Zednáři a fanatici

Není žádným tajemstvím, že několik málo nadnárodních firem ovládá mediální trh vertikálně i horizontálně. Koneckonců ani v České republice nenajdeme mnoho mediálních produktů, na které by neměl vliv či je zcela nekontroloval zahraniční majitel, případně majitel český, který podniká i v zahraničí. Autor, který si říká Maverick, se o naznačení celé problematiky internacionalizace médií sice pokouší, svůj záběr ale omezuje na otázky německého a (ve velmi zjednodušené formě) amerického mediálního světa. Diskusi o dopadech globalizace, především o komodifikaci médií, a mechanismech, jak jsou dnešní média vytvářena a ovlivňována, však ve skutečnosti nezná nebo ji zcela ignoruje. Tento nedostatek je zřejmý zvláště v porovnání s nedávno vydaným esejem amerického myslitele Roberta McChesneyho Problém žurnalistiky (a McChesneyovou knihou Problém médií. Jak uvažovat o dnešních médiích – The Problem of Journalism. How to Think About Journalism, 2004; česky Grimmus 2009), který současný stav debaty čtenáři přiblíží a vysvětlí, aniž by se musel odvolávat na spiklenecké teorie. Na ty se zaměřuje naopak Maverick. Jádrem jeho knihy totiž není seriózní analýza, ale hledání zjednodušených odpovědí na dvě otázky: kdo financuje mediální monopol a jaký je reálný vliv politiků ve světě globálních médií.

Přimíchej trochu rasismu

Ve stručnosti – neboť kniha je roztříštěná a její časový záběr začíná hluboko ve 20. století – dochází Maverick k názoru, že velkou část kapitálu do médií investují vlivní lidé židovského původu, zatímco původ zbytku financí je nevystopovatelný. Z kontextu ovšem vyplývá, že i za těmito penězi jsou opět buď vlivní Židé nebo různé „šedé eminence“. V otázce druhé pak autor ne zrovna objevně (heslo „mediakracie“ nezná nebo je ignoruje) dochází k závěru, že dnešní politici jsou zcela závislí na vůli médií a celá moderní demokracie je fraškou, kterou řídí vlastníci médií, stojící v pozadí.

Autorův problém spočívá jak v metodě, se kterou pracuje, tak v cílech, jež si vytkl. Otázky globalizace, finančních vlivů, (sebe)cenzury médií, nastolování agendy nebo politické korektnosti médií byly již mnohokrát popsány. Maverick tyto závěry nerozvíjí, vystačí si s povrchními údaji a dohady, proloženými útržky citací a polocitací, z nichž mnohé nejsou ani správně označeny. To je na pováženou zvlášť u knihy, která se v předmluvě hlásí k „pečlivé rešerši“. Právě umění rešerše a někdy i logického uvažování v Mediálním monopolu absentují, autor svá tvrzení nedokáže dostatečně dokládat a utíká k proklamacím typu „svobodné zednáře zneužívají extrémní fanatici“ apod. Zatímco tento výrok by mohl spíše pobavit, prohlášení „koho ohrožovali nebezpeční nacisté, ten mohl odcestovat do Švýcarska nebo do Anglie“ vyvolávají pocity zcela jiné.

Ultrapravice zajásá

Celkově Maverick v duchu konspiračních teorií, ke kterým se hlásí, směřuje k závěru, že svět je ovládán skupinou sionistů (neplést s Židy, jak varuje, není prý přece antisemita!), kteří ovládají nás, konzumenty médií. Tvrzení „dokládá“ pomocí příkladů, kde a jak bylo veřejné mínění manipulováno. Autorův amatérismus v dané problematice je ale očividný a celý text působí spíše pouťově než poutavě. Lze doufat, že i proto se Mediální monopol, kniha na našem trhu svým obsahem naštěstí ojedinělá, nestane vyhledávanou „odbornou literaturou“ pro ultrapravici, k jejímž názorům má tak blízko. Je vůbec s podivem, že se u nás objevila tři roky stará publikace, vydaná lehce obskurním německým vydavatelstvím, které se zaměřuje na literaturu typu „100 rad, jak rychle zbohatnout“ nebo „Úspěch u žen“. Jde o titul, kterým by se žádné seriózní německé vydavatelství nezabývalo, a to nejenom kvůli rasistickému podtónu, ale i pro autorovu neschopnost vytvářet důvěryhodný text.

Ke všemu je kniha českým vydavatelem redakčně hrubě odbytá. Pravopisné chyby se vyskytnou téměř na každé stránce, překlad je stylisticky neupravený. K vydání se tak dostal text, ve kterém je jedna publikace v rozmezí tří stran uváděna jako „Svatá krev a svatý grál“, „Svatá krev“ a „Holy Blood“. Útok na newyorská Dvojčata je bez skrupulí přesunut na 9. září, místo drogy „extáze“ máme „extacy“, naopak „new economy“ je v knize počeštěna na „new ekonomy“ apod. Věta „jeho kapitál pochází z legendárních finančních zdrojů Offshore cestou anonymních lichtenštejnských nadací“ má pak potenciál čtenáře pochmurného textu rozesmát.

Autor působí na katedře bohemistiky FF UP v Olomouci.