Ad Jak se Kocáb popasoval s Romy (A2 č. 13/2010)
Děkuji Filipu Pospíšilovi za věcné zpracování současné politiky „řešení romské otázky“. Chtěl bych jenom upozornit na šířící se názor, že takzvaný romský problém je ve skutečnosti problémem sociálním, který se má zmírnit nástroji sociální práce. Druhý pohled, že Romové trpí diskriminací a jsou nadmírně vystaveni vyloučení, bývá také součást politiky, ale stává se terčem vysmívání. I pan Pospíšil vytýká Východiskům Strategie boje se sociálním vyloučením, že „se snaží sociální problémy uchopit na značně kluzkém etnickém základě“.
Etnicita skutečně je kluzkou záležitostí, neuchopitelnou, je předmětem odborných diskusí. Je to věc konstruovaná, přesto velice reálná. Stačí připomenout, že Romové přes svůj malý podíl na populaci představují mezi sociálně znevýhodněnými nadproporcionální až dominantní skupinu. To je jednoznačný důkaz pro existenci etnického klíče ve strukturizaci sociálně slabých v Česku. Optika sociálního problému zabírá tedy pouze tehdy, považuje-li se etnický prvek za historický, minulý, překonaný. Komunistický režim byl touto optikou veden k nazírání na Romy jako na „občany cikánského původu“, kde cikánství představovalo připomínku minulosti. Ovšem současná rozšířená averze vůči Romům nasvědčuje tomu, že etnicita je stále vlivný faktor, nehledě na to, jestli v tom vidíme biologickou danost nebo kulturní, „softwarový“ jev, a nehledě na to, zda vidíme příčiny v Romech nebo v majoritě.
I za předpokladu přijetí etnického základu problému se liší názory, jak s ním vynakládat. Někdo doporučuje ho záměrně ignorovat, protože žijeme v době občanské společnosti a dnes bychom neměli stavět na (etnických) prvcích, které tomuto zdánlivě oponují. Podle toho stačí, když už Češi vybírají své nájemníky, kamarády, zaměstnance, ženichy apod. tak, aby jim byli etnicky blízcí, tak to Romové po nich nemusejí opakovat. Jiní zastávají pozici, že je třeba tento faktor otevřeně pojmenovat a vést společnost (i majoritní, i minoritní) k tomu, aby se s ním naučila žít. Každá strana vidí v aktuálních vládních programech „škodlivé prvky“ ideologie druhé strany, a proto ji kritizuje, jak to vystihl i autor článku při popisu postojů nevládních organizací k Východiskům. Jedněm vadí nacionalistické a folkloristické „tanečky“, druhým redukce Romů na příjemce všelijaké pomoci.
Peter Wagner
Ad Zmizet z ulic, zmizet z očí (č. 13/2010)
Děkuji autorkám reportáže Lence Kužvartové a Kláře Malé za výstižné shrnutí současného tristního přístupu Prahy k bezdomovcům. Je to velké selhání nejenom rady hlavního města Prahy, ale i městské ombudsmanky – zastupitelky Hany Halové z ČSSD. Čtyři roky byla placena za to, aby pomohla zlepšit mimo jiné i tuto oblast (popis jejích kompetencí najdete na webu magistrátu na stránkách Rady HMP, část Radní, odddíl Kompetence), ale neudělala vůbec nic.
Petra Kolínská, zastupitelka hlavního města za Stranu zelených.
Oprava
V textu Aleše Stuchlého Mysterium okamžiku v díle solitéra Lisandra Alonsa (A2 č. 13/2010) jsme zkomolili poslední větu. Správně měla znít: „I díky tomu se pátrání po člověku a světě, který obývá, stává v Alonsových úchvatných filmech pátráním po podstatě kinematografie.“ Autorovi a čtenářům se omlouváme.
–red–