Albertina, Vídeň, do 19. 9. 2010
Ve vídeňské Albertině je k vidění přehledná a v dobrém slova smyslu edukativní expozice děl známých malířů od impresionistů a post-impresionistů, přes fauvisty, ruskou avangardu ad. až po Gerharda Richtera, Georga Baselitze nebo Alexe Katze (jehož samostatná výstava je souběžně otevřená v suterénní části Albertiny do 29. 8.). Claude Monet, Edgar Degas, Marc Chagall, René Magritte, Emil Nolde, Pablo Picasso, Paul Klee, Oskar Kokoschka, František Kupka, Alberto Giacometti… skládají výstavu přístupnou široké veřejnosti (není divu, že jsem při své návštěvě míjela několik školních skupin) a názorně ukazující vývoj malby (okrajově i plastiky – např. Hans Arp, Giacometti) od 80. let 19. století po současnost. Návštěvník si může sám pro sebe znovu uspořádat povědomí o tom, jak se za zhruba posledních sto třicet let vyvíjelo zobrazení, malířské styly a techniky i vztah umělců k realitě, jak se střídaly jednotlivé směry, školy i skupiny, stejně jako náměty nebo preference barev. V tom mu pomáhají i hojné výkladové texty doplňující jednotlivé části expozice. Kolekce Rity a Herberta Batlinerových vznikala od 50. let 20. století a čítá celkem přes tři stovky děl. Informace pro toho, koho před dvěma lety od Albertiny odradily české nájezdy na výstavu van Gogha: zájem o aktuální expozici nepodléhá hromadné hysterii cestovek.
Jana Bohutínská
Antonín Bartušek
Zámecká a školní divadla v českých zemích
Společnost přátel Českého Krumlova 2010, 288 s.
Jen na první pohled příliš odbornou publikaci připravila Společnost přátel Českého Krumlova ve spolupráci s Nadací barokního divadla zámku Český Krumlov. Spolu s editorem Jiřím Bláhou se podařilo vzkřísit pozapomenutou práci odborného pracovníka někdejšího Scénografického ústavu, která čekala na své zveřejnění již od roku 1963, kdy byla napsaná. Vedle rozsáhlejší úvodní a všeobecně historiografické studie se Bartušek zabývá veškerým tehdy známým divadelním prostorem zámeckých a školních divadel. V oddílu publikace nazvaném Katalog autor nashromáždil celkem 73 popisovaných divadelních prostor: dnes již všeobecně známých zámeckých divadel, ale také dávno zaniklých nebo do dnešních dnů neprobádaných míst zámků a kolejních prostor – v případě jezuitských školních divadel. Jak správně editor uvádí v předmluvě, aktuální stav bádání v oboru je mnohdy jinde, leč do dnešních dnů se právě dostupná literatura jen s těžkostí mohla odvolávat na výsledky starších výzkumů. Materiály nebyly přímo dostupné, v mnoha případech bylo možné citovat jen z dílčích článků například právě Antonína Bartuška. Ocenění si zaslouží věcná redakce Jiřího Bláhy, který Bartuškovo zásadní dílo přesně komentuje a formálně zasazuje do širšího povědomí dnešních badatelů.
Milan Černý
Karel Jerie
Lovecká sezona
ARSkontakt 2010, 110 s.
Karel Jerie patří ke komiksové Generaci nula. Vedle komiksu se ale věnuje také malbě, především oleji. Lovecká sezona je jeho prvním velký katalog. Jerieho malby jsou tu rozčleněny do několika cyklů. Nejraději mám houbaře. Jerie tu zálibu v houbaření proměňuje v souboj hub a lidí. Nejčastěji využívá krásy plodnic muchomůrky červené. Houby jsou vypodobněny jako mystická a mimozemská stvoření. V oddílu Poslední leč je ústředním hrdinou Dentodont – příšera vytvořená z vymačkané zubní pasty, připomínající písečné červy z Duny Franka Herberta i Gigerova vetřelce. Ve Velkém úklidu vystupují především odpadky a jejich uklízeči, najdeme tu ale i sekci varných konvic (snad automatizované potomky Warholových plechovek). Komiksovou zálibu rozvíjí Jerie v sekci Supermani. V Super city sledujeme hned několik Supermanů bojujících proti různým formám „zla“. Na plátně Jeden Batman nestačí, vstříc spravedlnosti hledí tři Batmani. Akvarely s motivem Supermana nazvané Super Baroque připomínají malby Salvatora Dalího. V Lovcích dinosaurů propojuje malíř pradávný svět s tím současným – Bivoj v ragbyovém úboru tu svádí souboj s dinosaurem! Závěrečný oddíl Heroes zachycuje české superhrdiny v jejich moderní podobě. Nechybí golem, vodník ani Čtyřlístek, ale také hrdinové všedního dne, třeba plavčík. Všichni důsledně deformovaní. Jerieho malby v sobě mají dobrodružství i nadsázku. Autor v nich v tom nejlepším navazuje na tvorbu Zdeňka Buriana, Ondřeje Sekory i Josefa Lady.
Jiří G. Růžička
Mutabox
Kolektiv autorů, 2010
Ne zcela ustálené sdružení výtvarníků vydává čas od času sborník prací, vytvořených na určité téma. V názvu se vždy objevuje slovo BOX nebo jeho mutace. Vznikají tak vzácné artefakty v malém až mizivém nákladu, co kus, to originál. Poprvé se díla skrývala v upravených obalech na vinylové desky (téma hudba), podruhé šlo o levné „komiksové“ sešitky vyrobené z papírů A4 naskládané do svačinového sáčku (téma komedie), nyní vznikla až luxusní výtvarná kniha, ručně vytištěná sítotiskem v severomoravském Návsí (firma UUTĚRKY). Tématem vizuálních příběhů od dvanácti autorů jsou mutace. David Hřivňácký vytvořil expresivní metaforu lidského života měnícím se poměrem vodní hladiny (času?) k rostoucímu lidskému tělu (příběh se nazývá Paternoster); Alena Drahokoupiová sestavila zdánlivě nekonečnou řadu zrnitých fotografií náhrobních desek se jmény nedávno zesnulých a s opakujícími se nápisy Loved & Remembered; Silvie Vavřinová v knize zanechala temnou lykantropickou historku s obrazy těžko vypuditelnými z paměti, zvláště večer. Elegické metamorfózy jsou pochopitelně u toho výtvarného družstva vyváženy vtipem, hravostí a drzostí. Na dalších stránkách se mění: králíci (v brambory?), dítě rochnící se v talíři (v pěkné neidentifikovatelné zvířátko, což mu závidím), pěkná paní v ošklivou (po plastické operaci), narval (v ledacos) a deviátor taky. Ale tomu se to moc nepovedlo.
Karel Brávek