Herta Müllerová
Cestovní pas
Přeložila Radka Denemarková
Mladá fronta 2010, 112 s.
„Člověk je na tom světě jak nějaký velký bažant.“ Replika nočního hlídače, nasáklá, přízemní, dopadne těžce na čtenáře neznalého rumunských přísloví hned na čtvrté stránce novely rumunsko-německé autorky. Časem si všimneme, že jde o originální název knihy (Der Mensch ist ein Groser Fasan auf der Welt), který podle překladatelčina vysvětlení v doslovu znamená, že člověk nevzletí výš, než mu dovolí okolnosti a jeho vlastní omezení, že se musíme smířit a vystačit si s tím, co máme. Herta Müllerová (profil viz v A2 č. 22/2009) sama však této lidové moudrosti vzdoruje. Její nemilosrdný způsob vyjadřování je všechno, jen ne smíření. Už jazyk mluvený pracuje jako dobře vyčištěná zbraň: „Narodila jsem se v roce, v němž Stalin umřel. V německé vesničce v rumunském Banátu. Otec vyprávěl o válce jako o největším dobrodružství svého života. Když byl opilý, zpíval nacistické písně. Pamatuji si jeho blýskavé boty. Vždy než vyšel z domu, plival na ně a roztíral slinu klůckem.“ (Právo 23. 6. 2010) A text literární, tento z roku 1986 obkružující čekání vydírané a ponižované německé rodiny na možnost z Rumunska emigrovat, téměř jen holými větami dosahuje takřka dokonalosti v příkrém nesouhlasu s intimně prozkoumanou lidskou bídou. Je to nepříjemně výmluvný poloněmý text. Čtenář je na tom světě jak nějaký velký bažant.
Karel Brávek
Michael Chabon
Záhady Pittsburghu
Přeložila Olga Bártová
Plus 2010, 279 s.
Dílo amerického spisovatele Michaela Chabona je u nás zastoupeno dvěma výtečnými romány, sbírkou povídek a jednou útlou detektivní parafrází. Kdo sáhne po Záhadách Pittsburghu v očekávání napínavých konstrukcí možných realit jako v Židovském policejním klubu nebo bude čekat „superhrdinské“ dobrodružství jako v Úžasných dobrodružstvích Kavaliera a Claye, bude zklamán. Jedná se totiž o tzv. nadějnou prvotinu se vším všudy. U knihy, začínající větou „Na začátku léta jsem byl na obědě se svým otcem mafiánem.“, lze doufat v mnohé. Hlavní hrdina Arthur Bechstein skončil vysokou školu a má před sebou poslední prázdniny, takže si je hodlá náležitě užít. Náhodou se seznámí s okouzlujícími vrstevníky, kteří ho vtahují do nevázaného světa zlaté mládeže, do víru večírků a do vypůjčených luxusních domů. První polovina ubíhá v příjemně lehkém tempu očekávání něčeho většího, třeba i jen té „lehké kriminální zápletky“, avizované na záložce. Příběh však jen začíná drhnout a vše se zlomí poté, co se hlavní hrdina stane vrcholem homosexuálně-bisexuálního trojúhelníku a začne pochybovat o své orientaci. Nemotivovaně se tak z něho stává bolestínská postava, která se zmítá ve svých citech, snaží se nalézt pravou lásku a emancipovat se od svého mafiánského otce živitele, což je těžko uvěřitelné a ke konci to začne čtenáře rozčilovat. Tomu všemu nepomáhá ani Chabonova přílišná literární stylizace; autor se snaží zúročit své znalosti, což ovšem působí trochu křečovitým dojmem. Po přepjatém a snadném konci se zklamaně tážeme po smyslu toho všeho. Není to průšvih, ale raději si znovu přečtěme autorovy pozdější romány.
Karel Kouba
Henri Michaux
Barbar v Asii
Přeložila Hana Zahradníčková
Tichá Byzanc 2010, 240 s.
