší jazyky.
2. Tituly vyhledávají redaktoři ve spolupráci s externími spolupracovníky, překladateli, kritiky nebo agenturami. Každý titul má dvě doporučení, jedno od externího spolupracovníka, jedno od interního redaktora. Kniha musí „projít“ několikastupňovým schvalovacím procesem nejen v rámci redakce, ale i celého nakladatelství, kdy se prověřuje nejen kvalita, ale také potenciální ekonomická rentabilita.
3. Recenze sledujeme, jsou vedle počtu prodaných výtisků významným kritériem pro posuzování titulu a jeho nakladatelské historie. U menšinových jazyků je jasné, že prodeje nebudou závratné, ale potěší kladné přijetí čtenáři i kritiky. Pokud ovšem kniha není – a to v jakékoli souvislosti – probírána v televizi, je dopad na prodejnost spíše menší.
4. Po mezidobí, v němž došlo v MF k rozvolnění edic, jsme se vrátili zpět k zavedenému členění titulů do edic. Edice dokáže „utáhnout“ slabší titul nebo upozornit na autora, který by mimo ni zapadl. Návrat k edici je tudíž také návratem k přehlednosti a odráží se to i na prodejnosti.
5. Milan Macháček, který edici Moderní světová próza zakládal a dlouhá léta výborně vedl, měl mnohokrát šťastnou ruku: Rushdie, Solženicyn, McEwan a další. V současnosti pak třeba Jelineková, Enquistová nebo Echenoz. Vysloveně slabý titul nemáme, ale jistým zklamáním je přijetí románu Igora Štikse Eliášovo křeslo ve vynikajícím překladu Dušana Karpatského. Próza oceňovaná napříč Evropou a nejlepší chorvatská kniha 2006 u nás mnoho čtenářů nezískala.
6. Hodně si slibujeme od nového románu Jeana Echenoze o Emilu Zátopkovi Běžet, objeví se i nejnovější román Davida Lodge v překladu Richarda Podaného, nové knihy Daniela Kehlmanna, Juliana Barnese, Nadine Gordimerové nebo Davida Mitchella.
Překladová próza (Host)
Ediční řadu řídí Tomáš Reichel. Založena 2007, dosud vyšlo 11 svazků, pro rok 2009 chystá titulů 10. Odpovídá Tomáš Reichel.
1. V našem případě se jedná spíš o volnou řadu či o typologii než o edici, která by podléhala nějakým pevným kritériím, ať už z hlediska původního jazyka či nějakého tématu. Obecně vyhledáváme texty, jejichž literární kvalita nejde proti jejich komunikativnosti, schopnosti oslovit širší publikum.
2. Většinou se zabýváme tituly, které v původních literaturách už nějakým způsobem uspěly, buď získaly nejrůznější ceny, nebo se dobře prodávaly. Předvybrané texty necháváme lektorovat. Při rozhodování se snažíme odhadnout schopnost díla uspět na českém trhu, bereme zřetel na to, aby literární náročnost, „složitost“ textu odpovídala naší cílové skupině, preferujeme knihy, které mají „něco navíc“, nápad, invenci.
3. Recenze sledujeme, prodeji jednotlivého titulu mohou významně pomoci, ale čtenářský zájem o špatnou knihu dlouhodobě neudrží ani sebevětší množství recenzí.
4. Pokud kniha do edice patří, může jí to pomoci.
5. Nejúspěšnější jsou romány Muriel Barberyové S elegancí ježka a Olgy Tokarczukové Běguni.
6. Podle mého patří k nejzajímavějším titulům, které vyjdou v roce 2009, téměř hororový příběh Zimní les irského autora Patricka McCabea, společenský román ruské spisovatelky Viktorie Tokarevové Pták štěstí, román americké autorky Lauren Groffové Příšery templetonské a kniha švédského spisovatele Torgny Lindgrena Norlandský akvavit.
SSP – Současná světová próza (Argo)
Autorem současné grafické podoby (od roku 2004) je Martin Radimecký. Edice existuje od roku 1998, dosud vyšlo 37 svazků, původně 2–3, nyní 4–5 titulů ročně. Odpovídá Eva Slámová.
1. SSP chce představovat kvalitní prózu světové literatury, tj. každé jiné než anglicky psané.
2. O zařazení titulů se starají redaktoři Arga; u této edice, která má mít světový záběr, jsou pochopitelně více závislí na dodavatelích tipů zvenku.