Michaux v předmluvě píše, že „tahle kniha je svědkem“. Nejde o cestopis, který by se zaobíral dokumentací prožitých událostí nebo faktografií. Není to ani cestovní deník, na jehož základě by bylo lze rekapitulovat nějaký životní úsek autora. A není to ani snůška kuriozit a turistických atrakcí. Kniha je opravdu svědkem a to hned v několik ohledech. Jednak je v ní zapsáno specifické vnímání východních oblastí Evropanem, ne libovolným, nýbrž zcela konkrétním, na což autor upozorňuje už v předmluvě, když poukazuje na skutečnost, že to, o čem psal, už není tak, jak to bylo tehdy, a ani on není tím, kdo tuhle knihu napsal. Svědkem je i proto, že ji Michaux nechce opravovat (až na několik poznámek pod čarou), svědectví opravit lze, ale těžko opravíte svědka. Kniha je nutně fragmentární. Své svědectví uzavřela a sama už ho ani nechce rozvíjet; proto se asi autor zmiňuje, že se mu již protiví. „Klade odpor. Jako by to byla živá bytost.“ Máme tu tedy svědka pobytu spisovatele a malíře v Asii na začátku třicátých let dvacátého století.
Přijíždí do Asie jako barbar. Barbarství při pozorování cizích kultur osvobozuje jednak od znalosti místních poměrů, jednak se barbar nemusí příliš zaobírat seriózností či přesností svých pozorování, natož aby mu sešlo na tom, jak ostře bude svou výpověď formulovat. V tomto smyslu jde o text velmi soukromý, je v něm uzamčen ten barbar, kterým Michaux byl, i Asie, kterou viděl. Například příhoda, v níž na žádost o překlad bengálské písně indický profesor odpoví otázkou, zda se házejí perly sviním. A autor odpovídá: „Právě tímto přístupem se z odborníků na perly, kteří si perly příliš dlouho nechávají pro sebe, stávají svině.“
A na co se takový barbarský pozorovatel zaměřuje? Je malíř, zajímají ho tudíž projevy vizuality na všech úrovních. Je spisovatel, tudíž si všímá různých projevů literárních, orality a specifičnosti jazyka, písma. Dalším cílem je obyčejný člověk, typický představitel či mentalita, co taky jiného zachytit z kultury a společnosti než typičnost. Ale nakonec při čtení svého textu autor dojde k tomu, že třeba z Číny jím popsaný typ v důsledku sociopolitických změn stejně téměř zmizel. Ptá se, jaký je vztah společnosti, náboženství a přírodního prostředí, jaký je náš vztah ke zvířatům a jak na ně nahlížíme (například Indové rozeznávají 18 druhů letu). To všechno jsou pozorované symptomy, které autora vedou k různým zamyšlením a v úhrnu nemají ani tak hodnotící jako spíš komparativní význam (i když kde je jedno, je většinou i druhé). Toto srovnání samo o sobě přináší zisk právě tím, že poskytuje čtenáři podnět pro myšlení. Proč ale číst právě tuhle knihu a ne jinou s podobným zaměřením? Protože i bez všeho svědectví je Michaux zejména myslícím spisovatelem, který si perly nenechává pro sebe.
Ondřej Pomahač
Joann Sfar
Klezmer – Cesta na východ
Překlad Markéta Linková
Deus 2009, 140 s.
První díl „hudebního komiksu“ se Joannovi Sfarovi povedl – a to i ve srovnání se zdařilým komiksem Pascin a dvěma díly Rabínova kocoura, které u nás vyšly dříve. Sfar je skvělý vypravěč židovských příběhů. Tenhle se zčásti podobá Rabínovu kocourovi, je stejně židovsky vtipný, ale mnohem drsnější a proto snad i zpěvnější. Autor se rozhodl vyprávět o židovské skupině (s výjimkou jednoho cikána), která se živí hraním na Ukrajině v dobách, kdy byly na denním pořádku pogromy. Sfar je k židovství i svým postavám tradičně neuctivý a zároveň laskavý. Hlavní hrdina Jaakov se velice podobá postavě kocoura z příběhů Rabínova kocoura, a to jak svým volnomyšlenkářstvím, jež se u něj snoubí s výtečnou znalostí judaismu, tak šelmí povahou, která dokáže být milá a škodolibá zároveň. Líčení putování několika hudebníků plyne ve dvou odlišných rovinách, jež se v závěru spojují a dávají tak vzniknout konečné podobě kapely, na jejíž další dobrodružství se lze jen těšit. Komiks doprovází ručně psaná úvaha autora týkající se přečteného příběhu a otázky židovské identity. A právě zde Sfar dosvědčuje, jak svým Židům rozumí. I když má s dávno zmizelým štetlem společnou snad jen řeč genů, oživuje ho v barvách i podobě, která se dá srovnat s tím nejlepším, co nám židovská i jidiš literatura dala. Uveďme jeden z mnoha skvělých postřehů, jež závěr přináší: „Najít místo pro židy, vysvětlit co to znamená být dobrým židem, to není vůbec židovské. Věřit, že Bible vyřeší všechny problémy, je dobré tak leda pro Vatikán“.