3. U těchto titulů je to v podstatě jediná forma, jak je možné na autory, kteří nejsou obecně známí, upozornit.
4. Asi to bude méně výrazné než u AAA, ale fungovat to bude podobně.
5. Mezi nejúspěšnější určitě patří Paulo Coelho, který tuto edici nastartoval, a pak se dočkal sólové řady, Libuše Moníková, Witold Gombrowicz, Arnon Grunberg a japonští spisovatelé: Kaneharová a Rjú Murakami.
6. Připravujeme čtyři tituly: Maďara Mártona Gerlóczyho, lotyšského autora Paulse Bankovkise a Japonce Rjú Murakamiho i Hitomi Kaneharovou.
Světová knihovna (Odeon)
Ediční řadu řídí Jindřich Jůzl. Typ písma navrhl a grafickou úpravu obálek realizoval Jan Šerých (pro svazky 1–24), od svazku 25 Pavel Hrach s použitím výtvarných a fotografických děl různých umělců. Edice vznikla v roce 1999 (první svazky 2000), dosud vyšlo 77 svazků, ročně vychází 10–12 nových. Odpovídá Jindřich Jůzl.
1. Formálně se dá říci, že zde vycházejí novinky světové prózy, přičemž buď jde o autory již zavedené, nebo naopak o pozoruhodné debutanty, a/nebo o ty, kteří získají nějaké klíčové ocenění. Převažují autoři z angloamerické oblasti, ale nechybí německá, francouzská, španělská, italská, japonská literatura. Jsou to tituly, které patří do literary fiction, ale nebojím se ani vykročení do komerčnější sféry. Mělo by jít o knihy, které má smysl vydat i bez ohledu na obchodní potenciál.
2. Knižně vyjde tak desetina titulů, které si objednáte nebo které vám nabídnou agentury. Část z toho lektorují externí spolupracovníci, někdy existují lektoráty dva. Zahraniční recenze, blogy, komentáře, PR texty samozřejmě také považuji za relevantní. Podstatné jsou tipy od lidí zvenku: scoutů, překladatelů, publicistů. Není od věci se dívat na ediční plány zahraničních nakladatelů ze zemí, kde se rovněž hodně překládá. Ne všechny doporučené knihy vycházejí, alespoň ne ve Světové knihovně. Vedle autorů, které vydáváme stabilně, jde i o subjektivní rozhodnutí a určitou dávku štěstí v tom smyslu, že se třeba podaří koupit autora, jehož hvězda teprve stoupá… Finálně většina titulů prochází interní ediční radou nakladatelství.
3. Dostávám monitoring tisku. Rád čtu recenze těch, kteří neopisují ze záložek nebo doslovů a kteří si o dané knize něco doopravdy myslí. Prodejnost na základě recenzí se špatně měří, některé staré tituly se moc nerecenzovaly, a přesto se dobře prodávaly. Sloupek ve čtvrtek na straně 17 toho a toho deníku zásadní efekt pravděpodobně nemá. Možná je důležitější jedna emotivní věta na blogu, který přečte x-krát víc lidí. A možná ještě větší efekt má, když si nějaká specifikovaná skupina čtenářů vzájemně řekne, že třeba ten nový Chabon nebo ten tlustý Littell jsou dobré romány.
4. Je to do značné míry možné a osobně tomu věřím. Jde o situaci, kdy jako čtenář nesledujete výlučný okruh autorů, ale důvěřujete knihám v edici natolik, že kupujete všechny nebo téměř všechny. Ano, asi je to do jisté míry sběratelství. Když vyjde nový titul, setkají se nad ním dva typy čtenářů: první tu edici zná a (pravděpodobně) koupí – druhý ji vidí poprvé, koupí knihu a (pravděpodobně) se začne zajímat o předešlé nebo budoucí svazky. Takhle se asi na knihy té edice nabaluje stále větší okruh čtenářů, což se odráží i v prodeji.
5. Mám pocit, že už těžko něco překoná Cunninghamovy Hodiny, zajisté podpořené filmem – tam je to někde u 36 tisíc. Přes 20 tisíc čtenářů si koupí každý román Haruki Murakamiho stejně jako třeba Laskavé bohyně Jonathana Littella. Hodně zajímavý je McEwan nebo Michael Chabon. Příjemným překvapením byl třeba Jean-Paul Dubois nebo Nic Kelman.
Nechápu relativní neúspěch současné německé literatury. A víc jsem věřil třeba Americkému problému Kena Kalfuse nebo Hrubé marži Laurenta Quintreaua – tady se podaří zhruba „jen“ 2000 kusů i v situaci, kdy se o knihách hodně píše.