Lukáš Rychetský
Warren Ellis, Adi Granov
Iron Man: Extremis
Přeložil Darek Šmíd
Crew 2010, 144 s.
Téměř půl století od svého vzniku se u nás poprvé objevuje marvelovský Iron Man. Jeho znovuvzkříšením v americké domovině byl před několika lety pověřen Warren Ellis – žádný radikální zásah však v Extremis nepřichystal. Sází na ověřenou formuli příběhů o superhrdinech, v nichž se jednoduchá zápletka rozbíhá po přímé linii boje dobra se zlem. To by v tomto žánru nebyla výtka, kdyby nový Iron Man nepůsobil tak vyčpěle a recyklovaně. Je to spíš kompromis mezi Batmanem a Jamesem Bondem než svébytný charakter ze starších dílů. Od děje neočekávejme hlubokomyslnost ani vrstevnatost; v mnoha místech je navíc protnut zkratkovitými obrazy, které považuji spíš za nedotaženost než záměr. Dalším aspektem v řadě nedostatků je téměř naprostá absence humoru, jenž by do příběhu mohl vnést víc nadhledu a zpestřit jeho monotónní rytmus. Postavy jsou škrobené a nedůvěryhodné. Na výtvarném stylu Adi Granova by se zajisté dal obdivovat perfekcionismus a téměř fotorealistická kresba, jenže právě to je kámen úrazu v kombinaci s akční podstatou Iron Mana. Ten by si zasloužil mnohem více expresivity namísto photoshopem upravovaných výjevů, které tak ještě prohlubují chladnost a nezáživnost díla. Ale abych pouze nehanil: jsou tu úsporné dialogy, morální nedokonalost kladných hrdinů, retrospektivní intermezza a závěr bez patosu.
Jakub Holzer Chatt
Martin Malia
Lokomotivy dějin: Revoluce a utváření moderního světa
Překlad Marek Pavka
CDK 2009, 427 s.
Éra revoluce skončila. To alespoň tvrdí americký politolog a odborník na ruské dějiny Martin Malia ve své posmrtně vydané práci. Není věštec ani laciný futurolog a dokonce ani nepřekládá niterné přání všech konzervativců do zdánlivě vědeckého jazyka (jakkoli sám, pravda, bývá obvykle řazen k sovětologům pravicového ražení). Proč mohl tuto předpověď vyhlásit, vyplývá z jeho specifického vymezení pojmu „revoluce“. Ta bývá obvykle v sociálně vědní literatuře vymezována jako radikální změna politického, popřípadě též sociálně-ekonomického systému. Malia však revoluci v návaznosti na Maxe Webera pojímá jako primárně politickou a ideologickou a nikoli sociální transformaci. Považuje ji navíc za výhradně euro-americký fenomén. Původ fenoménu revoluce nachází ve specificky evropských institucích a kulturních normách, k nimž je nutné připočíst tradici politické filosofie a existenci zastupitelských orgánů v královstvích středověku. Jeho evropská „velká revoluce“ je v podstatě politickou složkou modernizačního procesu, označuje ji jako „zobecněnou revoltu proti starému systému“. Je to tedy jediný velký proces, kdy anglická, americká, francouzská či ruská revoluce jsou jen jeho dílčími (a stále radikálnějšími) fázemi. Západní revoluční tradice kráčí, autorovými slovy, po chiliastické trajektorii od náboženství spásy jako náhražkové politiky k politice spásy jako náhražkovému náboženství. Českého patriota jistě potěší, že na počátek tohoto velkého revolučního varu klade husitství.
Jakub Rákosník
Ladislav Kovář
Praktický houbař
Dokořán 2010, 174 s.