6. Vyjdou novinky od Juliana Barnese i zbrusu nový Chuck Palahniuk a samozřejmě další Murakami. Poprvé v češtině se objeví jiný japonský autor: Jasutaka Cucui a román Peklo. Vydáme ty, kteří si odnesli světové ceny nebo byli v nejužším výběru – Shledání Anne Enrightové, Tajný deník Sebastiana Barryho. Pak autoři neznámí, o kterých se však v Evropě hodně mluví: Paolo Giordano (Osamocenost prvočísel) nebo Tim Davys (Amberville). Rádi bychom letos stihli vydat opus magnum Harryho Mulische Objevování nebe.
Transatlantika (Garamond)
Edici řídí Anežka Charvátová, grafickou podobu edice připravuje Jiří Troskov. Vychází od roku 2005, dosud vyšlo 11 svazků, plánovaná periodicita jsou 4 tituly ročně. Odpovídá Anežka Charvátová.
1. Edice Transatlantika vznikla roku 2005 se záměrem vyplnit mezeru ve zdejší knižní produkci, protože v žádném nakladatelství neexistovala řada soustavně mapující španělsky a portugalsky psanou literaturu z obou břehů Atlantiku, tedy z Iberského poloostrova i Latinské Ameriky. Edici jsme zamýšleli rozvinout ve dvou směrech: jednak se vracet ke klasikům, od nichž dosud nevyšlo nic nebo ne všechny podstatné tituly (tedy splácení dluhů a doplňování), jednak se snažit objevovat nové, převážně současné autory (tedy držet krok se světem).
2. Výběr titulů probíhá v součinnosti s překladateli (někdy sami přinesou titul, který by si rádi přeložili), na základě doporučení španělských a portugalských nakladatelů či agentur, v rozhovorech s hispanisty a lusitanisty z filosofické fakulty, se spisovateli na návštěvě v Praze, na setkáních v Cervantesově či Camõesově institutu atd. Zkrátka snažíme se průběžně sledovat, co z dané oblasti zajímavého vychází, v jakých zemích se novinky překládají, co se o nich kde píše. Také spolupracujeme se studenty hispanistiky. Žádné posudkové řízení neprobíhá, jsme malý kolektiv a rozhodujeme se v nakladatelství společně na základě ukázky, recenzí v zahraničním tisku a názorů odborníků, studentů, čtenářů.
3. Recenze se snažíme sledovat, bohužel máme pocit, že na prodejnosti konkrétních titulů se příliš neprojevují, neboť ovlivňují velmi malé množství čtenářů, tu „nejintelektuálnější“ část; mnohdy lépe funguje „tichá pošta“, kamarádovo doporučení, výrazná obálka, vtipný text na záložce.
4. Čtenáři-sběratelé naštěstí existují, třeba na knižních veletrzích za námi někdy chodí na stánek a zapáleně s námi o edici diskutují. Takoví věrní čtenáři jsou pro nakladatele nejkrásnější odměnou a velmi potěší. Domnívám se, že začlenění knihy do nějaké edice se na prodejnosti projevuje kladně, ovšem jak vysoký (nebo do jaké míry vůbec patrný) vliv na počet prodaných výtisků má, nedokážu odhadnout.
5. Zdá se, že nejúspěšnější byly knihy nových autorů mladší generace, méně intelektuální, ne povrchní, leč vtipně napsané (Tussetův Loupák, Etxebarríové Láska, prozac atd.). Zkrátka knihy, které jsou čtivé. Příjemně nás překvapil úspěch u nás předtím neznámého Portugalce Sousy Tavarese, jehož historický román Rovník se dobře a rychle prodal navzdory objemnosti. Velmi nás zklamala nízká prodejnost kultovního autora Roberta Bolaňa, převratného obnovitele románu, který je právě teď největší hvězdou v USA, a Vila-Matase.
6. Vzhledem k tomu, jaké knihy se lépe prodávají, se v roce 2009 zaměříme spíš na současné autory než na vyplňování bílých míst. Chystáme kubánského představitele tzv. špinavého realismu Pedra Juana Gutiérreze, román Bolševikova slabina Španěla Lorenza Silvy a nejnovější knihu barcelonského autora humorných a parodických pseudodetektivek Eduarda Mendozy Podivuhodná cesta Pomponia Flata.
Připravil Pavel Kořínek.