Horké léto sice houbám zatím nepřeje, je však dobré být připraven. Houbařskou literaturu u nás zastupují především atlasy hub, občas nějaká ta kuchařka. Autor s dostatečně houbařským příjmením se pokouší nahlédnout houbaření trochu jinak – teoreticky. Knihu dělí do tří částí. V té první se dozvídáme něco o houbách z ekologicko-historického pohledu. V druhé se již vydáváme do lesa: tady autor odpovídá na otázky kam, kdy a jak. Rozebírá tu také možné otravy a vyjmenovává houbařské desatero. Nejpraktičtější částí je ta poslední, nazvaná houbař v kuchyni. U jednotlivých druhů je popsáno, jak je využít nejlépe, nechybějí návody, jak houby uchovávat a samozřejmě i pár receptů. Bohužel se tu Kovář pouští také do určovacího popisu jednotlivých hub, což bez jejich vyobrazení postrádá smysl. Je třeba ocenit, že vyzdvihuje především druhy nehřibovité, které se netěší přízni masových houbařů, a tak jich v lese po houbařském nájezdu zbude víc pro ty zasvěcené. Houbařská tematika by si však zasloužila trochu nadhledu, bez něj je to trochu suchohřibovité čtení.
Jiří G. Růžička
Petr David, Vladimír Soukup
Velká turistická encyklopedie – Ústecký kraj
Knižní klub 2010, 416 s.
Devátý svazek z chystaného čtrnáctidílného kompletu Velkých turistických encyklopedií se zabývá přírodně i krajinně rozmanitým územím Ústeckého kraje. I když se sever Čech nejčastěji spojuje s průmyslem a těžbou uhlí, nalezneme zde kromě několika přírodních parků i Národní park České Švýcarsko, východní část Krušných hor, západní cíp Lužických hor a České Středohoří. Encyklopedie je čtivou a přehlednou kompilací z různých specializovaných zdrojů od Uměleckých památek Čech přes Literární toulky po Čechách až po webové stránky obcí. Pod abecedně řazenými hesly najdeme nejen města a vesnice, ale přirozeně i hory, významná místa, přírodně významné lokality, hrady nebo technické zajímavosti. U hesel věnovaných větším městům jsou mapy s popisky a zanesenými pamětihodnostmi, seznam místních kapel či osobností nebo seznam akcí konaných v okolí. Kurzívou jsou pak k některým heslům připojeny buď související zajímavosti z historie, nebo pověsti spojené s místem. Text doprovází množství současných i historických fotografií. Na konci knihy se skví vybrané informace o chráněných územích, rekreačních oblastech, těžbě uhlí, pěstování chmele i o místní kultuře. Zde se vedle jmen jako J. W. Goethe, K. H. Mácha nebo Franz Kafka bohužel nacházejí i současní velikáni Lešek Semelka, Sámer Issa nebo Josef Náhlovský. Dalším nedostatkem je chybějící jmenný rejstřík míst nebo alespoň seznam hesel obsažených v knize. I když si tuhle encyklopedii kvůli velikosti na výlet do batohu patrně nevezmete, je to ideální materiál k dodatečnému dohledávání a zevrubnějšímu seznámení s krajinou Severních Čech.
Karel Kouba
Enda O’Coineen
Nepotopitelný podnikatel
Přeložil Jaroslav Matějka
Mladá fronta, Praha 2010, 272 s.
Poutavě napsaná kniha – vzpomínková próza prokládaná obecnějšími výklady – přináší rady pro začínající přemýšlivé podnikatele. Autor, vyznačující se zvláštní směsí extroverze a introverze, využívá jako životní metaforu svou dobrodružnou cestu přes oceán. Nejdříve nedaleko cíle ztroskotal, ale jde o to, jak zdůrazňuje, nenechat se odradit a zkoušet to znova. Námořní praxí zocelený Ir O’Coineen (který úspěšně podnikal i v České republice) podtrhuje tvůrčí složku kteréhokoliv podnikání; imaginaci, odvahu a fantazii. Nenuceně poukazuje na zásadní význam kultury v každé lidské činnosti. Neotřelé nápady podnikavce pak musejí padnout na úrodnou půdu znalostí (z intenzivního a hlubokého studia) a zkušeností. Ty si člověk musí sám vydobývat během života. Jen tak může adeptův byznys růst a zdárně se rozvíjet. Bez charizmatu a tvořivosti to nejde. Kniha nepochybně potěší všechny, kteří chtějí rozjet nějaký podnik. Nejde o pseudoakademickou příručku ani o soubor knížecích rad, jak máme rychle zbohatnout; tento text představuje podnikání jako vskutku zajímavou činnost, kde nejde jen o peníze, ale i o svobodu a kultivaci vztahů k lidem.
Jiří Olšovský